Usnesení ze dne 29. 7. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic, sídlem [adresa] Brno, zastoupený JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem, sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem [adresa] Ústí nad Labem, za účasti: Lesy České republiky, s. p., sídlem [adresa] Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2026, č. j. 15 A 23/2025 - 61, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž krajský soud zrušil schvalovací výměr žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným schvalovacím výměrem žalovaný schválil lesní hospodářský plán pro lesní hospodářský celek Telnice na období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný schválil lesní hospodářský plán navzdory nesouhlasnému závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody, aniž bylo zřejmé, které jeho připomínky a požadavky byly přijaty, zapracovány a jakým způsobem. Žalovanému rovněž vytkl, že do svého rozhodnutí bez dalšího převzal vyjádření orgánu ochrany přírody při závěrečném šetření, které však nemůže nahradit původní odůvodněné nesouhlasné závazné stanovisko. Žalovaný tak podle krajského soudu zatížil schvalovací výměr podstatnou vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a současně nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
[2] Stěžovatel spolu s kasační stížností navrhl přiznání odkladného účinku. Uvádí, že podle zrušeného lesního hospodářského plánu hospodařil přibližně pět let a že tento plán představoval základní rámec jeho hospodaření v daném území. Jeho absence vyvolá právní nejistotu ohledně rozsahu a zákonnosti hospodářských zásahů, ztíží plánování těžby a obnovy lesa i plnění zákonných povinností. Tento stav bezprostředně ohrožuje kontinuitu řádného hospodaření a schopnost stěžovatele plnit dlouhodobé smluvní závazky, což může nenávratně narušit vztahy s obchodními partnery. Stěžovatel dále poukazuje na možné dopady napadeného rozsudku do oblasti certifikace dříví, neboť vzniká riziko jejího zpochybnění při kontrolách a auditech. Nejistota odběratelů ohledně souladu hospodaření se standardy udržitelnosti může podle stěžovatele přimět obchodní partnery, aby požadovali dodatečné záruky, omezili odběry nebo ukončili smluvní vztahy. Nepřiznání odkladného účinku může rovněž vést k pozastavení těžby, výpadku příjmů z prodeje dříví, narušení odbytu a ohrožení čerpání dotací, jejichž poskytnutí závisí na lesním hospodářském plánu, jeho výjimkách a certifikaci dříví (zejména PEFC). Tyto dopady podle stěžovatele přesahují běžné podnikatelské riziko a mohou nepříznivě ovlivnit také veřejný rozpočet, neboť stěžovatel hospodaří s majetkem státu. Přiznání odkladného účinku podle něj odpovídá veřejnému zájmu na řádném a kontinuálním hospodaření v lesích a nezasáhne nepřiměřeně do práv třetích osob, neboť pouze dočasně zachová dosavadní stav.
[3] Žalobce pokládá návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku za nedůvodný. Namítá, že tvrzení stěžovatele jsou velmi obecná a nekonkrétní, nadto nejsou podložená žádnými důkazy. Podle žalobce do meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovateli nehrozí relevantní újma. Právní předpisy počítají se situací, kdy vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu; jeho absence zásadně nebrání ani obnově lesa. Žalobce nadto upozorňuje, že v průběhu letních měsíců se úmyslné mýtní těžby prakticky neprovádějí a toto období není vhodné ani pro výsadbu sazenic. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že stěžovatel si musel být vědom nestandardních okolností, za nichž žalovaný lesní hospodářský plán schválil. O tom svědčí výhrada orgánu ochrany přírody či vyjádření Ministerstva životního prostředí. Stěžovatel proto nemohl důvodně spoléhat na to, že bude podle plánu po celou dobu jeho platnosti hospodařit bez dalších omezení. Žalobce zpochybňuje také tvrzené dopady do certifikace dříví a čerpání dotací. Certifikace předpokládá dodržování právních předpisů na úseku lesního hospodářství a ochrany přírody, stěžovatel však již v minulosti provedl na území evropsky významné lokality Východní Krušnohoří těžbu bez potřebného souhlasu orgánu ochrany přírody. Tvrzení o ohrožení dotací pak podle žalobce postrádá jakékoli konkrétní údaje o dotačních titulech a podmínkách jejich čerpání. Přiznání odkladného účinku by podle žalobce odporovalo důležitému veřejnému zájmu na ochraně přírody a krajiny. Lesní hospodářský plán umožňuje těžbu ve starých porostech evropsky významné lokality Východní Krušnohoří, která může nevratně poškodit chráněná stanoviště a místní ekosystémy. Naproti tomu případná újma stěžovatele má pouze ekonomickou a dočasnou povahu.
