Ústavní soud

IV. ÚS 863/17

II. ÚS 1739/17

IV. ÚS 1760/17

IV. ÚS 3224/16

IV. ÚS 1350/17

IV. ÚS 1484/17

IV. ÚS 3320/16

I. ÚS 1440/14

Zamítnutí žaloby o určení neplatnosti smlouvy pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, kdy tato plní preventivní funkci, rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení účastníka smlouvy a předejít případným budoucím sporům, resp. odmítnutí dovolání pro nepřípustnost za situace, kdy jde o jediný možný prostředek ochrany práv účastníka smlouvy, jehož slabší pozici v dané fázi smluvního vztahu je třeba ad hoc reflektovat, je porušením práva účastníka smlouvy na přístup k soudu, resp. práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. ÚS 3168/16

Text smlouvy je prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Vůli stran je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednání účastníků po podpisu smlouvy. Pokud se soud těmito vnějšími okolnostmi nezabývá a a priori dovodí neplatnost smlouvy z jejího textu, který shledá neurčitým, dopouští se nepřípustného formalismu vedoucího k porušení práva účastníků smlouvy na autonomii vůle garantovaného čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

II. ÚS 3791/16

IV. ÚS 1368/17

IV. ÚS 832/17

IV. ÚS 1347/17

II. ÚS 1862/17

II. ÚS 530/17

II. ÚS 1027/17

II. ÚS 838/16

II. ÚS 883/17

IV. ÚS 2582/16

IV. ÚS 4260/16

Obecný soud nemůže své povinnosti přenášet na navrhovatele postupem podle § 35 odst. 2 věty druhé zákona o zvláštních řízeních soudních a formalisticky se tak uložením povinnosti předložit lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované osoby vyhýbat meritornímu rozhodnutí. Možnost zastavení řízení v případě nepředložení takové lékařské zprávy je v právním řádu upravena pro naplnění smyslu a účelu řízení o omezení svéprávnosti, nikoliv z důvodu ulehčení činnosti obecných soudů.

Pl. ÚS 23/14

Vykonává-li insolvenční soud oprávnění výboru věřitelů podle § 61 odst. 2 věty první, popř. § 66 insolvenční zákona, nejde o případ závislosti politické či sociální, stejně jako tzv. procesní závislosti na některém z účastníků insolvenčního řízení. Insolvenční soudce je při výkonu své funkce povinen řídit se pouze zákonem a jednat jím stanoveným způsobem a v jeho mezích (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), nikoliv pokyny některého z účastníků řízení, resp. procesních subjektů, včetně věřitelů, a to ani při výkonu působnosti věřitelského výboru.

II. ÚS 1927/17

II. ÚS 3066/16

II. ÚS 466/17

IV. ÚS 748/17

IV. ÚS 1159/17

II. ÚS 1421/17

IV. ÚS 1049/17

II. ÚS 1777/17

II. ÚS 1644/17

II. ÚS 1903/17

II. ÚS 1585/17

IV. ÚS 1235/17

II. ÚS 1900/17

IV. ÚS 1487/17

IV. ÚS 1459/17

II. ÚS 1506/17

III. ÚS 1961/15

Navrácením pozemků, jež jsou veřejným statkem a jejichž faktické užívání oprávněnými osobami není z tohoto důvodu možné, dochází ke vzniku tzv. „holého vlastnictví“, což není účelem restitučního procesu. Skutkový a právní stav „holého vlastnictví“ tvoří překážu vydání pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vydá-li i přesto obecný soud oprávněné osobě takové pozemky, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1600/17

IV. ÚS 1648/17

IV. ÚS 1046/17

IV. ÚS 1705/17

II. ÚS 1699/17

II. ÚS 1216/17

IV. ÚS 189/17

Je věcí obecného soudu, jakým ze zákonných způsobů stěžovatele o datech hlavního líčení vyrozumí. Není však možné, aby bez ověření, že původně zvolený postup dosáhl zamýšleného účelu, zvolil postup, který nepřiměřeně závažnosti situace obžalovaného omezí na osobní svobodě, tedy zasáhne do jeho práva zaručeného čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1542/15

II. ÚS 1577/16

Pokud obecný soud změní v průběhu řízení způsob doručování, ač k tomu není důvod, a doručuje na adresu trvalého pobytu účastníka řízení, kde se účastník řízení nezdržuje, porušuje nejen princip rovnosti účastníků řízení, který je zaručen čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale také právo účastníka řízení na přítomnost u jednání dle čl. 38 odst. 2 Listiny.

I. ÚS 1229/17

II. ÚS 1039/17

III. ÚS 1887/17