Ústavní soud

III. ÚS 127/19

IV. ÚS 2308/19

III. ÚS 1110/19

III. ÚS 1614/18

III. ÚS 2371/19

II. ÚS 639/19

III. ÚS 2940/19

III. ÚS 103/18

III. ÚS 2926/19

III. ÚS 3040/19

IV. ÚS 2749/19

III. ÚS 2256/19

III. ÚS 1473/19

II. ÚS 3255/19

IV. ÚS 2502/19

IV. ÚS 222/19

Pl. ÚS 16/19

I. ÚS 2837/19

II. ÚS 1958/19

III. ÚS 3363/17

IV. ÚS 3348/19

II. ÚS 999/19

II. ÚS 108/19

III. ÚS 2724/19

III. ÚS 905/17

Obecné soudy v řízení o povolení obnovy řízení ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu při hodnocení, zda nové skutečnosti a důkazy jsou způsobilé ovlivnit rozhodnutí o vině a trestu, musejí vycházet především z toho, na jakých závěrech spočívají rozhodnutí vydaná v původním trestním řízení. Až tím, že zasadí nové skutečnosti a důkazy do logiky a do kontextu úvah soudů vyložených v původních rozhodnutích, mohou posoudit, zda nová skutečnost nebo důkaz jsou způsobilé ovlivnit původní rozhodnutí. Pokud tak nepostupují, porušují právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. ÚS 889/19

IV. ÚS 2488/18

II. ÚS 3100/19

III. ÚS 2566/19

III. ÚS 1618/19

II. ÚS 3016/17

IV. ÚS 3191/19

III. ÚS 2194/18

Pokud jsou v trestním řízení před soudem napravena porušení zákonných ustanovení z přípravného řízení (např. opakovaným výslechem svědka při plném dodržení práv obviněného), nedochází k porušení práva obviněného na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3223/19

III. ÚS 2166/19

II. ÚS 554/18

Při posuzování možné aplikace kritéria tzv. sdílené újmy je obecný soud povinen přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, přičemž výše přiznaného zadostiučinění by měla být přiměřená jak v obdobných případech přiznávaným částkám, tak závažnosti porušení práva v dané věci. Úvahy, jimiž byl obecný soud při úvaze o aplikaci tohoto kritéria veden, je zároveň povinen náležitě promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí.

III. ÚS 152/19

III. ÚS 1593/19

Z § 686a odst. 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 31. 3. 2006, nevyplývá, že u nájemní smlouvy uzavřené před 31. 3. 2006 je po tomto datu vyloučena možnost dohody pronajímatele a nájemce, podle níž může dojít k prodlužování nájemního vztahu k bytu sjednaného na dobu určitou. Pokud obecné soudy posoudí ujednání o prolongační doložce obsažené v nájemní smlouvě jako neplatné a z toho dovodí závěr o skončení nájemního poměru, porušují čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2390/19

I. ÚS 2286/19

I. ÚS 3327/19

I. ÚS 2800/19

I. ÚS 2772/19

IV. ÚS 2420/19

II. ÚS 3196/19

I. ÚS 3276/19

II. ÚS 2115/19

I. ÚS 3168/19

II. ÚS 3125/19

I. ÚS 2717/19