Ústavní soud

III. ÚS 3854/16

III. ÚS 2111/17

III. ÚS 743/15

III. ÚS 215/17

III. ÚS 2007/17

I. ÚS 1598/17

III. ÚS 810/17

III. ÚS 1706/17

III. ÚS 1968/16

III. ÚS 1386/17

III. ÚS 1864/17

III. ÚS 1898/17

III. ÚS 2205/17

III. ÚS 2057/17

III. ÚS 2144/17

III. ÚS 2056/17

III. ÚS 1201/17

III. ÚS 1597/17

IV. ÚS 2125/17

II. ÚS 1860/17

IV. ÚS 803/17

IV. ÚS 1662/17

I. ÚS 1634/17

I. ÚS 1915/17

I. ÚS 1079/17

Je-li rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v „nejlepším zájmu dítěte“, přičemž odchylky od tohoto principu musí být řádně odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány. Jakékoliv omezení styku rodiče s dítětem tak musí být řádně a pečlivě odůvodněno, tedy musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být tomuto cíli přiměřené. Jiný postup je porušením práva (druhého) rodiče na ochranu jeho rodinného života a péči o děti ve smyslu čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1826/17

II. ÚS 1439/17

I. ÚS 2027/16

I. ÚS 1835/16

IV. ÚS 2236/17

I. ÚS 1545/17

IV. ÚS 1948/17

I. ÚS 1451/17

I. ÚS 2186/17

I. ÚS 2126/17

IV. ÚS 739/17

IV. ÚS 1824/17

IV. ÚS 1742/17

IV. ÚS 1770/17

III. ÚS 2019/17

IV. ÚS 1282/17

III. ÚS 2179/17

I. ÚS 1567/17

I. ÚS 1259/17

I. ÚS 1745/17

IV. ÚS 3733/16

III. ÚS 3108/16

IV. ÚS 2732/16

IV. ÚS 2169/17

IV. ÚS 1852/17