Usnesení ze dne 25. 8. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: V. H. N., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2026, č. j. 45 A 11/2026-39, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2026, č. j. MV-30821-4/SO-2026. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-17373-19/DP-2025, jímž byla podle § 44a odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, zamítnuta žádost stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“.
[2] Stěžovatel navrhl přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Uvedl, že na území České republiky pobývá od roku 2023, navštěvuje jazykové kurzy a intenzivně se vzdělává v českém jazyce. V současnosti studuje kurz českého jazyka na úrovni B1, za který uhradil školné, a hodlá nastoupit k vysokoškolskému studiu. Nepřiznání odkladného účinku by podle něj vedlo k nutnosti vycestovat z území, přerušit vzdělávání a zmařit prostředky, jež do něj vynaložil. Poukázal rovněž na podanou žádost o zaměstnaneckou kartu a na hrozbu správního vyhoštění. Má za to, že setrvání na území po dobu řízení je nutné též k ochraně jeho práva na spravedlivý proces a (blíže nespecifikovaného) legitimního očekávání.
[3] Na podporu tohoto návrhu stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012-37, v němž soud při posouzení návrhu ve věci správního vyhoštění zohlednil dopad vycestování do práva na spravedlivý proces, soukromého a rodinného života a vynaložených nákladů. Dále poukázal na usnesení tohoto soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, podle něhož je rozhodnutí o odkladném účinku předběžné povahy a nelze jím předjímat rozhodnutí ve věci samé. Odkázal též na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, zdůrazňující význam individuálních osobních a rodinných poměrů stěžovatele a možnosti jeho kontaktu se zástupcem pro výkon práva na spravedlivý proces. Konečně citoval usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, podle něhož je ve věcech správního vyhoštění újma spojená s výkonem rozhodnutí zpravidla patrná již z povahy věci, zejména z hlediska práva na spravedlivý proces a respektování soukromého života.
[4] Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Zdůraznila, že stěžovatel musí konkrétně tvrdit a doložit reálně hrozící, individuální a dostatečně intenzivní újmu; to však podle žalované neprokázal. Stěžovatel je zastoupen advokátem a výkon jeho procesních práv lze zajistit i bez jeho osobní přítomnosti na území, včetně využití prostředků distanční komunikace. Samotné tvrzení o studiu jazykového kurzu a uhrazeném školném nepředstavuje bez dalšího újmu odůvodňující mimořádný postup v podobě sistace účinků pravomocného soudního (potažmo správního) rozhodnutí. Žalovaná rovněž uvedla, že na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí je veřejný zájem, který v dané věci převažuje.
[5] Podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak musí být vedle podání návrhu současně splněny tři materiální podmínky: (i) výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, (ii) tato újma musí být nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, a (iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tyto podmínky jsou kumulativní; nesplnění kterékoliv z nich brání přiznání odkladného účinku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 3 Azs 19/2019-45; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu. Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tj. taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě byly účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu výjimečně sistovány (viz usnesení tohoto soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, či usnesení jeho rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
[9] Posouzení hrozby vzniku kvalifikované újmy potřebné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatele. Celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, podle které soud není povolán mimo jiné k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či osvědčoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a uplatněná tvrzení podepřena konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74). Povinnost tvrdit vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity újma dosahuje a z jakých okolností vyvozuje její vznik (viz usnesení tohoto soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Stěžovatele tak tíží nejen břemeno tvrzení, ale také břemeno důkazní, k jehož unesení musí svá tvrzení uvedená v návrhu řádně doložit (viz usnesení tohoto soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se obává v souvislosti s účinky rozhodnutím krajského soudu nebo žalovaného, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nynější věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Stěžovatel především tvrdí, že nepřiznání odkladného účinku by vedlo k jeho vycestování z území České republiky. Napadeným rozhodnutím však nebylo rozhodnuto o správním vyhoštění stěžovatele. Samotné neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bez dalšího neznamená bezprostřední nucené opuštění území ani uložení zákazu vstupu na území. K takovému následku by případně mohlo dojít až na základě samostatného rozhodnutí o správním vyhoštění. Stěžovatel ostatně netvrdí, že by takové řízení bylo vedeno, ani neuvádí žádné konkrétní okolnosti, z nichž by plynula bezprostřednost této hrozby (nevyjadřuje se například ani k možnosti dalšího legálního pobytu na území ČR na základě podání žádosti o přiznání jiného pobytového titulu). Netvrdí ani, že by vůči němu byly činěny konkrétní úkony směřující k realizaci jeho odjezdu z území České republiky. Jeho argumentace tak zůstala v této části obecná a hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 Azs 287/2015-29).
