Ústavní soud

III. ÚS 3749/14

IV. ÚS 502/16

I. ÚS 3859/15

II. ÚS 3677/15

II. ÚS 439/16

II. ÚS 3591/15

IV. ÚS 3445/15

IV. ÚS 2742/15

II. ÚS 1400/15

II. ÚS 3669/15

II. ÚS 3657/15

II. ÚS 300/15

II. ÚS 60/16

III. ÚS 63/16

IV. ÚS 3322/15

II. ÚS 2104/15

IV. ÚS 2755/15

III. ÚS 3190/15

IV. ÚS 3048/15

III. ÚS 2285/15

IV. ÚS 3220/15

III. ÚS 2159/15

III. ÚS 2778/15

V případech, kdy je zákonem svěřeno rozhodování o určité otázce soudnímu orgánu, je porušením práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud o této otázce rozhodne v rozporu se zákonem jiný orgán veřejné moci, který svým postupem znemožní soudní přezkum dané otázky.

IV. ÚS 149/16

II. ÚS 1999/15

IV. ÚS 161/16

III. ÚS 3716/15

III. ÚS 3939/14

IV. ÚS 79/16

III. ÚS 3754/15

III. ÚS 3728/15

III. ÚS 3699/15

III. ÚS 2752/15

IV. ÚS 3143/15

Rozsudek pro zmeškání je nástrojem, jak dosáhnout efektivnějšího a rychlejšího rozhodování sporů, lze jej však vydat teprve tehdy, odpovídá-li to vzhledem k ostatním okolnostem případu požadavkům vyplývajícím z obecných zásad civilního procesu. V řízení, v průběhu kterého jsou obě strany aktivní, se soudy i mezi sebou komunikují, není namístě po třech letech od zahájení sporu vydat rozsudek pro zmeškání, a to tím spíš ne za situace, kdy se zástupce žalovaného pokusil svou neúčast u jednání omluvit, byť zjevně nedostatečným způsobem. Pokud obecný soud zvolí procesně pohodlný způsob spočívající v kontumačním rozhodnutí, aniž by zohlednil okolnosti daného případu, porušuje tím právo účastníků řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1320/15

III. ÚS 2939/15

II. ÚS 522/16

III. ÚS 3707/15

III. ÚS 1666/14

IV. ÚS 177/16

IV. ÚS 3147/15

III. ÚS 1974/15

IV. ÚS 3675/15

II. ÚS 1187/15

IV. ÚS 95/16

III. ÚS 3724/15

III. ÚS 295/16

III. ÚS 365/15

II. ÚS 211/16

III. ÚS 3783/15