[4] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku souhlasí. Úvodem zdůrazňuje, že jako orgán státní správy lesů hájí veřejný zájem na ochraně lesa a na trvale udržitelném hospodaření. Pro soustavnou ochranu lesa a rovnoměrné plnění jeho funkcí považuje za žádoucí, aby stěžovatel hospodařil podle schváleného lesního hospodářského plánu. Bez něj by musel pro jednotlivé zásahy žádat o povolení výjimek z pravidel týkajících se holých sečí, obnovy a zalesnění lesních porostů či mýtní těžby a o povolení jednotlivých těžeb. Zpracování a schválení nového plánu podle žalovaného potrvá nejméně rok. Přiznání odkladného účinku podle žalovaného neohrozí ani veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. Orgány ochrany přírody posuzují potřebné souhlasy, výjimky a případné zákazy jednotlivých zásahů bez ohledu na existenci lesního hospodářského plánu. Na území evropsky významné lokality Východní Krušnohoří navíc ochranu lokalit soustavy NATURA 2000 zajišťuje dohoda podle § 68 zákona o ochraně přírody a krajiny. Bez schváleného plánu by stěžovatel musel u jednotlivých zásahů postupovat podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, případně žádat o souhlas se zásahem do významného krajinného prvku a o povolení k rozšiřování nepůvodních druhů. Veřejné zájmy chráněné těmito instituty však žalovaný podle svého názoru zohlednil již při schvalování plánu. Přiznání odkladného účinku proto nepovažuje za rozporné s veřejným zájmem na ochraně lesa ani přírody a krajiny.
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[9] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je tedy splnění povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma konkrétně spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Stěžovatel pak má i povinnost svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, řádně doložit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci stěžovatel popsaným požadavkům nedostál.
[11] Stěžovatel spatřuje hrozící újmu v možných provozních a ekonomických dopadech na svou činnost, které podle něj vyvolá absence lesního hospodářského plánu jakožto základního koncepčního nástroje hospodaření v lesích. Za nejzávažnější považuje omezení možnosti plánovat těžbu, jež se může promítnout do plnění smluvních závazků a stability obchodních vztahů. Stěžovatel nicméně tuto tvrzenou újmu nijak blíže nekonkretizoval. Neuvedl zejména, jaké konkrétní hospodářské zásahy mu absence schváleného plánu aktuálně znemožní nebo podstatně ztíží, kdy je potřebuje provést ani jaký význam mají pro jeho hospodaření. Z návrhu stěžovatele proto nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu mu skutečně hrozí tvrzená újma.
[12] Stěžovatel rovněž neobjasnil, proč by nebylo možné hospodaření v dotčeném celku dočasně řešit postupy předvídanými zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon). Ten pamatuje i na hospodaření v lese, pro nějž vlastník nemá schválený ani ke schválení předaný plán. Konkrétně podle § 33 odst. 4 lesního zákona platí, že jestliže má těžba v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného nebo ke schválení předaného plánu, překročit 50 m3 za kalendářní rok, lze ji provést jen s písemným vyjádřením odborného lesního hospodáře a v součinnosti s ním. Samotná absence schváleného lesního hospodářského plánu tedy bez dalšího neznamená, že by těžbu nebylo možné provádět; těžba nad uvedený limit je pak podmíněna písemným vyjádřením a součinností odborného lesního hospodáře. Stěžovatel však v návrhu nespecifikoval ani zamýšlenou výši těžby v dotčené oblasti, ani nezbytný objem těžby pro plnění jeho obchodních závazků. Neobjasnil také, zda a z jakého důvodu by pro něj bylo nemožné zajistit potřebnou součinnost odborného lesního hospodáře. Bez těchto údajů nelze dovodit, že zrušení schvalovacího výměru vyvolává bezprostřední překážku hospodaření. Tvrzené provozní dopady proto mají toliko hypotetickou povahu. Stejně obecně stěžovatel poukazuje na plnění zákonných povinností a na obnovu lesa. Ani zde neuvádí, které konkrétní povinnosti nemůže bez platného lesního hospodářského plánu plnit, a nevysvětluje, v čem mu zrušení schvalovacího výměru, jež zahrnoval sporný lesní hospodářský plán, brání v obnově dotčených porostů.
