Ústavní soud

IV. ÚS 3775/14

I. ÚS 248/15

IV. ÚS 2682/14

I. ÚS 1251/14

Rozhodování o výši a podmínkách úhrady léčivých přípravků ze zdravotního pojištění je třeba již jen s ohledem na § 1 odst. 1 písm. c) zákona o veřejném zdravotním pojištění vnímat jako plnohodnotnou a pojmově samostatnou součást právní úpravy zákona o veřejném zdravotním pojištění. Předmětem správních řízení tohoto druhu tedy není úhrada zdravotní péče jakožto plnění z pojistného vztahu mezi pojišťovnou a pojištěnci, nýbrž stanovení úhrad léčivých přípravků ze zdravotního pojištění jako samostatný okruh právních vztahů ve smyslu § 1 odst. 1 písm. c) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Osobami, které jsou přímo zasaženy ve svých právech rozhodnutím o výši úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených ze zdravotního pojištění, jsou proto též účastníci řízení podle § 39f odst. 2 písm. a) a b) zákona o veřejném zdravotním pojištění (tedy v posuzovaném případě obě stěžovatelky).

I. ÚS 330/15

IV. ÚS 101/15

IV. ÚS 143/15

IV. ÚS 74/15

I. ÚS 2296/13

I. ÚS 1939/13

IV. ÚS 2517/14

I. ÚS 2852/14

V případě, že důkaz získaný v přípravném řízení a provedený jako neodkladný a neopakovatelný úkon je stěžejním důkazem o vině, nemohou orgány činné v trestním řízení automaticky spoléhat na možnost použít jej v režimu § 211 odst. 2 písm. b) trestního řádu (tedy přečíst protokol o výpovědi svědka v hlavním líčení), ale musejí vyvinout aktivní úsilí k opakovanému provedení daného úkonu. Teprve v případě, že toto úsilí bylo marné nebo úkon z povahy věci nelze opakovat, lze za splnění dalších přísných podmínek připustit odsouzení obžalovaného založené rozhodující měrou na důkazu, jehož se obhajoba nemohla zúčastnit.

I. ÚS 2307/13

Rozhodnutím obecného soudu o vydání zajištěné nemovitosti podle § 80 odst. 1 t. ř. nelze založit vlastnické právo k zajištěné nemovitosti, neboť takové rozhodnutí nemá z hlediska věcného a závazkového práva konstitutivní či deklaratorní účinek. Opačným postupem bude porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, tj. na legitimní očekávání ochrany majetku. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 23. 2. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ve věci ústavní stížnosti A. T. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 4 To 62/2012 ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 4 To 62/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013 sp. zn. 11 Tvo 5/2013 pro rozpor s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

IV. ÚS 156/15

IV. ÚS 3492/14

IV. ÚS 3695/14

I. ÚS 1713/13

Ke splnění účelu a cíle restitucí je nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku došlo k odnětí majetku. Při výkladu restitučních předpisů proto není možné postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž naopak je nutné vykládat je velmi citlivě a vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu.

I. ÚS 4059/14

I. ÚS 3376/14

I. ÚS 2449/13

I. ÚS 3718/14

I. ÚS 3388/14

I. ÚS 2677/13

I. ÚS 3160/14

I. ÚS 2907/14

I. ÚS 1148/14

I. ÚS 743/14

I. ÚS 3604/14

III. ÚS 483/15

III. ÚS 497/15

I. ÚS 3300/14

I. ÚS 3350/14

I. ÚS 2388/14

II. ÚS 3743/13

II. ÚS 2817/13

III. ÚS 3795/14

III. ÚS 2799/14

III. ÚS 3935/14

II. ÚS 3632/13

III. ÚS 2301/14

Z rozhodnutí obecných soudů, jimiž se zabírá věc či jiná majetková hodnota dle ustanovení § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, musí být zřejmé, z jakého důvodu lze zabíranou věc chápat jako hodnotu získanou trestným činem či jako odměnu za něj. Zabere-li obecný soud v trestním řízení věc či jinou majetkovou hodnotu užitím zákonného ustanovení, které svým zněním a smyslem nedopadá na druh zabíraného majetku, poruší tím ústavně zaručené právo na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 850/14

II. ÚS 3778/13

IV. ÚS 3934/14

III. ÚS 3316/14

IV. ÚS 3630/14

II. ÚS 2814/14

II. ÚS 3892/14

II. ÚS 343/15

III. ÚS 47/15

III. ÚS 3291/14