Ústavní soud

II. ÚS 2226/15

II. ÚS 2840/14

II. ÚS 3907/14

II. ÚS 2877/14

II. ÚS 1882/15

IV. ÚS 1875/15

II. ÚS 601/15

II. ÚS 1500/15

II. ÚS 1642/15

II. ÚS 421/15

II. ÚS 2608/15

II. ÚS 476/15

II. ÚS 1740/15

II. ÚS 2071/15

II. ÚS 2852/15

II. ÚS 303/15

III. ÚS 1893/15

III. ÚS 2309/15

IV. ÚS 657/15

II. ÚS 631/15

II. ÚS 2780/15

II. ÚS 2957/14

IV. ÚS 2160/15

II. ÚS 1384/15

II. ÚS 2642/15

II. ÚS 1422/15

II. ÚS 3662/14

Ústavní konformita zajištění majetkových hodnot (§ 79a trestního řádu) ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje kromě splnění požadavků formulovaných v judikatuře Ústavního soudu, jimiž jsou zákonný podklad, vydání příslušným orgánem a absence svévole, rovněž splnění kritéria přiměřenosti spočívajícího v existenci rozumného (opodstatněného) vztahu proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli; tento vztah má přitom nepochybně i svou časovou dimenzi, neboť zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho.

II. ÚS 1743/15

I. ÚS 1640/15

IV. ÚS 3054/15

II. ÚS 613/15

III. ÚS 2975/15

III. ÚS 1130/15

III. ÚS 1088/15

III. ÚS 3635/14

IV. ÚS 2232/15

IV. ÚS 2349/15

IV. ÚS 3330/14

III. ÚS 2322/15

IV. ÚS 3368/14

IV. ÚS 1737/15

III. ÚS 1153/15

I. ÚS 2480/15

I. ÚS 4055/14

IV. ÚS 3015/15

II. ÚS 1665/15

IV. ÚS 2313/15

IV. ÚS 2847/15

III. ÚS 2731/14

Pakliže soud zevrubně nevyhodnotí relevanci prohlášení oběti trestného činu, jímž popřela pravdivost jediné usvědčující výpovědi, učiněné navíc v přípravném řízení, z hlediska důvodnosti návrhu na povolení obnovy řízení, porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3462/14

Postupem soudu, který nevycházel ze skutkového stavu, který by odůvodňoval závěry o jednání (opominutí) matky dítěte, došlo k porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť uložil matce nezletilého v rámci výkonu rozhodnutí pokutu, aniž přihlédl ke zjištěné skutečnosti vyplývající ze soudního spisu, že vůlí rozumově dostatečně vyspělého dítěte bylo nesetkat se s otcem – přitom nebyly zjištěny okolnosti svědčící o ovlivňování vztahu syna a otce.