[13] Obdobně neurčitá a nepodložená je rovněž stěžovatelova argumentace týkající se ohrožení obchodních vztahů. Stěžovatel pouze v obecné rovině tvrdí, že v důsledku zrušení lesního hospodářského plánu může dojít ke zpochybnění jeho schopnosti dostát dlouhodobým smluvním závazkům, ke vzniku nejistoty na straně obchodních partnerů či dokonce k ukončování smluvních vztahů. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že ztráta dlouhodobě budovaných obchodních vztahů může představovat závažnou újmu, avšak stěžovatel svá tvrzení nijak blíže ve vztahu k nyní posuzované lokalitě nekonkretizoval a ani nedoložil. Takový závěr nelze založit jen na hypotetické možnosti, že obchodní partneři budou na zrušení schvalovacího výměru reagovat omezením spolupráce nebo ukončením smluvních vztahů. Stěžovatel neuvedl, jaké konkrétní závazky má v souvislosti s hospodařením v dotčeném lesním hospodářském celku plnit, kterých obchodních partnerů se má tvrzené riziko týkat, jak může propad příjmů z prodeje ovlivnit jeho hospodaření jakožto státního podniku, či zda a jakým způsobem jsou jeho smluvní závazky navázány na existenci schváleného lesního hospodářského plánu.
[14] Stěžovatelův poukaz na obtížnou vyčíslitelnost případné ztráty obchodních vztahů nemůže nedostatek konkretizace nahradit. Obtížná kvantifikace újmy sama o sobě neznamená, že je újma dostatečně osvědčená nebo že dosahuje intenzity vyžadované pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel musí nejprve doložit, že tvrzená újma skutečně a bezprostředně hrozí v příčinné souvislosti s právními následky napadeného rozsudku. V projednávané věci však stěžovatel pouze předpokládá negativní reakci obchodních partnerů, aniž by předložil podklady nasvědčující tomu, že některý z nich již avizoval omezení spolupráce, požadoval dodatečné záruky nebo projevil úmysl smluvní vztah ukončit. Nadto stěžovatel nevysvětlil, proč by případnou nejistotu při plánování dodávek nebylo možné řešit postupy, které lesní zákon připouští i při absenci schváleného lesního hospodářského plánu. Samotné zrušení schvalovacího výměru tedy bez dalšího neprokazuje, že stěžovatel nemůže realizovat žádnou těžbu, a tím ani plnit své obchodní závazky. Za této situace zůstává tvrzená hrozba ztráty obchodních vztahů v hypotetické rovině.
[15] Obdobně stěžovatel neosvědčil ani tvrzené ohrožení čerpání dotačních prostředků. V návrhu pouze v obecné rovině uvedl, že některé dotační tituly jsou navázány na lesní hospodářský plán či certifikaci dříví (PEFC), aniž by specifikoval, o jaké konkrétní dotační programy ve vztahu ke sporovanému lesnímu hospodářskému plánu se jedná, zda je jejich příjemcem a v jakém rozsahu či jakým konkrétním způsobem by zrušení lesního hospodářského plánu mohlo ovlivnit splnění podmínek pro jejich poskytnutí. Stěžovatel rovněž nepředložil rozhodnutí o poskytnutí podpory, podmínky příslušného dotačního titulu ani jiné podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že zrušení schvalovacího výměru bezprostředně ohrožuje poskytnutí nebo zachování konkrétní dotace. Nedoložil ani, že by zrušení lesního hospodářského plánu mělo vést k pozbytí, omezení či zpochybnění certifikace dříví. Ani v tomto směru proto Nejvyšší správní soud nemohl uzavřít, že stěžovateli hrozí konkrétní a dostatečně osvědčená újma.
