Ústavní soud

IV. ÚS 4081/16

II. ÚS 3965/16

I. ÚS 2201/16

V případě, že obecné soudy paušálně vyloučí možnost podmíněného propuštění odsouzeného, a to navíc toliko na základě jeho trestní minulosti, bez zohlednění jeho případné následné proměny a nápravy, k níž mohlo dojít během výkonu trestu odnětí svobody, a dalších relevantních aktuálních informací k odsouzenému, poruší právo odsouzeného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale v důsledku i zásadu nulla poena sine lege, zaručenou čl. 39 Listiny, v širším smyslu, neboť fakticky zpřísní jeho trestní postih bez jakékoli opory v zákoně.

I. ÚS 3446/16

II. ÚS 3646/13

Pokud obecný soud nerespektuje bez vážného a řádně argumentačně podloženého důvodu princip priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy (zásada potius valeat actus quam pereat), porušuje tím zásadu autonomie vůle smluvních stran vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

I. ÚS 120/16

III. ÚS 3772/16

IV. ÚS 1014/16

II. ÚS 3121/16

I. ÚS 3232/16

II. ÚS 4036/16

I. ÚS 2334/16

III. ÚS 2847/14

Nositelem práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je klient, nikoli jeho advokát. Komunikace mezi obhájcem a klientem podléhá maximální možné ochraně, avšak v zájmu klienta, nikoli ku prospěchu advokáta, sledujícího zájmy rozporné se zájmy klienta.

III. ÚS 4148/16

III. ÚS 4066/16

I. ÚS 3495/16

III. ÚS 3701/16

II. ÚS 3790/16

II. ÚS 3967/16

Pl. ÚS 6/16

III. ÚS 3362/16

II. ÚS 1308/15

III. ÚS 4024/16

III. ÚS 527/16

III. ÚS 1988/16

III. ÚS 3647/16

II. ÚS 4020/16

I. ÚS 2236/15

I. ÚS 2078/16

Vyjádří-li dospělá svéprávná osoba nesouhlas s poskytnutím péče lékaře či jiné osoby, je třeba toto přání respektovat. Jiný postup by byl porušením jejího základního práva na respektování její svobodné vůle. Neposkytnutí péče jakoukoliv osobou s ohledem na nesouhlas dospělé svéprávné osoby není trestným činem neposkytnutí pomoci, neboť by nebyl naplněn jeden z nezbytných znaků trestného činu - protiprávnost jednání. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 2. 1. 2017 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele N. H. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 8. 2015 sp. zn. 25 T 24/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2015 sp. zn. 7 To 374/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016 sp. zn. 3 Tdo 135/2016-41 pro rozpor s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 4176/16

I. ÚS 3786/16

II. ÚS 3774/16

I. ÚS 4237/16

I. ÚS 4224/16

IV. ÚS 1105/16

II. ÚS 2314/16

IV. ÚS 2554/16

I. ÚS 2538/16

IV. ÚS 1828/16

I. ÚS 3526/15

I. ÚS 3939/16

I. ÚS 3379/16

IV. ÚS 2936/16

I. ÚS 3507/16

Shledá-li Nejvyšší soud dovolání vadným i přesto, že v něm stěžovatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu pro rozpor s jejími ústavně zaručenými právy, dopouští se tzv. denegationis iustitiae, neboť nedostojí své ústavní povinnosti dle čl. 4 Ústavy, podle kterého jsou základní práva a svobody pod ochranou moci soudní.

IV. ÚS 2964/15

IV. ÚS 1368/15

I. ÚS 2215/16

IV. ÚS 3866/16

I. ÚS 3802/16

II. ÚS 2395/14