Ústavní soud

III. ÚS 3175/12

II. ÚS 3713/14

IV. ÚS 266/14

II. ÚS 3451/14

II. ÚS 3779/14

II. ÚS 2421/14

II. ÚS 3362/14

II. ÚS 2615/14

II. ÚS 3576/14

I. ÚS 1496/14

II. ÚS 2258/14

Součástí zásady nullum crimen sine lege (čl. 39 Listiny základních práv a svobod) je též určitost a jasnost podřazení trestního jednání pod konkrétní trestný čin obsažený v trestním zákoně. K požadavku určitosti náleží také zásada, aby jednotlivé kategorie soudně trestných deliktů byly náležitě vymezeny a přesně od sebe odlišeny. Takovým příkladem je i skutková podstata „obecného“ podvodu (§ 250 trestního zákona), pojistného podvodu (§ 250a trestního zákona) či úvěrového podvodu (§ 250b trestního zákona). Pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že obecné soudy nesprávně právně kvalifikovaly skutkové jednání obviněného a namísto pojistného podvodu jej uznaly vinným z „obecného“ podvodu, nejedná se o zanedbatelnou chybu a Nejvyšší soud je povinen za této situace postupovat podle § 265m odst. 1 trestního řádu a sám rozhodnout rozsudkem; v opačném případě dochází k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2654/14

I. ÚS 3490/14

I. ÚS 946/14

I. ÚS 2464/14

I. ÚS 2473/13

I. ÚS 608/14

I. ÚS 2441/13

I. ÚS 1382/13

I. ÚS 2616/14

I. ÚS 1425/14

I. ÚS 3464/14

II. ÚS 3867/14

I. ÚS 3879/14

III. ÚS 2985/14

Pokud obecný soud nepřihlédne ke specifickým okolnostem případu, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky a které neúspěšná strana namítala, poruší tím právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudní vymáhání bagatelních pohledávek není možné brát jako v podstatě bezpracný způsob generování nepřiměřeného zisku, ať už společnostmi zabývajícími se skupováním pohledávek, nebo právními zástupci napojených na společnost, které se vymáháním bagatelních pohledávek zabývají v podstatě denně.

III. ÚS 3618/14

IV. ÚS 3188/14

III. ÚS 3483/14

III. ÚS 3774/14

III. ÚS 4084/12

Nedostatek pravomoci rozhodce jsou soudy oprávněny zkoumat jako skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce, resp. jako podmínku nařízení výkonu rozhodčího nálezu. Výkon pak nelze nařídit, pokud je smlouva, do níž je rozhodčí doložka vtělená, neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

III. ÚS 3260/14

III. ÚS 3660/14

IV. ÚS 2897/14

II. ÚS 3668/14

I. ÚS 3840/14

III. ÚS 3303/14

III. ÚS 1388/12

III. ÚS 1498/13

III. ÚS 3529/14

III. ÚS 2292/14

III. ÚS 3521/14

IV. ÚS 3228/14

II. ÚS 3474/13

IV. ÚS 113/13

Pokud obecný soud rozhodne o uložení povinnosti jednotlivci nad rozsah stanovený zákonem, což může konkrétně spočívat např. v tom, že soud rozhodne bez návrhu o doplnění rozsudku podle § 166 občanského soudního řádu až poté, co tento nabyl právní moci, jedná se o nerespektování kogentní právní normy v rozporu s článkem 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; v případě, že je tímto způsobem uložena peněžitá povinnost, jedná se i o rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 2951/14

III. ÚS 3797/14

IV. ÚS 919/14

Pokud z odůvodnění rozhodnutí soudu o zajištění peněžních prostředků na účtu není zřejmé, v čem spočívala trestná činnost, z níž je stěžovatelka podezřelá, jakou výši škody měla způsobit, a soud se v rozhodnutí vůbec nevypořádal s argumenty stěžovatelky, postrádá takové rozhodnutí přiměřené odůvodnění a je nepřezkoumatelné v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 3447/14

I. ÚS 3663/14

IV. ÚS 3295/14