Ústavní soud

I. ÚS 957/17

I. ÚS 3966/16

I. ÚS 1024/17

III. ÚS 320/17

IV. ÚS 828/17

I. ÚS 2389/16

I. ÚS 944/17

II. ÚS 768/17

IV. ÚS 1639/16

I. ÚS 475/17

I. ÚS 983/17

IV. ÚS 3361/16

Pl. ÚS 2/15

Z hlediska rozsahu ústavních záruk nemůže být stírán rozdíl mezi právem na bezplatnou zdravotní péči ve smyslu čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod a právem na ochranu zdraví dle čl. 31 věty prvé Listiny. Nositelem ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění je totiž pouze občan Č. republiky, zatímco nositelem práva na ochranu zdraví je každý. Ústavní soud vnímá čl. 31 věty prvé Listiny jako nepodkročitelný základ pro záruku práva na ochranu zdraví. To zejména znamená, že ze samotné skutečnosti, že bezplatná zdravotní péče je ústavně zaručena jen státním občanům, neplyne nemožnost zákonodárce přiznat ji i dalším skupinám osob. Zákonodárce se proto nemůže dostat do kolize s ústavní normou tehdy, pakliže přizná větší standard ochrany práv, přesahující minimální ústavní záruky.

I. ÚS 2121/16

II. ÚS 4226/16

I. ÚS 88/17

I. ÚS 574/17

II. ÚS 788/15

I. ÚS 4027/16

IV. ÚS 612/17

IV. ÚS 1/17

I. ÚS 2948/16

II. ÚS 2247/16

II. ÚS 3941/16

II. ÚS 3259/16

II. ÚS 3537/16

I. ÚS 757/17

I. ÚS 845/17

II. ÚS 2167/15

II. ÚS 118/17

II. ÚS 869/17

II. ÚS 3067/16

II. ÚS 3928/16

II. ÚS 4010/16

II. ÚS 2820/16

II. ÚS 1025/17

II. ÚS 2178/16

II. ÚS 730/17

II. ÚS 3873/16

II. ÚS 3177/16

I. ÚS 1190/17

II. ÚS 3750/16

I. ÚS 864/16

II. ÚS 1230/17

I. ÚS 4008/16

II. ÚS 172/17

II. ÚS 3550/16

IV. ÚS 939/17

II. ÚS 4050/16

II. ÚS 1823/16