Ústavní soud

IV. ÚS 1921/18

IV. ÚS 2242/18

IV. ÚS 3203/18

II. ÚS 3330/18

IV. ÚS 2905/18

II. ÚS 2426/18

IV. ÚS 2110/18

IV. ÚS 1543/18

IV. ÚS 3475/18

IV. ÚS 1435/18

II. ÚS 3438/18

IV. ÚS 2482/17

IV. ÚS 3406/18

II. ÚS 2790/18

IV. ÚS 2458/18

III. ÚS 4072/17

Vyšel-li odvolací soud ze závěru, že činnost vykonávanou vedlejším účastníkem nelze považovat za taxislužbu z toho důvodu, že nesplňuje zákonem stanovené podmínky podle § 21 a násl. zákona o silniční dopravě, a je proto nějakou „(jinou) službou v oblasti dopravy“, popřel tím vztah mezi hypotézou právní normy, stanovící podmínky pro uplatnění její dispozice, a dispozicí právní normy, jež stanovuje vlastní pravidlo chování. Takovéto obrácení vztahu mezi vymezením činnosti, na kterou se zákon o silniční dopravě vztahuje, a podmínek, jak a kým má být taková činnost vykonávána, je projevem libovůle při výkonu veřejné moci, a proto porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4, čl. 2 odst. 2 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2389/18

II. ÚS 3249/18

I. ÚS 3135/18

II. ÚS 3172/18

II. ÚS 1862/18

II. ÚS 2483/18

IV. ÚS 3284/18

III. ÚS 3105/18

III. ÚS 3174/18

III. ÚS 3510/18

II. ÚS 2035/18

III. ÚS 2494/18

II. ÚS 3546/18

IV. ÚS 1118/18

II. ÚS 2750/18

IV. ÚS 3472/18

III. ÚS 3056/18

I. ÚS 3312/18

I. ÚS 3393/18

I. ÚS 2973/18

IV. ÚS 2867/18

IV. ÚS 2851/18

II. ÚS 2155/18

II. ÚS 3841/17

IV. ÚS 3184/17

III. ÚS 2545/18

II. ÚS 3020/18

III. ÚS 1048/18

IV. ÚS 2269/18

III. ÚS 3255/18

IV. ÚS 2798/18

III. ÚS 3655/17

IV. ÚS 3176/18

IV. ÚS 2944/18