Ústavní soud

I. ÚS 2459/17

III. ÚS 4253/16

III. ÚS 2977/17

I. ÚS 1199/17

III. ÚS 3298/17

IV. ÚS 1390/17

IV. ÚS 3038/17

II. ÚS 192/17

IV. ÚS 3710/17

I. ÚS 2729/17

II. ÚS 2613/17

I. ÚS 3183/17

IV. ÚS 1429/17

IV. ÚS 2142/17

III. ÚS 2670/15

Pl. ÚS 26/16

Omezení, resp. ukončení, rozpravy o návrhu zákona ve třetím čtení, jsou-li do ní přihlášeni další poslanci, představuje porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Takové procedurální pochybení však nemusí být důvodem pro derogaci zákona Ústavním soudem, bylo-li by zrušení zákona v rozporu s hodnotami právního státu, tedy zejména s principem právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a se zásadou ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Elektronická evidence tržeb zavedená zákonem č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, sleduje legitimní cíl: účinný výběr daní a narovnání podnikatelského prostředí. Nová podoba evidenční povinnosti neporušuje samotnou podstatu a smysl práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) či sekundárně právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny) ani nevytváří – v synergii s kontrolním hlášením – bariéru výkonu podnikání. Některá ustanovení zákona však neobstojí v testu proporcionality – např. evidence plateb prováděných bezhotovostním převodem peněžních prostředků či povinnost uvádět na účtenkách daňové identifikační číslo poplatníka, které v případě fyzické osoby, obsahuje jeho rodné číslo; takové řešení není dostatečně šetrné k právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Ústavní soud zrušil rovněž zmocňovací ustanovení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona č. 112/2016 Sb., neboť zjevně nevyhovují požadavkům na odvozenou normotvorbu.

IV. ÚS 2374/17

III. ÚS 2343/17

IV. ÚS 3578/17

IV. ÚS 3213/17

II. ÚS 3487/17

I. ÚS 2656/17

III. ÚS 110/17

I. ÚS 2633/17

Pl. ÚS 11/17

V rámci nabízející se škály možných modelů financování politických stran nemůže být apriorně protiústavní žádný z myslitelných modelů, a to ani v případě zvolení jednoho z modelů „pólových“; tedy jak model výlučně státního financování politických stran, tak model, ve kterém státní pilíř absentuje, a politické strany jsou zcela odkázány na finanční prostředky, které získají od soukromoprávních subjektů. Jistá míra nerovnosti „menších“ či neparlamentních politických stran se stranami parlamentními je každému stranickému systému vlastní. Zákonodárce legitimně odvozuje výši nároku na státní příspěvky primárně od výsledku voleb do P. sněmovny, neboť jedině tyto volby spadají do kategorie tzv. voleb prvního řádu, což se mimo jiné odráží i na volební účasti.

IV. ÚS 2898/17

II. ÚS 3355/17

II. ÚS 781/17

IV. ÚS 2152/17

III. ÚS 2548/17

III. ÚS 3130/16

III. ÚS 690/17

III. ÚS 3342/17

II. ÚS 2338/15

I. ÚS 2965/17

II. ÚS 1875/17

IV. ÚS 2018/17

IV. ÚS 1481/17

III. ÚS 2806/17

I. ÚS 3431/17

I. ÚS 1403/17

IV. ÚS 3281/17

IV. ÚS 3497/17

IV. ÚS 3605/17

III. ÚS 3370/17

III. ÚS 3019/17

III. ÚS 3714/17

III. ÚS 2431/17

I. ÚS 3630/17

IV. ÚS 244/17