Ústavní soud

III. ÚS 2018/19

I. ÚS 3054/18

III. ÚS 3700/17

III. ÚS 307/19

III. ÚS 194/19

III. ÚS 2212/18

III. ÚS 2262/18

III. ÚS 2026/19

III. ÚS 1982/19

III. ÚS 2005/19

III. ÚS 968/17

I. ÚS 2238/19

III. ÚS 1949/19

I. ÚS 1906/19

III. ÚS 1867/19

III. ÚS 90/19

III. ÚS 1857/19

III. ÚS 3687/17

III. ÚS 1775/19

III. ÚS 1704/19

III. ÚS 2235/19

III. ÚS 1844/19

III. ÚS 1201/19

III. ÚS 551/19

III. ÚS 2408/18

Vlastník nemovité věci, který žádá o povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. nového občanského zákoníku, si již za účinnosti starého občanského zákoníku musel být vědom, že jeho jednání, jímž si hrubou nedbalostí nebo úmyslně způsobil nedostatek přístupu ke své nemovité věci, oslabuje důvody, pro které by mělo být v jeho soukromém zájmu omezeno vlastnické právo jiné osoby, ačkoli tato podmínka nebyla přímo uvedena ve starém občanském zákoníku, ale bylo ji možné dovodit podle rozhodovací praxe dovolacího soudu z § 3 odst. 1 starého občanského zákoníku. Rozhodne-li soud o nepovolení nezbytné cesty za účinnosti nového občanského zákoníku v důsledku jednání v podobě způsobení si nedostatku přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně tím, kdo o nezbytnou cestu žádá, za účinnosti starého občanského zákoníku, nedojde tím k porušení práva garantovaného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ani k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

I. ÚS 707/19

Pl. ÚS 44/18

Zvláštní postup podle § 23a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, podle kterého nemusí u tzv. prioritních dopravních záměrů znovu proběhnout celý proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA), neporušuje dělbu moci, požadavek na obecnost zákona, ani právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod, resp. ani práva občanů podílet se na správě věcí veřejných podle čl. 21 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 4046/18

I. ÚS 1856/19

IV. ÚS 1997/19

IV. ÚS 1974/19

I. ÚS 1197/19

I. ÚS 859/19

I. ÚS 1440/19

IV. ÚS 2020/19

III. ÚS 628/19

IV. ÚS 1905/19

I. ÚS 1380/19

I. ÚS 1976/19

I. ÚS 448/19

Výrok o trestu je závislý na existenci výroku o vině, a není tedy možné, aby soud zrušil samostatně jen výrok o trestu, aniž by se jakkoliv vypořádal s napadeným výrokem o vině; opačný postup zakládá porušení práv podle čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 4253/18

IV. ÚS 2029/19

III. ÚS 2086/19

II. ÚS 1595/19

I. ÚS 1861/19

I. ÚS 2160/19

IV. ÚS 2168/19

IV. ÚS 2236/19

I. ÚS 2595/18

IV. ÚS 2226/19