2 As 227/2024

Plný text

2 As 227/2024 - 53
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: N. K., zast. Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. MmP 49315/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2024, č. j. 52 A 24/202452, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a uložil jí pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který žalobu zamítl.

[2] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, který odůvodnila takto: „Žalobou napadené územní rozhodnutí nabylo právní moci a s ohledem na pravomocné usnesení krajského soudu již nic nebrání v tom, aby Městského obvodu Pardubice V vymáhal uloženou sankci, proto do rozhodnutí o kasační stížnosti navrhuje stěžovatelka přiznání odkladného účinku.“ Nejvyšší správní soud (NSS) stěžovatelku usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 2 As 227/202448, vyzval k doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku. Požadoval, aby uvedla konkrétní důvody svého návrhu a doložila svá tvrzení. Také ji poučil, že pokud svůj návrh nedoplní, soud jej zamítne. Na tuto výzvu stěžovatelka nereagovala.

[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna tím, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Jak NSS uvedl v usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/201456, újma, která má hrozit žadateli o přiznání odkladného účinku, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba, resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebudeli možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjdeli sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.

[6] NSS již také vymezil, že ten, kdo se domáhá přiznání odkladného účinku, má dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit, že mu hrozí vznik nepoměrně větší újmy než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/201550, bod 5).

[7] NSS dospěl v nynější věci k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou naplněny. Stěžovatelka totiž neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku.

[8] Stěžovatelka v návrhu (obsahujícím mj. několik faktických chyb – zmínku o územním rozhodnutí a o usnesení krajského soudu namísto rozsudku či nesprávné označení správního orgánu prvního stupně – pozn. NSS) pouze konstatovala, že v důsledku nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného bude moci správní orgán prvního stupně přistoupit k vymáhání pokuty. To, že je adresát rozhodnutí ukládajícího peněžité plnění povinen po uplynutí lhůty k plnění stanovenou částku uhradit, popřípadě že tato částka může být vymáhána, je však obecnou vlastností všech takových rozhodnutí. Stěžovatelka nevysvětlila, proč by v jejím případě mělo uhrazení částky 3 000 Kč představovat významnou újmu, ani soudu nepřiblížila své majetkové poměry či jiné okolnosti, které by v nynějším případě odůvodňovaly odchylku od obecného pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS podotýká, že újmu spočívající v nutnosti uhradit částku 3 000 Kč nelze bez dalšího považovat za nevratnou ve smyslu výše uvedené judikatury, neboť v případě úspěchu stěžovatelky ve věci jí může být tato částka poměrně snadno vrácena. Stěžovatelka neposkytla soudu ani žádné tvrzení ohledně toho, že by jí dočasná nemožnost s touto částkou disponovat mohla způsobit vážné obtíže nebo významné poruchy v jejím životě a fungování. Svůj návrh na přiznání odkladného účinku blíže neodůvodnila ani poté, co ji k tomu NSS vyzval.

[9] Proto NSS kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tímto rozhodnutím nepředjímá rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatkové povinnosti ve výši 1 000 Kč. Proto NSS podle § 4 odst. 1 písm. h) per analogiam zákona o soudních poplatcích stěžovatelce uložil povinnost tento soudní poplatek zaplatit (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232). Soudní poplatek ve výši 1000 Kč lze uhradit v kolcích nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1020422724. Poplatek je splatný ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Poučení: V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.

Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.

V případě včasného nezaplacení soudního poplatku bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad (§ 8 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2024

Tomáš Kocourek
předseda senátu

Nejvyšší správní soud
Moravské nám č. 6
[PSČ obec]

Sp. zn. 2 As 227/2024

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis: ............................................................

