Plný text
22 Azs 182/2026-39
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy T. F. a soudce J. K. a soudkyně J. Z. v právní věci žalobce: A. B. I. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2026, čj. OAM-1100/ZA-ZA11-HA13-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 7. 2026, čj. 78 Az 4/2026-25, o návrhu na přiznání odkladného účinku a ustanovení zástupce,
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se ustanovuje zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. J. T., advokát se sídlem [adresa] Brno.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, národností Palestinec, je osobou bez státní příslušnosti, který se narodil a dlouhodobě žil ve Spojených arabských emirátech. Do České republiky přicestoval v roce 2019 z Dubaje za účelem studia. Dne 29. 9. 2025 žalobce podal v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný posuzoval důvody žádosti ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, k zemi posledního trvalého bydliště žalobce. Tou určil Spojené arabské emiráty, neboť k tomuto státu si žalobce vytvořil trvalé a pevné vazby. K tvrzení žalobce, že nemá kam jít a nemůže se do Spojených arabských emirátů vrátit, protože nezíská tamní vízum, žalovaný konstatoval, že tato skutečnost byla žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti. Napadeným rozhodnutím proto žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a spolu s ní navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení zástupce pro řízení o ní.
K výroku I.:
[3] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že v případě vydání výjezdního příkazu by mohl vycestovat jedině do Palestiny. Spojené arabské emiráty nejsou povinny stěžovatele přijmout a je pravděpodobné, že tak neučiní, neboť stěžovatel není občanem tohoto státu a nedisponuje žádným pobytovým oprávněním ani vízem ke vstupu na jeho území. Jediná země, která by jej přijala, je tedy Palestina. Primární důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto stěžovatel spatřuje ve snaze vyhnout se újmě, které by mohl čelit v důsledku špatné bezpečnostní situace v Palestině vyvolané ozbrojeným konfliktem. Stěžovatel dále uvedl, že v České republice studuje na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci s vynikajícím prospěchem. Vycestování by pro něj znamenalo přerušení studia na předem neznámou dobu. Stěžovatel v České republice žije dlouhodobě a vytvořil si zde silné osobní vazby. Má zde partnerku, okruh přátel a stabilní sociální síť. Přiznání odkladného účinku je nezbytné také pro zachování stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Při vrácení do země původu nelze zaručit, že mu bude výkon tohoto práva v celé jeho šíři umožněn. Přiznání odkladného účinku přitom nepředstavuje nepřiměřený zásah do veřejného zájmu, neboť stěžovatel se chová řádně, plní své studijní povinnosti a nepředstavuje bezpečnostní ani jiné riziko. Stěžovatel rovněž uvedl, že má za to, že rozhodnou pro posuzování jeho případu by měla být právní úprava zákona o azylu účinná před 12. 6. 2026.
[4] Žalovaný navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat, neboť nebyly naplněny podmínky § 73 odst. 2 soudního řádu správního.
[5] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že dne 12. 6. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato novela přitom neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava přede dnem nabytí účinnosti novely. Řízení o kasační stížnosti bylo zahájeno dne 17. 9. 2026, tedy až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, a proto se řídí úpravou účinnou v době zahájení řízení (srov. usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, body 7 až 9).
[6] Podle čl. 68 odst. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení) žadatel, který podává další opravný prostředek proti prvnímu nebo následnému rozhodnutí o opravném prostředku, nemá právo setrvat na území daného členského státu, aniž je dotčena možnost soudu umožnit jim setrvat, a to na jeho návrh, nebo z moci úřední v případech, kdy se uplatní zásada nenavracení.
[7] Podle § 33m odst. 1 zákona o azylu má podání kasační stížnosti odkladný účinek jen tehdy, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu ovšem může Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti přiznat. Přiměřeně se užijí ustanovení § 73 odst. 2 až 5 soudního řádu správního.
[8] Z těchto ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze na základě návrhu stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat závažnou újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 24 a usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017 20, bod 10). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015 50, bod 5). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (usnesení NSS z 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 74, bod 9).
[9] V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou splněny. Stěžovatel pobývá na území České republiky již od roku 2019, má zde vybudované zázemí a zejména zde studuje vysokou školu, jejíž studium by byl v případě vycestování nucen na neurčito přerušit. Tyto okolnosti představují pro stěžovatele závažnou újmu.
[10] K tomu je nutné dodat, že neudělením mezinárodní ochrany se sice přímo neukládá povinnost vycestovat, ale už samotná navazující hrozba nuceného opuštění České republiky může podle judikatury Nejvyššího správního soudu představovat natolik zásadní zásah do cizincových práv, že naplní definici závažné újmy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, bod 12, či ze dne 30. 9. 2026, čj. 10 Azs 165/2026-47, bod 11).
[11] Zároveň jsou splněny i ostatní podmínky pro přiznání odkladného účinku. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ze spisu nevyplývá, že by jeho pobyt zde byl v jakémkoli ohledu problematický. Ani ve svém vyjádření žalovaný neuvedl, že by přiznání odkladného účinku v tomto případě bylo v rozporu s nějakým důležitým veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že výše uvedené představuje již dostatečné důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nezabýval se proto již další argumentací stěžovatele, že země jeho posledního bydliště (Spojené arabské emiráty), jak ji určil žalovaný, není povinna jej přijmout, neboť není jejím občanem a nedisponuje ani žádným titulem opravňujícím ke vstupu na její území.
[13] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76).
[14] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto o něm Nejvyšší správní soud nerozhodoval.
