2 As 296/2021

Plný text

2 As 296/2021- 40

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] zastoupený JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j. MHMP 2202188/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 1 A 69/2019 – 64,

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobci se ukládá zaplatit ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

III. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného ve věci přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterým byl stěžovatel shledán vinným a za který mu byla uložena pokuta 20 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v nabízení nebo poskytování zpoplatněné přepravy včetně činností s tím souvisejících, vozidlem určeným k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřebu na dobu jednoho roku.

[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že se živí jako řidič taxislužby, pročež nyní splňuje veškeré formální předpoklady. Tato činnost je jeho jedinou výdělečnou činností. Jelikož je stěžovatel v důchodovém věku 66 let, obtížně by hledal novou práci. Jeho starobní důchod činí 11 216 Kč. Má syna H. K. (x let), o něhož ve střídavé péči pečuje, k čemuž mu slouží příjmy z provozování taxislužby. Stěžovatel bydlí v nájmu, na který vynakládá měsíčně 18 500 Kč. Od 26. 8. 2021 u něj probíhá oddlužení, přičemž měsíčně za tímto účelem splácí částku ve výši asi třetiny svých příjmů. Stěžovatel uvedl, že zákaz činnosti je pro něj likvidační, znemožňuje mu výdělečnou činnost a nepřiměřeně zasahuje do jeho práva na rodinný život. V důsledku výkonu napadeného rozhodnutí mu hrozí nepoměrně větší újma, než která může vzniknout jiným osobám. Ta spočívá v nedostatku příjmů ke své obživě a obživě jeho rodiny, a to navíc v době epidemie SARS-COV-2 a v ekonomicky složité situaci. Napadené rozhodnutí se nadto týká pouze stěžovatele a přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek přiznal jeho žalobě i krajský soud.

[3] Na podporu svých tvrzení žalobce doložil průkaz řidiče taxislužby platný do 29. 1. 2023, rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 10. 2018, č. j. 14 Nc 3715/2018-51, jímž byla schválena dohoda rodičů o střídavé péči o H. K. (rok nar. x). Dále předložil výpis transakcí z osobního účtu, podle něhož v září 2021 a říjnu 2021 stěžovatel obdržel měsíčně částku 11 216 Kč jako starobní důchod. Mimoto doložil i rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 11. 2018, č. j. X, kterým se stěžovateli přiznává starobní důchod ve výši 10 371 Kč. Stěžovatel dále předložil potvrzení o zaplacení nájemného za srpen 2021 a září 2021 ve výši 15 400 Kč měsíčně a za říjen 2021 ve výši 18 500 Kč (včetně záloh na služby). Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č. j. KSPH 62 INS [č.] – B – 7, stěžovatel doložil jako osvědčení o schválení svého oddlužení a plnění splátkového kalendáře.

[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na odkladný účinek uvedl, že nepřiznání odkladného účinku nebude pro stěžovatele znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká by jeho přiznáním mohla vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku je navíc v rozporu s důležitým veřejným zájmem na dodržování právních předpisů a pravomocných rozhodnutích správních orgánů.

[5] Podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření. Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel, od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32).

[7] Nejvyšší správní soud na základě posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí, stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku a dokumentů tato tvrzení osvědčujících dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozsudku (potažmo správního rozhodnutí) pro stěžovatele mohou představovat bezprostředně hrozící nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

[8] Zákaz stěžovatelovy jediné výdělečné činnosti (provozování taxislužeb) přímo povede s ohledem na jeho další majetkové poměry (oddlužení, náklady na bydlení, výše starobního důchodu) k ohrožení obživy jeho samého, ale i jeho nezletilého syna, k němuž má vyživovací povinnost. Snížení příjmu po dobu řízení o kasační stížnosti by znamenalo značné ztížení jeho situace a situace jeho rodiny, které by mohlo vést k potížím s úhradou nákladů na bydlení, přestože je povinen se ve střídavé péči starat o syna, či k problémům s plněním splátkového kalendáře v rámci jeho oddlužení. Tento výpadek příjmů a s tím související následky by přitom nebylo možno zpětně bezprostředně napravit, byla-li by jeho kasační stížnost shledána důvodnou. Kromě toho se majetek stěžovatele výkonem napadeného rozhodnutí jednorázově zmenší, jelikož mu vedle zákazu činnosti byla uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 20 000 Kč. V porovnání s tím přiznání odkladného účinku povede toliko k odkladu placení pokuty a odkladu výkonu zákazu činnosti, jíž podle okolností známých soudu nikterak své okolí závažně neohrožuje a k jejímuž vykonávání nyní disponuje platným oprávněním. První podmínka pro vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku je tímto naplněna.