Místo pro nalepení kolkových známek:

Plný text

2 As 227/2024 - 60
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: N. K., zast. Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. MmP 49315/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2024, č. j. 52 A 24/202452,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Úřad městského obvodu Pardubice V uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Žalobkyně se dopustila hrubého jednání vůči své sousedce paní H. tím, že úmyslně strkala do otevřeného křídla její brány, narušila její osobní zónu tím, že se k ní přiblížila na dotek a vytrhla jí z ruky mobilní telefon, se kterým se zavřela ve svém osobním vozidle a vrátila jej až po příjezdu policie. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.

[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který žalobu zamítl.

[3] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti převážně zopakovala svá žalobní tvrzení, která se týkala především zjišťování skutkového stavu. O průběhu skutkového děje podle ní vypovídají dvě protichůdná skutková tvrzení. Tvrzení paní H. však není podpořeno dalšími důkazy. Podle stěžovatelky nelze uzavřít, že by sousedce vzala mobilní telefon a narušila její osobní zónu. V takovém případě by přece sama nevolala Policii ČR. Vysvětlení, jak se ke stěžovatelce dostal sousedčin mobilní telefon, není absurdní ani nelogické. Úřední záznam Policie ČR neuvádí nic z toho, co tvrdila paní H. Rozpory však neřešily správní orgány ani krajský soud. Z úředního záznamu byla vybrána selektivně jedna okolnost v neprospěch stěžovatelky. Krajský soud převzal argumentaci správních orgánů. Celé jednání kladené stěžovatelce za vinu je navíc založeno jen na tvrzení poškozené.

[4] Podle stěžovatelky žalovaný také opomněl využít zásadu in dubio pro reo, ačkoli pochybností v řízení je celá řada. Stěžovatelka rovněž krajskému soudu vytkla, že se nevypořádal s její námitkou, podle níž některá nepřesná prohlášení mohla být důsledkem šoku z napadení a také hypoglykémie.

[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s krajským soudem. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a prokázaly stěžovatelčino přestupkové jednání.

[6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS).

[7] Kasační námitky jsou projednatelné, pokud kvalifikovaně zpochybňují rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu, a z kterých konkrétních důvodů považuje závěry soudu za nezákonné (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 Azs 299/202041, bod 10). Konkrétní kasační námitky proto nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání či v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím než proti napadenému rozsudku (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/200658).

[8] Námitka týkající se toho, že žalovaný opomněl využít zásadu in dubio pro reo, je doslovně převzatá z žaloby a vůbec nereaguje na to, jak ji vypořádal krajský soud (srov. bod 22 napadeného rozsudku). Tato námitka je tedy nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 téhož zákona.

[9] Pokud jde o kasační námitky týkající se vad skutkových zjištění (srov. výše v bodě [3]), stěžovatelka opakuje svou žalobní argumentaci, k ní však dodává, že nesprávné závěry žalovaného převzal krajský soud. Krajský soud podle stěžovatelky také pochybil, pokud nevysvětlil rozpory z úředního záznamu, které vyznívají v neprospěch tvrzení poškozené paní H. S ohledem na to, že stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že se těmito okolnostmi dostatečně nezabýval, vyhodnotil kasační soud tuto námitku jako námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

[10] Podle NSS krajský soud dostál požadavkům, které klade judikatura na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). V bodech 19 až 26 napadeného rozsudku vyložil, z jakých důvodů považuje stěžovatelčinu argumentaci za nedůvodnou a procesní postup i právní závěry správních orgánů za správné. Soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/201443). Smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, proto lze v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkázat na toto odůvodnění (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/200686, či ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/201247).

[11] Pokud jde o námitku, podle níž se krajský soud opomněl zabývat tvrzením stěžovatelky o tom, že některá její nepřesná prohlášení mohla být důsledkem šoku z napadení a také hypoglykémie, ani zde NSS neshledal nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. V bodě 19 napadeného rozsudku totiž krajský soud na toto žalobní tvrzení výslovně reaguje.

[12] Lze uzavřít, že se krajský soud nedopustil žádné vady spočívající v zásadním pochybení s možným dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatelky či v nerespektování ustálené judikatury. Proto NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2024

Tomáš Kocourek
předseda senátu