[12] Dále stěžovatel poukazuje na probíhající jazykový kurz (jenž by byl jeho vycestováním zmařen), uhrazené školné a svůj záměr nastoupit k vysokoškolskému studiu. Ani v tomto směru však neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit vznik nepoměrně větší újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel nekonkretizoval rozsah těchto nákladů ani jejich význam ve vztahu ke svým majetkovým poměrům, nevysvětlil, proč by případné přerušení či nedokončení jazykového kurzu představovalo újmu mimořádné intenzity, a ani tvrzení týkající se zamýšleného vysokoškolského studia nedoplnil údaji o konkrétní vzdělávací instituci, studijním programu, přijetí ke studiu či termínu jeho zahájení. Stejně tak v souvislosti s tvrzenou žádostí o zaměstnaneckou kartu neuvedl žádné bližší skutečnosti umožňující posoudit význam této okolnosti pro nyní projednávanou věc. Stěžovatel tak netvrdil dostatečně individualizované okolnosti, které by svědčily o tom, že důsledky napadeného rozhodnutí městského soudu (potažmo rozhodnutí žalované) dopadají do jeho poměrů intenzivněji než v jiných věcech obdobného typu, a jím tvrzené skutečnosti proto nepřesahují běžné následky spojené s neprodloužením pobytového oprávnění. Nadto stěžovatel svá tvrzení nijak nedoložil.
[13] Stěžovatel dále obecně odkazuje na potřebu své přítomnosti na území České republiky pro zachování práva na spravedlivý proces a komunikaci se zástupcem. Taková argumentace však sama o sobě nepostačuje. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že obecně formulovaný zájem cizince na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či na kontaktu s advokátem není bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Osobní účast může být relevantní pouze ve spojení s konkrétními a závažnými okolnostmi, které stěžovatel dostatečně tvrdí a doloží (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS). Obdobně Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že samotná potřeba osobní účasti v řízení nebo kontaktu s právním zástupcem zpravidla nepředstavuje dostatečný důvod pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 Azs 261/2017-25, a ze dne 11. 7. 2017, č. j. 6 Azs 270/2017-28). Stěžovatel neuvedl, jakých konkrétních procesních úkonů by se potřeboval osobně účastnit ani proč by nemohl se svým advokátem komunikovat na dálku. Nejvyšší správní soud nadto o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání (§ 109 odst. 2 s. ř. s.). Ani z tohoto hlediska proto stěžovateli nehrozí újma takové intenzity, která by odůvodňovala vyhovění jeho návrhu. Pokud jde o jím citovaná starší rozhodnutí tohoto soudu o potřebě osobní účasti účastníka v probíhajícím soudním řízení, ta byla překonána výše zmíněným usnesením rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 339/2019-38.
[14] Přiléhavý není konečně ani odkaz na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, a ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012-37. Obě rozhodnutí byla vydána ve věcech správního vyhoštění, v nichž výkon napadeného rozhodnutí bezprostředně zasahoval do pobytového postavení cizince a mohl vést k nucenému opuštění území. O takový případ se nyní nejedná. Usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, se pak týká toliko předběžné povahy rozhodnutí o odkladném účinku a nemůže samo o sobě založit splnění podmínek podle § 73 odst. 2 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu k podmínce vzniku nepoměrně větší újmy podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Již nesplnění této podmínky postačuje pro nevyhovění návrhu; soud se proto nezabýval zbývajícími podmínkami pro přiznání odkladného účinku.
[16] Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 odst. s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Zamítnutím tohoto návrhu Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně podoby meritorního rozhodnutí o samotné kasační stížnosti (usnesení tohoto soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 25. srpna 2026
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu
Usnesení ze dne 10. 9. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: V. H. N., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2026, č. j. 45 A 11/2026 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Eichlera, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2026, č. j. MV-30821-4/SO-2026. Žalovaná jím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-17373-19/DP-2025, kterým byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné.
