Ústavní soud

III. ÚS 2474/12

III. ÚS 1552/13

III. ÚS 1489/13

Z logiky věci a obecné spravedlnosti vyplývá, že obecný soud nemůže hodnotit dosažení účinku uložené sankce, pořádkové pokuty podle § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve vazbě na chování, jehož se trestaná osoba dopustila ještě před jejím uložením. Takové rozhodnutí obecného soudu postrádá logicky přesvědčivé odůvodnění, čímž porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a zároveň princip zákazu libovůle při výkonu veřejné moci (čl. 2 odst. 2 Listiny). Potřeba kasačního zásahu Ústavního soudu však nastává teprve tehdy, vede-li takový vadný postup odvolacího soudu ke změně jinak nezávadného rozhodnutí soudu nalézacího.

III. ÚS 305/13

III. ÚS 300/14

I. ÚS 104/13

IV. ÚS 3742/13

I. ÚS 4019/13

III. ÚS 1037/14

III. ÚS 874/14

IV. ÚS 579/14

IV. ÚS 3801/13

IV. ÚS 3886/13

I. ÚS 1035/14

IV. ÚS 3075/13

I. ÚS 544/14

IV. ÚS 4546/12

Povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníkům v kontradiktorním řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit jeho rozhodování a s nimiž se musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, je prvotním účelem soudního řízení v souladu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo vyjádřit se k projednávané věci a tomu odpovídající výše uvedená povinnost soudu je nezbytnou součástí řízení i ve věcech bagatelních, v nichž není přípustné odvolání.

IV. ÚS 3993/13

IV. ÚS 3825/13

IV. ÚS 807/13

I. ÚS 522/14

III. ÚS 836/14

I. ÚS 2558/12

I. ÚS 4094/12

I. ÚS 954/14

I. ÚS 785/14

I. ÚS 3831/12

II. ÚS 885/13

Možnost neodůvodňovat usnesení dle § 104a o. s. ř. je nutno jako výjimku interpretovat restriktivně, přičemž je nutné vzít v úvahu konkrétní okolnosti případu. V situaci, kdy účastníci řízení zaujmou odlišné stanovisko než vrchní soud rozhodující o této otázce, lze legitimně požadovat, aby se soud v odůvodnění svého usnesení s argumentací účastníků vypořádal a vyložil důvody svého závěru o věcné příslušnosti. Pokud tak soud neučiní, a navíc se v otázce určení věcné příslušnosti dostane mimo rámec své vlastní dosavadní judikatury, porušuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1923/13

IV. ÚS 3828/12

II. ÚS 842/14

IV. ÚS 1313/13

IV. ÚS 664/14

II. ÚS 3758/13

K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny dochází tehdy, pokud Nejvyšší soud svůj úsudek o nemožnosti dovolání zásadním způsobem ovlivnit postavení obviněného (dovolatele) založí na mylné domněnce, zapříčiněné přehlédnutím či záměnou písmen kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Obsahuje-li určitá kvalifikovaná skutková podstata více svých znaků, pak je třeba vážit, zda obviněný svým jednáním naplnil pouze jeden takový znak, anebo více takových znaků, popřípadě všechny. Ačkoliv zjištění této skutečnosti nemá vliv na samotné rozpětí trestní sazby, může mít bezpochyby svůj význam při ukládání nejen výše trestu, ale též i jeho druhu, připouští-li jich zákon více.

II. ÚS 415/13

II. ÚS 331/14

IV. ÚS 831/14

II. ÚS 3647/13

IV. ÚS 1247/13

IV. ÚS 3354/13

IV. ÚS 2548/13

II. ÚS 3842/13

I. ÚS 2285/13

II. ÚS 291/14

II. ÚS 3703/13

IV. ÚS 986/14

III. ÚS 568/14

II. ÚS 3394/13

IV. ÚS 1034/14

II. ÚS 283/14