Ústavní soud

III. ÚS 1345/17

I. ÚS 1785/17

III. ÚS 1565/17

I. ÚS 3987/16

IV. ÚS 1620/17

IV. ÚS 1866/17

I. ÚS 4151/16

I. ÚS 3345/16

III. ÚS 1144/17

III. ÚS 1810/17

I. ÚS 1180/17

III. ÚS 1581/17

III. ÚS 1363/17

III. ÚS 594/17

Není-li z odůvodnění rozhodnutí obecného soudu patrný vztah mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým závěrem, který je pro právní posouzení věci rozhodný, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a představuje porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1499/17

I. ÚS 1489/17

I. ÚS 1935/17

I. ÚS 2004/17

II. ÚS 1890/17

II. ÚS 1834/17

III. ÚS 2123/17

IV. ÚS 1130/17

III. ÚS 2110/17

I. ÚS 1735/17

II. ÚS 1503/17

II. ÚS 882/17

II. ÚS 2091/17

II. ÚS 1913/17

II. ÚS 1722/17

II. ÚS 2105/17

I. ÚS 1108/17

I. ÚS 1697/17

IV. ÚS 1664/17

I. ÚS 1922/17

I. ÚS 1737/16

Základní právo dítěte na to, aby byl jeho nejlepší zájem předním hlediskem pro rozhodování (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), je pod ochranou soudní moci, a to i v řízení o náhradě újmy způsobené dítěti veřejnou mocí (čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Obecné soudy jsou při svém rozhodování v každém jednotlivém případě povinny pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy, zvážit, jaké zájmy dítěte byly narušeny nezákonným rozhodnutím či postupem veřejné moci, a vysvětlit, jak se to promítlo do rozhodnutí o náhradě újmy. Jsou povinny tak činit a nejlepší zájem dítěte zohlednit i bez výslovného návrhu dotčeného dítěte či jeho zákonného zástupce. Pokud obecné soudy nerespektují kasační závaznost nálezu Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy) a pokračují v porušování základních práv a svobod v rozporu se závazným právním názorem obsaženým v nálezu, vždy tím působí dotčeným jednotlivcům i nemajetkovou újmu, za kterou těmto jednotlivcům přísluší náhrada dle čl. 36 odst. 3 Listiny.

I. ÚS 3712/16

I. ÚS 1899/17

I. ÚS 1655/17

I. ÚS 2104/17

I. ÚS 1743/17

I. ÚS 1463/17

I. ÚS 1508/17

I. ÚS 1669/17

II. ÚS 1411/17

IV. ÚS 1879/17

II. ÚS 3791/16

III. ÚS 1961/15

Navrácením pozemků, jež jsou veřejným statkem a jejichž faktické užívání oprávněnými osobami není z tohoto důvodu možné, dochází ke vzniku tzv. „holého vlastnictví“, což není účelem restitučního procesu. Skutkový a právní stav „holého vlastnictví“ tvoří překážu vydání pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vydá-li i přesto obecný soud oprávněné osobě takové pozemky, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1739/17

IV. ÚS 1660/17

IV. ÚS 1648/17