Ústavní soud

II. ÚS 2044/14

II. ÚS 2045/14

II. ÚS 2043/14

II. ÚS 2046/14

II. ÚS 1950/14

II. ÚS 1424/10

II. ÚS 3528/13

K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dochází tehdy, pokud se obecný soud nevypořádá s uplatněnými námitkami účastníka řízení a své rozhodnutí náležitě neodůvodní.

I. ÚS 1113/14

I. ÚS 1580/14

II. ÚS 1937/14

II. ÚS 1997/14

I. ÚS 999/13

IV. ÚS 2037/14

II. ÚS 713/14

IV. ÚS 1326/14

II. ÚS 1074/14

IV. ÚS 3774/13

I. ÚS 3165/13

IV. ÚS 948/14

IV. ÚS 1162/14

IV. ÚS 1804/14

IV. ÚS 85/14

I. ÚS 1542/13

II. ÚS 685/14

III. ÚS 2036/14

II. ÚS 3663/13

I. ÚS 311/13

III. ÚS 3300/12

III. ÚS 342/14

III. ÚS 1606/13

I. ÚS 1405/14

I. ÚS 1951/14

I. ÚS 1448/14

I. ÚS 3561/13

III. ÚS 980/13

Jakkoli je právní institut směnky založen na přísné formálnosti směnečných vztahů, neměla by tato formálnost vychylovat práva plynoucí ze směnečného vztahu ve prospěch jedné ze zúčastněných stran. I při nezpochybnitelnosti zásady vigilantibus iura scripta sunt je třeba tuto zásadu hodnotit v kontextu spravedlivého rozhodování coby vůdčího a zásadního principu fungování soudní moci a zejména u směnek zajišťovacích, jejichž jednou stranou je spotřebitel, nevycházet jen z doslovného znění zákona.

III. ÚS 1234/14

II. ÚS 529/13

I. ÚS 2687/13

III. ÚS 1255/14

III. ÚS 3255/13

Nejen judikatura obecných soudů, nýbrž i judikatura Ústavního soudu nemůže zůstat bez vývoje. Musí se přizpůsobovat sociální realitě a změnám náhledu společnosti na normy chování, takže obžalovaný se nemůže spoléhat na to, že soud setrvá na vývojem překonaném, byť pro něj příznivějším právním názoru. Je však třeba pečlivě posoudit, zda v konkrétním případě je nutné právní názor Ústavního soudu přehodnotit, neposkytuje-li k tomu projednávaná věc dostatečný a spolehlivý podklad.

III. ÚS 1804/13

Rozhodnutí obecného soudu v otázce posouzení platnosti spotřebitelské smlouvy založené na formalistickém a selektivním hodnocení jejích ustanovení, co se týče rovnováhy práv a povinností smluvních stran, postrádající náležité vypořádání se s námitkami účastníka řízení, vede k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť jde o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

III. ÚS 1561/14

III. ÚS 3409/13

II. ÚS 426/14

III. ÚS 1421/14

I. ÚS 1998/14

III. ÚS 1966/14

III. ÚS 1573/14

III. ÚS 1433/14

III. ÚS 1912/14