K výroku II.:
[15] Stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce uvedl, že nedisponuje finančními prostředky k úhradě nákladů právního zastoupení. Požádal proto, aby mu byl jako zástupce ustanoven Mgr. J. T., advokát se sídlem [adresa] Brno, který se věnuje rovněž cizineckému a azylovému právu.
[16] Z žádosti vyplynulo, že stěžovatel je studentem vysoké školy. Uvedl, že jeho jediným příjmem je finanční podpora ze strany rodiny (strýce), jež činí 3 000 EUR na dobu 6 měsíců, tj. 500 EUR na měsíc. Stěžovatel nemá žádný majetek větší ceny. Jeho pravidelné měsíční výdaje činí: 5 200 Kč na nájemné za vysokoškolské koleje, 5 000 Kč na stravování, 1 000 Kč za služby mobilního operátora a 3 800 Kč na běžné životní náklady (ošacení, školní potřeby, jednorázové jízdné).
[17] Stěžovatel k žádosti doložil doklad o přijetí platby ve výši 3 000 EUR z 20. 1. 2026, doklad o platbě za ubytování pro období 30. 9. 2026 až 31. 10. 2026 ve výši 5 363 Kč, vyúčtování služeb mobilního operátora za období 25. 4. 2026 až 24. 5. 2026 v celkové výši 924 Kč a konečně snímek mobilní obrazovky s uvedeným ceníkem praní ve výši 99 Kč.
[18] Z § 35 odst. 10 soudního řádu správního plyne, že předseda senátu může navrhovateli ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: (i) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a (ii) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[19] V daném případě je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatel je tedy v daném řízení osvobozen od soudních poplatků ze zákona [srov. § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích]. Tato skutečnost nicméně bez dalšího neznamená splnění první uvedené podmínky. Soud totiž musí i v takovém případě posoudit, zda jsou splněny konkrétní podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 soudního řádu správního.
[20] S ohledem na výše popsané osobní, výdělkové a majetkové poměry stěžovatele dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud přitom vycházel zejména z toho, že stěžovatel je studentem vysoké školy, jehož jediným příjmem je finanční podpora ze strany strýce. Stěžovateli nezbývá po odečtení měsíčních výdajů dostatek finančních prostředků k tomu, aby z nich byl schopen nést náklady spojené s vedením soudního řízení. Přestože stěžovatel nedoložil například výpis z bankovního účtu nebo faktury, jimiž by prokázal výši jeho měsíčních výdajů na stravování, ošacení aj., považuje Nejvyšší správní soud výše popsané částky za uvěřitelné, pro osobu jeho věku za obvyklé.
[21] Ke druhé podmínce Nejvyšší správní soud konstatuje, že zastoupení advokátem je jednou ze zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 soudního řádu správního). Proto není třeba naplnění této podmínky ve stávajícím řízení blíže zkoumat; potřeba zastoupení dle § 35 odst. 10 soudního řádu správního se ze zákona předpokládá.
[22] Vzhledem k tomu, že v daném případě jsou splněny obě podmínky obsažené v § 35 odst. 10 soudního řádu správního, Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli k ochraně jeho práv Mgr. J. T., advokáta se sídlem [adresa] Brno. Nejvyšší správní soud přihlédl k jeho specializaci na cizinecké a azylové právo, k místě jeho sídla, k tomu, že souhlasí s ustanovováním a navrhl jej sám stěžovatel.
[23] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že kasační stížnost obsahuje všechny náležitosti dle § 106 odst. 1 soudního řádu správního. Její doplnění ze strany ustanoveného advokáta tedy není nutné.
[24] Nejvyšší správní soud ustanoveného zástupce upozorňuje, že v souladu s rozvrhem práce se věcí bude zabývat, projedná ji a rozhodne 22. senát Nejvyššího správního soudu ve složení: J. Z., T. F. a J. K.. V případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů uvedeného senátu může být senát podle pravidel uvedených v rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu doplněn některým ze soudců 21. senátu, kterými jsou Radovan Havelec, T. R. a F. H.. Pokud dojde ke změně rozvrhu práce, jsou o těchto změnách aktuálně podávány informace na webových stránkách Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz). Některé úkony v řízení před soudem mohou vykonávat též asistenti soudců (§ 29a jednacího řádu Nejvyššího správního soudu). Pokud má ustanovený zástupce za to, že některý ze jmenovaných soudců je z projednávání této věci vyloučen pro svůj poměr k věci, k účastníkům, nebo k jejich zástupcům (§ 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), může namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. Pokud bude senát doplněn jiným soudcem, nebo vznikne li důvod podjatosti až v průběhu řízení, počítá se tato lhůta od okamžiku, kdy účastník řízení důvod podjatosti zjistí. O námitce rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu.
[25] Nejvyšší správní soud ustanoveného zástupce žádá, aby soudu průběžně sděloval provedení úkonů, které nebudou patrné ze spisu, neboť soud o odměně ustanoveného zástupce rozhoduje zpravidla spolu s konečným rozhodnutím ve věci a vychází tak pouze z úkonů, které mu jsou k tomuto datu doloženy. Soud rovněž žádá ustanoveného zástupce, aby soudu sdělil číslo bankovního účtu, na který bude možno přiznanou odměnu poukázat, a zda je plátcem daně z přidané hodnoty.
[26] Zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na toto řízení (usnesení rozšířeného senátu NSS z 28. 6. 2018, čj. 8 As 167/2017 58, č. 3766/2018 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2026
T. F.
předseda senátu