[9] Zbývá tak posoudit splnění druhé podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Veřejný zájem lze spatřovat zejména ve výkonu pravomocných správních rozhodnutí, v ochraně hospodářské soutěže mezi dopravci poskytujícími taxislužbu či v ochraně spotřebitele. V tomto ohledu je nutno vzít v potaz, že stěžovatel doložil, že ke dni vydání tohoto usnesení oproti skutku, který je mu kladen za vinu v napadeném rozhodnutí, disponuje platným oprávněním k provozování taxislužby. Přiznání odkladného účinku tedy toliko odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Veřejný zájem na dodržování právních předpisů nepřeváží v tomto individuálním případě možné dopady do sféry stěžovatele a jeho syna, které mohou v přímém důsledku výkonu napadeného rozhodnutí nastat. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy nebude v rozporu s veřejným zájmem.

[10] Lze tedy uzavřít, že stěžovateli by nepřiznáním odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám v případě jeho přiznání. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky napadeného rozsudku, jímž došlo k zamítnutí žaloby, jakož i účinky napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

[11] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[13] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatkové povinnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1020429621.

[14] V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí částku 5000 Kč. Stěžovatel však do dne vydání tohoto usnesení soudní poplatek neuhradil. Proto ho Nejvyšší správní soud vyzývá ke splnění poplatkové povinnosti a stanovuje mu k tomu přiměřenou lhůtu. Soudní poplatek lze zaplatit vylepením kolkových známek na přiloženém tiskopisu, nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 - [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1020429621.

[15] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 As 296/2021 na adresu Nejvyšší správní soud, [adresa] [PSČ obec], případně elektronicky na elektronickou podatelnu ([email]) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li poplatek za kasační stížnost (výrok III.) ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. K poplatku zaplacenému po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží [§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.].

Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by stěžovateli mohla vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

Má-li stěžovatel za to, že splňuje podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, může ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).

V případě placení kolkovými známkami je třeba nalepit vždy oba jejich díly (neznehodnocené) na tiskopis na vyznačeném místě, tiskopis podepsat a vrátit jej označenému soudu.

V Brně dne 9. prosince 2021

JUDr. Karel Šimka
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a v kolkových známkách zasílám určený soudní poplatek 1000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

ke sp. zn. 2 As 296/2021

podpis .................................................

↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓

Plný text

2 As 296/2021 - 52
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] zastoupený JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j. MHMP 2202188/2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 1 A 69/2019-64,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 10, odbor životního prostředí, dopravy a rozvoje, ze dne 15. 11. 2018, č. j. P10-057561/2018 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku dopravy podle § 34e odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“), neboť úmyslně vykonával práci řidiče taxislužby bez oprávnění. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný změnil prvostupňové správní rozhodnutí tak, že výrok upřesnil, pokutu ve výši 50 000 Kč snížil na 20 000 Kč, trest zákazu činnosti z dvou let zkrátil na dobu jednoho roku, a ve zbytku je potvrdil.

[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

[4] Stěžovatel trvá na tom, že k naplnění skutkové podstaty přestupku v § 34e odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě je nutné, aby šlo o dlouhodobější činnost při vykonávání práce řidiče taxislužby, a výklad městského soudu opřený o judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je nesprávný. Ve výkladu aplikované právní normy existuje pochybnost, proto je třeba zohlednit právní zásadu in dubio mitius. Jeho přesvědčení podporuje i důvodová zpráva k novele zákona o silniční dopravě účinné od 1. 7. 2020, podle níž došlo k upřesnění skutkové podstaty tak, aby bylo nepochybné, že pro naplnění znaků postačí i jediné provedení přepravy (slovesný vid nedokonavý „vykonává“ byl nahrazen videm dokonavým „vykoná“). Kromě toho odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu k soustavnosti jako znaku závislé práce. Městský soud související námitky nevypořádal, a zatížil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Také bez řádného dokazování dovodil, že stěžovatel nevykonával činnost jen nahodile, ale měl v úmyslu ji opakovat.

[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem, poukázal na to, že stěžovatelem zpochybňovaný rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2021, č. j. 5 As 267/2018-68, obstál při přezkumu Ústavním soudem a další odkazovaná judikatura není přiléhavá, neboť se týká jiné oblasti, nelegální práce. Navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tak přijatelná podle § 104a s. ř. s. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatel spatřoval zejména v tom, že řešená právní otázka má být Nejvyšším správním soudem posouzena jinak, resp. městský soud ji v napadeném rozsudku (stejně jako 5. senát NSS v rozsudcích č. j. 5 As 267/2018-68 a č. j. 5 As 255/2019-32) posoudil v rozporu s ústavně konformním výkladem právních norem v přestupkové oblasti. Namítal, že došlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení, a bylo porušeno právo na spravedlivý proces.

[7] Při rozhodování o (ne)přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud i nadále vychází z judikatorně ustálených kritérií (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, bod 52, č. 4170/2021 Sb. NSS), jež pramení ze závěrů usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS.

