Poučí-li odvolací soud nesprávně účastníka řízení o nepřípustnosti dovolání, ačkoliv v dané věci je dovolání přípustné, představuje takový postup porušení práva tohoto účastníka na soudní ochranu, resp. na přístup k dovolacímu soudu, ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesení2019-06-11

II. ÚS 1659/19

Usnesení2019-06-11

II. ÚS 1336/19

II. ÚS 1701/19

II. ÚS 1633/19

I. ÚS 2934/18

I. ÚS 3837/18

I. ÚS 1222/19

I. ÚS 459/19

I. ÚS 1615/19

I. ÚS 1290/19

II. ÚS 1511/18

Dle právní úpravy institutu stavení promlčecí doby výkonu trestu účinné do 31. 12. 1993 platilo, že se do promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený neoprávněně zdržoval v cizině (§ 68 odst. 2 trestního zákona). Po nabytí účinnosti novely trestního zákona č. 290/1993 Sb. však byla podmínka „neoprávněnosti“ vypuštěna. Srovnání obou právních úprav s předělem v datu 1. 1. 1994 tak vede k zobecnění, že v období před uvedeným datem (reálně od roku 1990) mohl být při posuzování běhu promlčecí doby postižen jejím stavením jen odsouzený, který se aktivně vyhýbal spravedlnosti (byl v cizině „na útěku“ před ní), zatímco po uvedeném datu se pro případ stavení promlčecí doby klade akcent již na nedostatečnou součinnost odsouzeného. Ten má zásadně být připraven pro opatření směřující k výkonu trestu na území České republiky a ve sporných situacích nepřítomnosti je důkazní břemeno na něm.

II. ÚS 1751/19

I. ÚS 2585/18

II. ÚS 1832/19

I. ÚS 3926/16

Vychází-li soud při rozhodování o dovolání z domnělého naléhavého právního zájmu, který stěžovatelka v určovací žalobě nikdy nevymezila a naopak jej formulovala zcela odlišně, porušuje tím její právo na soudní ochranu ústavně zaručené v čl. 36 odst. 1, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1736/19

I. ÚS 1055/19

I. ÚS 3657/18

II. ÚS 1607/19

I. ÚS 4124/18

I. ÚS 1368/18

I. ÚS 1584/19

II. ÚS 3533/18

Úprava obsažená v § 85b trestního řádu o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je úpravou speciální a také komplexní a úplnou; proto se neuplatní § 332 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle § 233 trestního řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí i osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím - tedy i advokáta, týká-li se předmětná prohlídka prostor, v nichž vykonává advokacii více advokátů, byť tento advokát není podezřelý ze spáchání trestného činu.

I. ÚS 3412/18

I. ÚS 1046/19

II. ÚS 1194/19

I. ÚS 955/19

II. ÚS 1619/19

II. ÚS 1724/19