Ústavní soud

I. ÚS 2312/14

IV. ÚS 2880/14

I. ÚS 3903/13

II. ÚS 3183/14

II. ÚS 3171/14

III. ÚS 640/13

III. ÚS 2567/14

III. ÚS 2784/14

I. ÚS 3047/14

IV. ÚS 3353/14

II. ÚS 3007/14

II. ÚS 2604/14

II. ÚS 3850/13

III. ÚS 3844/13

Povaha sociální sítě Facebook není jednoznačně soukromá či veřejná, neboť záleží na každém uživateli, jakou míru ochrany soukromí na svém profilu zvolí. Rozhodnou-li se orgány činné v trestním řízení zjišťovat z facebookového profilu informace soukromé povahy, musí jejich postupy dodržovat rámec stanovený právními předpisy a respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů, zejména v maximální možné míře šetřit ústavně zaručená práva a svobody dotčených osob. Pokud musí orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů v nezbytné míře přistoupit k určitému omezení základních práv a svobod účastníků řízení (vč. odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži dotčené osoby.

II. ÚS 2561/14

II. ÚS 1334/14

II. ÚS 3364/13

II. ÚS 2972/10

Správci konkurzní podstaty svědčí legitimní očekávání, že jeho odměna a hotové výdaje, které byly konkursním soudem schváleny, mu budou také řádně uhrazeny. Pokud obecné soudy nesprávnou interpretací podústavního práva neuznají tento nárok majetkové povahy, který vyplývá z právního předpisu, zasáhnou do stěžovatelova legitimního očekávání nabytí majetku, které spadá pod ochranu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

II. ÚS 753/14

I. ÚS 1216/14

II. ÚS 2956/13

Pokud se Nejvyšší soud odpovídajícím způsobem nevypořádá se stěžejní námitkou uplatněnou dovolatelem v dovolání, spočívající v jeho nesouhlasu s určením počátku běhu promlčecí doby tak, jak uzavřel odvolací soud, pak se dopouští vady řízení, představující zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Určení počátku běhu promlčecí doby je přitom stěžejní otázkou, která musí být postavena najisto, neboť od ní se odvíjí promlčitelnost samotného nároku.

III. ÚS 3804/13

II. ÚS 2716/14

II. ÚS 3120/14

II. ÚS 561/14

III. ÚS 2898/14

III. ÚS 3075/14

III. ÚS 2455/14

III. ÚS 2404/14

III. ÚS 673/14

II. ÚS 2779/14

II. ÚS 3282/14

II. ÚS 3066/13

II. ÚS 2041/14

II. ÚS 3132/14

II. ÚS 3650/13

II. ÚS 3233/14

II. ÚS 2752/14

II. ÚS 2128/14

II. ÚS 2892/14

II. ÚS 2234/14

II. ÚS 2204/14

II. ÚS 1984/14

III. ÚS 3057/14

II. ÚS 2022/14

III. ÚS 1114/13

Pl. ÚS 20/13

IV. ÚS 3268/14

II. ÚS 2417/13

Ustanovení § 150 občanského soudního řádu nelze považovat za úpravu, která by zakládala zcela volnou diskreci soudu ve smyslu libovůle, nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení přihlédnout. Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, pak musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci; přitom je nezbytné, aby soud své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnil.

II. ÚS 3044/14