[2] Stěžovatel podal proti uvedenému rozsudku dne 25. 6. 2026 blanketní kasační stížnost. Uvedl v ní pouze, že podává kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku a že ji odůvodní do 15 dnů. Kasační stížnost neobsahovala důvody, pro které stěžovatel rozsudek městského soudu napadá, ani údaj o tom, čeho se domáhá (petit).
[3] Podle § 106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.
[4] Podle § 37 odst. 3 s. ř. s., první věty z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
[5] Z § 106 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[6] Ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. pak stanoví, že předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[7] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 7. 2026, č. j. 21 Azs 112/2026 - 4, mj. vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení kasační stížnost doplnil o konkrétní důvody, pro které napadá rozsudek městského soudu, a uvedl, co navrhuje (petit). Současně jej poučil, že nebude-li vada ve stanovené lhůtě odstraněna a nebude-li pro tento nedostatek možné v řízení pokračovat, kasační stížnost odmítne. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno téhož dne. Lhůta k doplnění kasační stížnosti proto uplynula v pondělí 10. 8. 2026 (§ 40 odst. 1 až 3 s. ř. s.).
[8] Stěžovatel ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 9. 7. 2026 zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku. Podáním ze dne 16. 7. 2026 kasační stížnost doplnil. Uvedl, že rozsudek napadá v rozsahu obou jeho výroků z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítal, že městský soud nedostatečně přezkoumal postup správních orgánů, které nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu; napadený rozsudek nadto není přesvědčivě odůvodněn. Ani v tomto doplnění však neuvedl, čeho se kasační stížností domáhá. Zbývající část podání obsahovala návrh na přiznání odkladného účinku, který Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 25. 8. 2026, č. j. 21 Azs 112/2026 - 22.
[9] Jak již bylo uvedeno, stěžovatel byl usnesením ze dne 9. 7. 2026 výslovně vyzván k uvedení toho, čeho se kasační stížností domáhá, a o následcích nesplnění této výzvy byl řádně poučen. Přesto petit kasační stížnosti nezformuloval ani v jejím doplnění ze dne 16. 7. 2026, ani později, ačkoli byl zastoupen advokátem, tj. právním profesionálem, který si musí být vědom toho, že povinnou náležitostí kasační stížnosti je její petit (o čemž byl nadto kasačním soudem poučen). Kasační stížnost proto nadále postrádá základní náležitost podle § 37 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 106 odst. 1 s. ř. s. Není tak zřejmé, vydání jakého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se stěžovatel domáhá (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 3. 11. 2016, č. j. 9 Azs 232/2016 - 25, a ze dne 7. 4. 2016, č. j. 9 Azs 36/2016 - 45).
[10] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel řádně nedoplnil ani kasační důvody. Pouhé označení důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s. ani obecná tvrzení o vadách skutkových zjištění, nesprávném právním posouzení či deficitech odůvodnění napadeného rozsudku nepostačují. Z kasační stížnosti musí být patrné, jaké konkrétní pochybení stěžovatel napadenému soudnímu rozhodnutí vytýká. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn kasační námitky za stěžovatele vytvářet nebo je dohledávat v napadeném rozsudku či ve správním spise (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2014, č. j. 7 As 252/2014 - 95, a ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 Afs 62/2008 - 72). Jakkoli stěžovatel ve stanovené lhůtě doplnil kasační stížnost o výše uvedená tvrzení, takto formulované výhrady zůstaly zcela obecné. Stěžovatel neoznačil konkrétní skutkové závěry, které nemají oporu ve spisech, ani pochybení při zjišťování skutkového stavu. Neuvedl, jakou právní otázku měl městský soud posoudit nesprávně, v čem spatřuje nepřesvědčivost jeho rozsudku, ani vůči kterým konkrétním závěrům městského soudu jeho výtky směřují.
[11] Již absence petitu brání věcnému projednání kasační stížnosti. Totéž platí pro nedostatek konkrétního vymezení kasačních důvodů. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.
[12] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Byla-li kasační stížnost odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[13] Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč prostřednictvím zástupce stěžovatele ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku se nevrací, neboť o tomto návrhu bylo samostatně rozhodnuto usnesením ze dne 25. 8. 2026, č. j. 21 Azs 112/2026 - 22.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 10. září 2026
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu