Ústavní soud

III. ÚS 1934/14

I. ÚS 2888/14

III. ÚS 2782/14

K porušení práva na zákonného soudce dojde v případě aplikace evropského práva tehdy, kdy český soud (jehož rozhodnutí již nelze napadnout dalšími opravnými prostředky) nepoloží předběžnou otázku Soudnímu dvoru svévolně, tedy v rozporu s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Za výkon svévole lze přitom považovat i takové jednání soudu poslední instance aplikujícího právo EU, kdy soud nezkoumá, zda by měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru, a její nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ve své judikatuře Soudní dvůr.

III. ÚS 1620/14

IV. ÚS 2506/14

I. ÚS 3135/14

I. ÚS 2742/14

III. ÚS 1562/14

I. ÚS 1451/14

III. ÚS 3506/14

I. ÚS 2573/13

IV. ÚS 1412/13

IV. ÚS 3114/14

II. ÚS 3197/14

II. ÚS 2577/14

Pl. ÚS 54/13

II. ÚS 3159/14

I. ÚS 1238/14

I. ÚS 987/14

IV. ÚS 3456/14

II. ÚS 3624/13

Principu práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytnuta, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

II. ÚS 2727/14

IV. ÚS 3290/14

II. ÚS 3068/14

II. ÚS 2372/14

II. ÚS 1532/14

I. ÚS 3373/14

I. ÚS 1612/14

II. ÚS 3563/14

IV. ÚS 3406/14

II. ÚS 2551/14

II. ÚS 1975/14

II. ÚS 3324/14

I. ÚS 1495/14

II. ÚS 2930/14

I. ÚS 929/14

IV. ÚS 1018/12

I. ÚS 3550/14

IV. ÚS 4316/12

IV. ÚS 3315/14

II. ÚS 2154/14

Lhůta 30 dnů, obsažená v § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neznamená, že by i po jejím uplynutí nebylo možno namítat a prokazovat neprovozování vozidla jeho vlastníkem. Pokud však vlastník vozidla nereaguje na výzvu podle citovaného ustanovení zákona, popř. ani na pozdější upomínku k zaplacení, resp. nesdělí a nedoloží, že vozidlo neprovozoval a učiní tak až v průběhu soudního řízení, může být tato okolnost zohledněna při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřiznáním nákladů jinak úspěšnému vlastníkovi vozidla podle § 150 občanského soudního řádu.

IV. ÚS 2732/14

IV. ÚS 2631/14

II. ÚS 2127/14

Povinnost platit tzv. povinné ručení podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla může být vymáhána pouze tehdy, pokud je adekvátní a odpovídá jeho smyslu a účelu, který není dán u vozidel, jež zcela zjevně nejsou schopna užívání a provozování. Tato okolnost však musí být naprosto zřejmá a je to vlastník vozidla, na kterém spočívá důkazní břemeno k jejímu prokázání.

IV. ÚS 2479/14

I. ÚS 3207/14

IV. ÚS 2019/14

IV. ÚS 3320/14

IV. ÚS 3306/14

III. ÚS 3369/14