Ústavní soud

III. ÚS 2997/15

I. ÚS 1655/15

IV. ÚS 3111/15

I. ÚS 2749/15

I. ÚS 414/15

I. ÚS 3298/15

I. ÚS 1820/15

I. ÚS 1097/15

I. ÚS 1164/15

I. ÚS 2948/15

III. ÚS 2508/15

I. ÚS 2915/15

I. ÚS 2972/15

IV. ÚS 2463/15

IV. ÚS 3077/15

III. ÚS 2553/14

I. ÚS 2984/15

IV. ÚS 2888/15

III. ÚS 2450/15

II. ÚS 1105/15

I. ÚS 1908/15

IV. ÚS 2976/15

IV. ÚS 3098/15

III. ÚS 3266/15

IV. ÚS 2716/15

IV. ÚS 1584/15

III. ÚS 2885/14

I. ÚS 918/15

III. ÚS 1374/14

III. ÚS 363/15

Pokud Nejvyšší soud při posouzení přípustnosti dovolání nevzal v úvahu skutečnost, že prvostupňový soud ve výzvě k doplnění dovolání nesprávně poskytl stěžovateli lhůtu delší, než dovoluje zákon (§ 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), následkem čehož Nejvyšší soud takto podané dovolání pro opožděnost meritorně neprojednal, odňal stěžovateli právo na přístup k soudu a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3136/13

I. ÚS 1731/15

IV. ÚS 3063/15

IV. ÚS 770/15

I. ÚS 1680/15

I. ÚS 3199/14

III. ÚS 2738/15

I. ÚS 354/15

Nejvyšší soud je při posuzování náležitostí přípustnosti povinen volit vstřícnější přístup k právu účastníka na soudní ochranu. Odepření přístupu k dovolacímu soudu a meritornímu přezkumu dovolání lze akceptovat jen v případech podání nevyvolávajících žádné pochybnosti o své nedostatečnosti z hlediska základních zákonných náležitostí dovolání.

I. ÚS 2891/15

I. ÚS 3008/15

III. ÚS 2986/15

II. ÚS 1726/15

I. ÚS 3202/15

I. ÚS 2808/15

I. ÚS 2482/15

I. ÚS 2855/15

IV. ÚS 2462/15

I. ÚS 849/15

III. ÚS 2507/14

II. ÚS 2941/14