Plný text
pokračování 22 Azs 198/2026-35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: I. Y., zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, čj. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-R3-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2026, čj. 22 Az 16/2026-67, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) a řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) stejného zákona zastavil. Krajský soud v Brně žalobu proti tomuto rozhodnutí v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Spolu s ní podal návrh na přiznání odkladného účinku.
Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že právní následky napadeného rozsudku by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatel má rodinné i sociální vazby v České republice, zejména se mu zde 13. 11. 2025 narodil syn, jehož matkou je občanka České republiky. Stěžovatel žije s matkou dítěte ve společné domácnosti a podílí se s ní na péči o dítě. V důsledku právních účinků napadeného rozsudku by stěžovatel pozbyl oprávnění k pobytu v České republice a byl by nucen území opustit. Tím by došlo k faktickému přetržení osobního kontaktu s dítětem, jehož sociální vazby se formují právě kolem prvního roku věku. Újma, která by stěžovateli a jeho synovi vznikla, by byla pro oba nevratná. Tato újma by vznikla i jeho partnerce. Po matce ani po synovi přitom nelze požadovat, aby stěžovatele následovali do Turecké republiky.
[4] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku je soud povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), stejně jako právo stěžovatele a jeho syna na respektování rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Nejlepší zájem dítěte musí soud zohlednit bez ohledu na procesní aktivitu rodiče. Nepřiznáním odkladného účinku by řízení o kasační stížnosti zcela postrádalo smysl. Rovněž by znamenalo porušení zásady non-refoulement, neboť Nejvyšší správní soud teprve bude posuzovat, jestli stěžovateli v zemi původu nehrozí vážná újma či pronásledování. Přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Na podporu svých tvrzení doložil rodný list svého syna, v němž je zapsán jako otec dítěte. Doložil také oddací list z 16. 11. 2022 o uzavření manželství mezi stěžovatelem a osobou odlišnou od matky dítěte.
[5] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasil. Stěžovatel neuvedl důvody, které by bylo možné ztotožnit s nenahraditelnou újmou. Nebylo prokázáno, že situace stěžovatele je natolik výjimečná, aby mohl být kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Posouzení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že dne 12. 6. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato novela přitom neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava přede dnem nabytí účinnosti novely. Řízení o kasační stížnosti bylo zahájeno dne 17. 9. 2026, tedy až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, a proto se řídí úpravou účinnou v době zahájení řízení (srov. usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, body 7 až 9).
[7] Podle čl. 68 odst. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení) žadatel, který podává další opravný prostředek proti prvnímu nebo následnému rozhodnutí o opravném prostředku, nemá právo setrvat na území daného členského státu, aniž je dotčena možnost soudu umožnit jim setrvat, a to na jeho návrh, nebo z moci úřední v případech, kdy se uplatní zásada nenavracení.
[8] Podle § 33m odst. 1 zákona o azylu má podání kasační stížnosti odkladný účinek jen tehdy, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu ovšem může Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti přiznat. Přiměřeně se užijí ustanovení § 73 odst. 2 až 5 soudního řádu správního.
[9] Z těchto ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze na základě návrhu stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat závažnou újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 24 a usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017 20, bod 10). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015 50, bod 5). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními skutečnostmi (usnesení NSS z 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74, bod 9), přičemž stěžovatelem tvrzená a osvědčená újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20, bod 10).
[10] V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou splněny. Stěžovatel je otcem nezletilého, téměř ročního syna, který pobývá na území České republiky. Zánik pobytového oprávnění stěžovatele a s tím spojené potenciální vycestování z území České republiky by vedly k významnému omezení jeho možnosti udržovat pravidelný osobní kontakt se synem. Takový zásah by se bezprostředně dotkl realizace rodinného života stěžovatele i jeho nezletilého dítěte. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře uvedl, že osobní přítomnost obou rodičů a zachování jejich pravidelného kontaktu s dítětem představují podstatný předpoklad jeho řádného emocionálního vývoje (usnesení NSS ze dne 8. 8. 2024, čj. 3 Azs 140/2024-29, bod 10). Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že nepřiznání odkladného účinku by pro stěžovatele znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká by jeho přiznáním mohla vzniknout jiným osobám. K tomu je nutné dodat, že neudělením mezinárodní ochrany se sice přímo neukládá povinnost vycestovat, ale už samotná navazující hrozba nuceného opuštění České republiky může podle judikatury Nejvyššího správního soudu představovat natolik zásadní zásah do cizincových práv, že naplní definici závažné újmy (usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, bod 12, či z 30. 9. 2026, čj. 10 Azs 165/2026-47, bod 11).
[11] Zároveň jsou splněny i ostatní podmínky pro přiznání odkladného účinku. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ze spisu nevyplývá, že by jeho pobyt zde byl v jakémkoli ohledu problematický. Ani žalovaný ve svém vyjádření neuvedl, že by přiznání odkladného účinku v tomto případě bylo v rozporu s nějakým důležitým veřejným zájmem.
[12] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS z 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76).
[13] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto o něm Nejvyšší správní soud nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. října 2026
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu