Ústavní soud

III. ÚS 1496/16

IV. ÚS 1690/16

II. ÚS 2121/15

I. ÚS 1623/16

IV. ÚS 218/16

II. ÚS 2604/15

II. ÚS 1082/16

III. ÚS 321/16

II. ÚS 2635/15

Právní názor vyjádřený v nosné části odůvodnění nálezu Ústavního soudu je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazný pro všechny orgány i osoby. Názor vyjádřený v senátním nálezu Ústavního soudu není při rozhodování následujících skutkově obdobných případů možno překonat ani rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu. Pokud obecné soudy v restituční věci v přiměřené lhůtě neposkytnou efektivní ochranu právům oprávněné osoby, lze posléze vzniklou majetkovou újmu přičítat postupu těchto soudů a domáhat se vůči státu náhrady škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

III. ÚS 2065/15

Součástí rozhodnutí, v němž je osoba uznána vinnou nedbalostním trestným činem, musí být pečlivé zhodnocení všech okolností, které soud vedly k názoru, že tato osoba náležitou opatrnost nezachovala a jednala proto zaviněně. Jde-li o posouzení trestní odpovědnosti řidiče za nehodu, je nutné zohlednit, zda se tento řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jakož i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde.

I. ÚS 955/16

Nejvyšší správní soud porušuje právo stěžovatele na přístup k soudu, jež je základním atributem práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když odmítne kasační stížnost jako zjevně opožděnou, přestože byla „stanoveným postupem“, tj. v zákonné lhůtě a v souladu s procesními předpisy, řádně a včas doplněna.

III. ÚS 2652/15

II. ÚS 1050/15

III. ÚS 1019/16

II. ÚS 1605/15

Součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je rovněž povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se mohli vyjádřit k soudem zamýšlenému uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř. a účinně uplatňovat námitky a argumenty, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Ještě naléhavější je tato povinnost v odvolacím řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu procesní nástroj, jak své námitky uplatnit.

II. ÚS 2723/15

II. ÚS 3316/15

Pokud dovolatel namítá, že odvolací soud nařídil exekuci na splnění povinnosti, která není exekučním titulem uložena, jde o námitky nesprávného právního posouzení materiálních předpokladů vykonatelnosti exekučního titulu, a nikoliv o nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu. Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí takového dovolání pro nepřípustnost je proto v rozporu s právem dovolatele na spravedlivý proces.

III. ÚS 2500/15

II. ÚS 672/16

II. ÚS 1412/16

Pl. ÚS 13/15

Právní úprava zakotvující rozsudek pro uznání není v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť neomezuje autonomii vůle žalované strany, a lze ji ústavně konformně vyložit.

IV. ÚS 926/16

I. ÚS 1499/16

IV. ÚS 1116/16

III. ÚS 430/16

IV. ÚS 1322/16

I. ÚS 1165/16

I. ÚS 1199/16

I. ÚS 605/16

I. ÚS 1070/16

I. ÚS 961/16

I. ÚS 660/16

I. ÚS 845/16

IV. ÚS 956/16

IV. ÚS 1666/16

III. ÚS 1223/16

I. ÚS 1398/16

I. ÚS 591/16

III. ÚS 1337/16

IV. ÚS 1073/16

II. ÚS 1574/16

II. ÚS 1455/16

II. ÚS 1181/16

II. ÚS 799/16

IV. ÚS 874/16

I. ÚS 1335/16

II. ÚS 892/16

I. ÚS 2392/15

II. ÚS 1505/16

IV. ÚS 1336/16