[8] Kasační stížnost rozporuje výhradně výklad § 34e odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě, a kritéria přijatelnosti nesplňuje. Nejedná se o otázku, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, resp. byla řešena rozdílně či vyžadovala učinit judikatorní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak městský soud poté, co ověřil, že stěžovatel poskytoval přepravu prostřednictvím aplikace Uber, posoudil jeho případ zcela v souladu s jednotnou a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20), od které neshledal Nejvyšší správní soud důvodu se odchýlit.

[9] Nejvyšší správní soud se rozhodným ustanovením zabýval opakovaně, např. v rozsudku ze dne 30. 4. 2020, č. j. 5 As 255/2019-32, jenž byl následně podroben přezkumu Ústavním soudem, který se vyjádřil i přímo k argumentaci videm („vykonává“ versus „vykoná“) a výslovně se ztotožnil s tímto výkladem NSS, který považoval za logický a racionální: „[P]od vykonáváním této práce nelze rozumět pouze samotnou přepravu klienta v každém jednotlivém případě, nýbrž veškerou činnost svojí povahou spadající pod práci řidiče taxislužby. Takto viděno ovšem stěžovatel tím, že v rozhodné době pracoval pro společnost Uber, dostával od ní instrukce a také platby ("výdělek za cestu"), tuto činnost skutečně vykonával. Okolnost, že byla prokázána pouze jedna tato přeprava (navíc ve stádiu pokusu), na tomto závěru nic nezmění: tato přeprava totiž byla v podstatě jen indikátorem dlouhodobější činnosti vykonávané pro společnost Uber, nikoliv ojedinělou událostí. (…) [A]rgumentaci stěžovatele, založenou výhradně na důsledném lpění na nedokonavosti předmětného slovesného vidu (což jej vede k závěru, že nebyla-li prokázána opakovanost a soustavnost jeho činnosti, nemohl se ani dopustit daného přestupku), pokládá zdejší soud za přepjatě formalistickou a výhradně postavenou na jedné z možností gramatického způsobu výkladu, která nicméně v konfrontaci s ostatními způsoby výkladu (zejm. logický, teleologický, nebo systematický) nemůže obstát.“ (nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20). K téže otázce srov. také v rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2022, č. j. 9 As 192/2020-75.

[10] Novelizaci zákona o silniční dopravě zákonem č. 115/2020 Sb. napadený rozsudek adekvátně reflektoval odkazem na rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2021, č. j. 5 As 267/2018-68: „Nejvyšší správní soud ve shodě s Ústavním soudem konstatuje, že původním záměrem zákonodárce skutečně bylo postihnout i jediné provedení přepravy bez oprávnění řidiče taxislužby a k tomu nezpůsobilým vozidlem, pokud lze tuto přepravu považovat za indikátor dlouhodobější činnosti spočívající ve faktickém výkonu práce řidiče taxislužby. Naplnění daných skutkových podstat tak není závislé na prokázání, kolikrát byla přeprava osob uskutečněna, nýbrž na tom, že ji daný řidič nevykonává nahodile a má v úmyslu ji opakovat. Za účelem posouzení této otázky v nynějším případě je třeba se zabývat zjištěnými skutkovými okolnostmi, přičemž určitým vodítkem v tomto smyslu může být samotná registrace řidiče na platformě Uber, jak uvedl již Ústavní soud.“

[11] K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž je zrušení rozhodnutí z tohoto důvodu vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám, jež v této věci neshledal (rozsudky ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72, ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130, ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009-98, č. 2070/2010 Sb. NSS, a mnoho dalších).

[12] V již citovaném rozsudku ze dne 30. 4. 2021, č. j. 5 As 267/2018-68, který se týkal výkladu stejného ustanovení, Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „argumentace žalobkyně zásadou in dubio mitius (…) má být uplatněna pouze v případě, kdy proti sobě stojí dva rovnocenné výklady, z nichž má potom být použit ten pro jednotlivce příznivější; takové rovnocenné výklady však posuzovaná ustanovení nepřipouštějí“.

[13] Odkazy na (v této věci nepřiléhavou) judikaturu k nelegální práci rovněž neshledal soud důvodem pro přijetí k věcnému projednání.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Protože kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, či ze dne 25. 8. 2021, č. j. 1 Azs 119/202155). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o požadavek žalovaného na přiznání náhrady nákladů řízení, lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, podle něhož „s výkonem působnosti jednotlivých správních orgánů je nerozlučně spojena též povinnost tuto činnost obhájit u nezávislého soudu, povolaného na základě příkazu ústavodárce k ochraně práv jednotlivců (srov. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Náklady takto vzniklé při této standardní činnosti správních orgánů jsou stejně jako veškeré náklady na fungování veřejné správy hrazeny z veřejných rozpočtů, tj. z výtěžku daní a poplatků hrazených všemi občany na základě zákona“ (usnesení ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/201447). Žalovanému nesvědčí žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly výjimku za tohoto pravidla, proto mu soud náhradu nákladu řízení, jež nepřesahovaly běžnou úřední činnost, nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2022

Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu