Ústavní soud

II. ÚS 3235/19

III. ÚS 3922/19

II. ÚS 3367/19

II. ÚS 572/19

Rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3733/19

IV. ÚS 3678/19

II. ÚS 3853/19

IV. ÚS 3704/19

IV. ÚS 3529/19

IV. ÚS 3824/19

Pl. ÚS 14/19

II. ÚS 3734/19

II. ÚS 3516/19

II. ÚS 3854/19

II. ÚS 3841/19

IV. ÚS 3715/19

II. ÚS 2254/19

II. ÚS 3771/19

III. ÚS 3831/19

IV. ÚS 3729/19

II. ÚS 2346/19

IV. ÚS 3788/19

IV. ÚS 1539/19

IV. ÚS 3500/18

Nebyla-li promlčecí lhůta ohledně práva na náhradu nemajetkové újmy jasně určena (definována) zákonem ani ustálenou rozhodovací praxí soudů v okamžiku vzniku rozhodné události, nemůže promlčecí lhůta z podstaty věci začít bez dalšího běžet. Jestliže obecné soudy aplikovaly „nový“ právní názor Nejvyššího soudu ohledně promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy čistě retrospektivním přístupem, aniž by vzaly v úvahu předvídatelnost svého postupu a citlivě posoudily konkrétní okolnosti daného případu, a v důsledku toho promlčecí lhůta počala běžet a marně uplynula v době, kdy ustálená praxe soudů prosazovala názor, že ve vztahu k právu na náhradu imateriální újmy v penězích žádná promlčecí lhůta neběží, posoudily časové účinky natolik zásadní judikaturní změny neproporcionálně vůči právu stěžovatelů na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3820/19

II. ÚS 2131/19

II. ÚS 2149/17

Aby mohla náhrada nemajetkové újmy pozůstalým plnit svou satisfakční a preventivně-sankční funkci a zprostředkovaně též naplnit pozitivní závazky plynoucí z práva na ochranu soukromého a rodinného života, resp. práva na život a tato práva účinně chránit, musí z ní plynout také nárok na úroky z prodlení. Odepřením úroků z prodlení se institut náhrady nemajetkové újmy pozůstalým stává „bezzubým“, neboť se umožňuje povinnému, aby se úspěšně, bez jakékoli sankce, vyhýbal plnění svých povinností.

II. ÚS 3625/19

IV. ÚS 3298/19

IV. ÚS 3116/19

II. ÚS 1624/19

Účelem trestu propadnutí věci dle § 70 trestního zákoníku je odebrání zisků z trestné činnosti nebo zabránění páchání obdobné trestné činnosti pomocí propadlé věci, nikoliv primárně represe jednotlivce skrze postih na majetku. Neodůvodní-li obecný soud dostatečně naplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci dle § 70 trestního zákoníku, může takový postup představovat porušení nejen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale též čl. 11 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny.

Pl. ÚS 33/18

Postup zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který požaduje k popření pravomoci rozhodnout v určité věci vydání kvalifikovaného, formálního rozhodnutí strany sporu, a které by navíc mělo být následováno návrhem tohoto orgánu na řešení kompetenčního sporu, je odepřením spravedlnosti (denegatio iustitiae) a jako takové představuje porušení práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 3003/19

Lhůta k podání stížnosti proti usnesení, jímž byl přeměněn zbytek trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody, běží až od doručení opisu písemného vyhotovení usnesení. Přítomnost navrhovatele při vyhlášení takového usnesení nemůže založit účinky oznámení. Takový výklad ustanovení trestního řádu představuje porušení práva na přístup k soudu garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 514/19

II. ÚS 3592/19

II. ÚS 1866/19

IV. ÚS 3142/19

IV. ÚS 3016/19

II. ÚS 1376/18

Vznese-li jednotlivec v případě omezení na svobodě (za které je nutno považovat též předvedení) alespoň tzv. hájitelné tvrzení o tom, že byl podroben ze strany policejního orgánu špatnému zacházení, je povinností orgánů činných v trestním řízení provést účinné vyšetřování.

II. ÚS 1740/19

II. ÚS 3569/18

II. ÚS 3548/19

II. ÚS 2933/19

II. ÚS 3793/19

IV. ÚS 3438/19

II. ÚS 3777/18

III. ÚS 3867/19

I. ÚS 3340/19

II. ÚS 3794/19

II. ÚS 3571/19