[16] Na uvedeném závěru nic nemění ani argumentace žalovaného. Ani z jeho vyjádření nevyplývá konkrétní a bezprostřední újma, jež by stěžovateli hrozila v důsledku zrušení schvalovacího výměru a nepřiznání odkladného účinku. Žalovaný se ve značné části svého vyjádření zabýval spíše naplněním podmínky souladu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Pro posouzení návrhu je však nutné nejprve zjistit, zda stěžovatel unesl břemeno tvrzení ve vztahu k vlastní újmě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Z vyjádření žalovaného plyne, že hospodaření stěžovatele může být po zrušení schvalovacího výměru organizačně a administrativně náročnější, neboť jednotlivé zásahy již nebude možné provádět plošně na podkladě schváleného plánu. Nejvyšší správní soud nepopírá, že samostatné posuzování jednotlivých zásahů při hospodaření bez schváleného lesního hospodářského plánu klade vyšší nároky na činnost stěžovatele. Nutnost postupovat podle mechanismů, které předvídá lesní zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny, však sama o sobě nepředstavuje újmu, která by odůvodňovala mimořádný zásah do účinků pravomocného rozsudku krajského soudu. Tyto mechanismy nadto slouží k ochraně veřejných zájmů, jejichž náležité zohlednění při schvalování lesního hospodářského plánu je v nyní projednávané věci předmětem sporu.
[17] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil základní podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Neprokázal totiž, že by mu v důsledku právních následků napadeného rozsudku hrozila konkrétní, reálná a dostatečně závažná újma. Za této situace se Nejvyšší správní soud již nezabýval dalšími podmínkami pro přiznání odkladného účinku, tedy zda by jeho přiznáním mohla vzniknout újma jiným osobám a zda by takový postup nebyl v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[18] Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[19] Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[20] Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil osobě zúčastněné na řízení zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[21] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby, je: 1060414626.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2026
Mgr. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 12. 11. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic, sídlem [adresa] Brno, zastoupený JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem, sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem [adresa] Ústí nad Labem, za účasti: Lesy České republiky, s. p., sídlem [adresa] Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2026, č. j. 15 A 23/2025-61, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku,
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
II. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž krajský soud zrušil schvalovací výměr žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným schvalovacím výměrem žalovaný schválil lesní hospodářský plán pro lesní hospodářský celek Telnice na období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný schválil lesní hospodářský plán navzdory nesouhlasnému závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody, aniž bylo zřejmé, které jeho připomínky a požadavky byly přijaty, zapracovány a jakým způsobem.
[2] Stěžovatel spolu s kasační stížností navrhl přiznání odkladného účinku. O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 7. 2026, č. j. 6 As 146/2026-41, tak, že kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[3] Následně stěžovatel podal nový návrh na přiznání odkladného účinku. V novém návrhu uvedl, že výkon a právní následky napadeného rozsudku pro něj znamenají nenahraditelnou újmu v oblasti dotací a tato újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Zrušení lesního hospodářského plánu se dotýká především dotačních projektů v rámci Strategického plánu Společné zemědělské politiky 2023 – 2027. Čerpání dotací je podmíněno platným lesním hospodářským plánem. Napadený rozsudek dopadá na projekty v realizaci i na projekty připravované pro další dotační kolo. Stěžovatel dokládá ohrožené projekty. Hrozící újma není hypotetická ani vzdálená, nýbrž konkrétní, aktuální a reálně hrozící. Rovněž veřejný zájem svědčí pro přiznání odkladného účinku. Jde o veřejný zájem na zachování kontinuity a předvídatelnosti hospodaření v lesích, řádném plnění povinností při správě lesního majetku, ochraně již realizovaných investic a efektivním využití veřejných prostředků poskytovaných prostřednictvím dotačních programů. Hrozící újma tak nespočívá pouze v ohrožení, popř. ztrátě dotace, ale též v bezprostředním ohrožení realizace opatření veřejného zájmu, jako jsou adaptace lesů na klimatickou změnu, obnova porostů, meliorační a zpevňující dřeviny, ochrana půdy či vodního režimu.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[5] Žalobce ve vyjádření k návrhu odkázal na mimořádnou povahu přiznání odkladného účinku a na pochybení při schvalování lesního hospodářského plánu. Vzniku újmy mohl stěžovatel předejít, neexistuje proto příčinná souvislost mezi údajnou újmou hrozící stěžovateli a nepřiznáním odkladného účinku. Podle žalobce dočasná neexistence aktuálně schváleného lesního hospodářského plánu nemusí vést k odebrání dotací či jejich části. Stěžovatel může požádat o výjimku z dotačních pravidel. Stěžovatel navíc již inicioval projednání nového lesního hospodářského plánu.
[6] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[7] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[8] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[10] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je tedy splnění povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma konkrétně spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Stěžovatel pak má i povinnost svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, řádně doložit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci stěžovatel popsaným požadavkům dostál.
