Ústavní soud

IV. ÚS 1014/19

IV. ÚS 2582/18

II. ÚS 2240/18

III. ÚS 926/19

Ústavní stížnost proti rozhodnutí, které vydal krajský soud ve správním soudnictví poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, a při jehož vydání byl krajský soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu jen částečně, je přípustná, aniž by stěžovatel podal opakovanou kasační stížnost. V ústavní stížnosti však musí být uplatněna alespoň jedna námitka, kterou nebylo možno dle § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního přípustně uplatnit v kasační stížnosti a proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel nesmí podat souběžně ústavní stížnost a kasační stížnost. Je povinností správního soudu v poučení o opravném prostředku, které poskytuje ve svém rozhodnutí, jež vydal poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, aby účastníka poučil o obecném pravidlu přípustnosti kasační stížnosti dle § 102 soudního řádu správního a o výluce z přípustnosti kasační stížnosti dle § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního. Pokud tak neučiní, porušuje tím právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 565/19

IV. ÚS 1823/19

III. ÚS 467/18

Pokud správní soud zastaví řízení o přezkumu zajištění cizince na základě § 172 odst. 6 zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění před jeho zrušením nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/17, porušuje právo tohoto cizince na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem, zaručené čl. 36 odst. 2 Listiny.

II. ÚS 1524/19

III. ÚS 3328/18

I. ÚS 1922/19

IV. ÚS 903/19

I. ÚS 987/18

Měla a mohla-li určitá osoba vědět, že v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku ve vztahu k určité nemovitosti je osobou oprávněnou k jeho uplatnění a že některý z restitučních důvodů výslovně dopadá na její situaci, nelze považovat bez ohledu na další vývoj judikaturního výkladu těchto restitučních důvodů za porušení jejího práva dle čl. 36 odst. 1 či dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecné soudy zamítnou její žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti s odkazem na to, že by tím byl obcházen účel a smysl daného restitučního právního předpisu.

III. ÚS 1706/19

III. ÚS 1118/19

III. ÚS 2/19

II. ÚS 3334/18

III. ÚS 1287/19

II. ÚS 3374/18

III. ÚS 1834/19

II. ÚS 1594/19

II. ÚS 1148/18

III. ÚS 1877/19

III. ÚS 215/19

IV. ÚS 1328/19

II. ÚS 1805/19

III. ÚS 1967/19

III. ÚS 3112/18

II. ÚS 1713/19

II. ÚS 3226/18

I. ÚS 1939/19

II. ÚS 1511/19

I. ÚS 884/19

II. ÚS 1932/19

III. ÚS 1393/19

IV. ÚS 1662/19

II. ÚS 1886/19

IV. ÚS 1800/19

IV. ÚS 2932/18

Závisí-li dovoláním napadené rozhodnutí na řešení otázky hmotného a procesního práva s ústavní relevancí, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu, pak nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a představuje současně nerespektování povinnosti obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky.

IV. ÚS 1602/19

III. ÚS 1102/18

IV. ÚS 1730/19

IV. ÚS 3268/18

IV. ÚS 1790/19

IV. ÚS 1697/19

IV. ÚS 1477/19

IV. ÚS 1741/19

IV. ÚS 1189/19

IV. ÚS 1499/18

IV. ÚS 1613/19

IV. ÚS 1589/19