[12] Stěžovatel oproti původnímu návrhu blíže konkretizoval újmu, která mu může vzniknout nepřiznáním odkladného účinku. V nynějším návrhu uvádí jím čerpané dotační projekty, které jsou závislé na existenci platného lesního hospodářského plánu. Pravidla Strategického plánu Společné zemědělské politiky 2023 – 2027 výslovně požadují, aby lesní pozemky, na kterých se nachází předmět projektu, byly zařízeny platným lesním hospodářským plánem nebo platnou lesní hospodářskou osnovou. Tuto podmínku považují za kritérium přijatelnosti projektu a její nesplnění může vést k ukončení administrace žádosti, ke snížení dotace o 100 % či k vymáhání již vyplacené podpory. Stěžovatel dokládá, že je příjemcem tohoto dotačního programu, a prokazuje, v jakém rozsahu a jakým konkrétním způsobem má zrušení lesního hospodářského plánu vliv na splnění podmínek pro poskytnutí (či udržení) finančních prostředků. Stěžovatel tak uvádí konkrétní finanční dopady, které mu přinese absence schváleného plánu, a prokazuje, že zrušení schvalovacího výměru bezprostředně ohrožuje poskytnutí nebo zachování konkrétních dotací. Žalobcem poukazované podání žádosti o výjimku z dotačních pravidel nelze považovat za dostatečný nástroj k eliminaci rizika odepření finančních prostředků. Není totiž v moci stěžovatele ovlivnit, jak by o žádosti dotační orgán rozhodl. Aktuální projednávání nového návrhu lesního hospodářského plánu rovněž v dostatečné míře nesnižuje újmu hrozící stěžovateli, neboť rozhodnutí o předloženém návrhu nelze v současné době předjímat (ani časový rámec, v němž bude rozhodnutí vydáno). Nejvyšší správní soud proto shledává, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenají pro stěžovatele újmu, přičemž ta je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
[13] Ve druhém kroku Nejvyšší správní soud posuzoval, zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s., ale i v tomto případě je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do práv stěžovatele s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, č. 1698/2008 Sb. NSS).
[14] Nejvyšší správní soud nepřehlíží, že krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný schválil lesní hospodářský plán navzdory nesouhlasnému závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody, aniž bylo zřejmé, které jeho připomínky a požadavky byly přijaty, zapracovány a jakým způsobem. Postup žalovaného tedy nebyl v souladu se zákonnými požadavky, které mají zajistit ochranu životního prostředí. Přiznání odkladného účinky by nastolilo stav, kdy by rozsudek krajského soudu nevyvolával právní účinky, takže by se na zrušený lesní hospodářský plán hledělo jako na stále platný. V tomto ohledu by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud ovšem neshledal, že by ochrana tohoto veřejného zájmu v tomto konkrétním případě převážila nad intenzitou zásahu do práv stěžovatele. Jak vyplývá z výše uvedeného, zrušení lesního hospodářského plánu významně ovlivnilo možnost stěžovatele získat dotační prostředky. Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti o významném dopadu napadeného rozsudku do stěžovatelovy majetkové sféry. Vliv přiznání odkladného účinku na ochranu životního prostředí je naopak ponížen skutečností, že pro zásahy, které by mohly vést k nežádoucím důsledkům v evropsky významných lokalitách, je nezbytný souhlas podle § 45c odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve vztahu k obdobné lokalitě zároveň Nejvyšší správní soud vyřkl, že tomuto souhlasu musí předcházet posouzení, zda záměr nemá významný vliv ve smyslu § 45h odst. 1 téhož zákona (viz rozsudek ze dne 5. 11. 2026, č. j. 6 As 108/2026-45). Tyto postupy zajišťují, aby v nejcennějších lokalitách nebylo možno provádět zásahy toliko na základě schváleného lesního hospodářského plánu. Zároveň nelze přehlížet, že sporovaný lesní hospodářský plán je platně účinný již od roku 2021. Dopad přiznání odkladného účinku na veřejný zájem je proto v tomto konkrétním případě zmírněn a za těchto okolností nepřeváží újmu, která může výkonem napadeného rozhodnutí vzniknout stěžovateli.
[15] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dovodil naplnění obou shora vymezených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto návrhu stěžovatele vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
[16] Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[17] Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil osobě zúčastněné na řízení zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[18] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby, je: 1060414626.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2026
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu