Usnesení ze dne 11. 10. 2023
Plný text
6 Azs 251/2023 - 38
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: A. I. E. R., zastoupený Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. června 2023 č. j. OAM 3927 12/DP 2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2023 č. j. 4 A 19/2023 53, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Dne 3. února 2022 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) u žalovaného žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Žalovaný tuto žádost v návětí uvedeným rozhodnutím dne 9. června 2023 zamítl s odůvodněním, že existuje důvodné nebezpečí, že by stěžovatel svým pobytem na území České republiky mohl ohrozit bezpečnost státu (vazba na islamistické milice). Vyšel přitom z informací poskytnutých zpravodajskou službou České republiky nacházející se v režimu utajení stupňů „důvěrné“ a „vyhrazené“ ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále „zákon o ochraně utajovaných informací“).
[2] Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel dne 13. července 2023 žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Stěžovatel považuje celou věc za nedorozumění. Namítá, že se nemohl s utajovanými informacemi (podklady pro rozhodnutí žalovaného) seznámit, a tím se efektivně bránit. Poukazuje též na závažné dopady do svého soukromého a rodinného života, kdy bude muset v důsledku napadeného rozhodnutí území České republiky opustit a zanechat zde svoji manželku v pokročilém stádiu těhotenství, jakož i nemocnou tchýni, která je závislá na jeho pomoci.
[3] Městský soud v návětí uvedeným rozsudkem dne 8. srpna 2023 žalobu zamítl. Dne 28. srpna 2023 napadl stěžovatel rozsudek městského soudu kasační stížností u Nejvyššího správního soudu a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předně zrekapituloval svůj dosavadní bezúhonný pobyt na území České republiky. Uvedl, že v České republice žije od roku 2007, vystudoval zde vysokou školu a uzavřel manželství. Podílel se na humanitární pomoci, kterou poskytoval i občanům Libye. Díky své odbornosti v oboru fyzioterapie spolupracoval s humanitární organizací Centrum urgentní medicíny a podpory a také s libyjským ministerstvem zdravotnictví. Konkrétně zajišťoval rehabilitační léčení libyjských pacientů v České republice. Tento postup konzultoval s bezpečnostními složkami, aby předešel přicestování rizikových osob na české území. Právě tyto pracovní aktivity stěžovatel vnímá jako možné vysvětlení stávajícího obvinění a nedorozumění. Dodává, že kdyby věděl, že je jeho činnost riziková, nikdy by ji nepřijal.
[5] Návrh na odkladný účinek pak stěžovatel odůvodnil hrozbou vzniku újmy spočívající ve svém nuceném vycestování z území České republiky, což podstatně zasáhne jeho rodinu, kterou tvoří stěžovatelova manželka a novorozený syn J. (nar. [rok narození]). Poukazuje na silný citový vztah k manželce a synovi a nutnost vzájemné pomoci. Uvádí, že jeho vycestování by mělo závažný dopad na psychiku a zdraví manželky a potažmo též i jejich syna. Obdobné negativní dopady spojené se svým vycestováním spatřuje též ve vztahu k mamince manželky, která trpí závažnými zdravotními problémy, a o niž se s manželkou starají. Poukazuje též na svou dlouholetou integraci v České republice, spořádaný život, jakož i absenci muslimské víry, kterou před svou rodinou v Libyi tají.
[6] Přiznání odkladného účinku dle stěžovatele dále nijak negativně nezasáhne třetí osoby a nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V tomto smyslu poukazuje na napadené rozhodnutí žalovaného, které uvádí, že stěžovateli není tímto rozhodnutím zakázán vstup či pobyt na území České republiky a že zde může pobývat na základě krátkodobého víza, bude li mu uděleno, a svou rodinu zde navštěvovat. Z toho stěžovatel dovozuje, že pokud by byl pro Českou republiku velkou hrozbou, těžko by mohl správní orgán konstatovat, že svou rodinu může navštěvovat na základě krátkodobého víza.
[7] Dne 11. září 2023 obdržel Nejvyšší správní soud vyjádření žalovaného k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný připouští, že nucené opuštění území by pro stěžovatele mohlo představovat újmu s ohledem na skutečnost, že zde pobývá jeho manželka a jejich měsíční syn. Současně zde však existuje veřejný zájem na zajištění bezpečnosti České republiky, pro kterou stěžovatel představuje hrozbu. Pokud jde o rodinný život stěžovatele, žalovaný uvádí, že „[…] jeho manželka nepochybně péči o syna zvládne sama jako většina matek. Možná ne tak komfortně jako v případě, kdyby jí v některých ohledech byl stěžovatel nápomocen.“ Pokud jde o pomoc tchýni stěžovatele, žalovaný uvedl, že mu není známo, jak vážný je její zdravotní stav a stěžovatel stran tchýně nic neuváděl ve správním řízení. Uvádí dále, že manželka stěžovatele není jediným rodinným příslušníkem, který může být matce nápomocen a rodina manželky si bude muset tuto péči vyřešit sama.
[8] Žalovaný dále uvedl, že újma spočívající ve ztrátě osobního kontaktu s manželkou a synem na území České republiky nepřeváží nad újmou, která by vznikla veřejnému zájmu na tom, aby stěžovatel nadále nesetrvával na území České republiky a nezvyšoval tím hrozbu pro její bezpečnost a bezpečnost obyvatelstva. Z tohoto důvodu by odkladný účinek kasační stížnosti neměl být přiznán. Žalovaný dále dodává, že vzhledem k tomu, že důvody, pro které stěžovatel představuje hrozbu pro bezpečnost České republiky, jsou uvedeny v utajované informaci, nemůže být ve svém vyjádření konkrétnější.
[9] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2015 č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012 32). Hrozící újma musí být dále závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. října 2017 č. j. 9 Afs 275/2017 20).
[11] Pokud jde o první podmínku, není sporu o tom, že nebude li kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, právní mocí rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu skončí platnost povolení tohoto pobytu a pomine zákonný důvod, o nějž se dosud opírala oprávněnost pobytu stěžovatele na území (viz § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, podle nějž pokud doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, považuje se povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti), v důsledku čehož bude muset stěžovatel z území České republiky vycestovat. Není rovněž ani sporné, že odloučení stěžovatele od své manželky a syna zasáhne negativně do jejich rodinného života. Tím spíše, pokud se tak stane v době několika málo měsíců po porodu manželky, kdy je obecně známo, že přítomnost otce je citově i materiálně stěží nahraditelná. Žalovaný tuto újmu taktéž připouští, třebaže nepřípadně (nadto necitlivě) uvádí, že manželka stěžovatele nepochybně péči o syna zvládne sama jako většina matek. Podmínku existence vážné a reálné újmy má Nejvyšší správní soud za prokázanou.
[12] Posouzení druhé podmínky spočívá v poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Již bylo uvedeno, že zásah do práv stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by musel opustit území České republiky, kde žije se svou manželkou a novorozeným synem. Z kasační stížnosti i správního spisu dále vyplývá, že stěžovatel na území České republiky žije již patnáct let, vystudoval zde, má zde rodinné a pracovní vazby a je plně integrován do společenského života. Nejde rovněž o člověka, který by byl trestně stíhán či byl jinak problémový. Takto bezúhonný způsob života stěžovatele ostatně nerozporuje ani žalovaný. Na základě dlouhodobého a řádného způsobu života stěžovatele na území České republiky nelze proto dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. To lze ostatně dovodit i ze skutečnosti, že se stěžovateli nezakazuje vstup na území, ale je mu umožněno svou rodinu i nadále navštěvovat. V tomto poměřování proto lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. Druhé kritérium přiznání odkladného účinku je proto rovněž splněno.
[13] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, ten lze spatřovat v ochraně bezpečnosti státu. Stěžovateli nebylo jeho pobytové oprávnění prodlouženo právě z důvodu, že existuje důvodné nebezpečí, že by při svém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu.
[14] Pro zamítnutí návrhu ovšem nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2008 č. j. 5 As 17/2008 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).
[15] Při tomto poměřování vyšel Nejvyšší správní soud z předpokladu, že, jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odkladném účinku je předběžné povahy a kolizi s konkrétním veřejným zájmem tvrdí žalovaný, který tak má k prokázání svých tvrzení označit důkazy, a soud dosud nemá k dispozici utajovanou část spisu, z níž má nebezpečí narušení veřejného pořádku stěžovatelem dle tvrzení žalovaného vyplývat, nemohl tyto kolidující zájmy posoudit zcela informovaně. Nejvyšší správní soud proto vyšel zejména z okolnosti, že o kasační stížnosti je povinen dle § 172 odst. 10 zákona č. 236/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, rozhodnout přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla kasační stížnost podána. V rozhodnutí o samotné kasační stížnosti mu brání, jak již bylo výše uvedeno, absence části správního spisu, kterou žalovaný navzdory svému tvrzení o kolidujícím veřejném zájmu nepředložil. Ostatně ani z neutajované části správního spisu nevyplývá, že by ohrožení bezpečnosti státu bylo bezprostředně hrozící, když má jít spíše o potenciální ohrožení bezpečnosti v důsledku dlouhodobých aktivit stěžovatele, které jsou pro Českou republiku nežádoucí a směřují proti jejím zájmům. Tomu odpovídá již opakovaně zmíněná možnost, připuštěná i žalovaným, aby stěžovatel do České republiky opětovně přicestoval na základě krátkodobého víza.
[16] Intenzitu újmy na soukromém a rodinném životě stěžovatele tak Nejvyšší správní soud posoudil jako převažující oproti veřejnému zájmu v rozsahu, v jakém byl (resp. nebyl) za daného stavu řízení žalovaným osvědčen. Z toho důvodu stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud dále připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 s. ř. s.).
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2005 č. j. 8 As 26/2005 76, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2015 č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
JUDr. T. L., LL.M.
předseda senátu
Usnesení ze dne 31. 10. 2023
Plný text
6 Azs 251/2023 - 46
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: A. I. E. R., zastoupený Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. června 2023 č. j. OAM 3927 12/DP 2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2023 č. j. 4 A 19/2023 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně advokátky Mgr. Gabriely Kopuleté.
Odůvodnění:
[1] Dne 3. února 2022 podal žalobce u žalovaného žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Žalovaný tuto žádost v návětí uvedeným rozhodnutím dne 9. června 2023 zamítl a dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce svým pobytem na území České republiky mohl ohrozit bezpečnost státu (vazba na islamistické milice).
[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který dne 8. srpna 2023 rozsudkem uvedeným v návětí žalobu zamítl.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím své právní zástupkyně dne 28. srpna 2023 kasační stížnost s obsáhle odůvodněným návrhem na přiznání odkladného účinku. Samotnou kasační stížnost však stěžovatel neodůvodnil.
[4] Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 8. září 2023 č. j. 6 Azs 251/2023 22 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce uvedl, z jakého důvodu byla kasační stížnost podána, a to v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a tento důvod blíže skutkově a právně konkretizoval. Nejvyšší správní soud stěžovatele též poučil, že nevyhoví li ve stanovené lhůtě výzvě k opravě nebo odstranění vad kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (§ 37 odst. 5 aplikovaný na základě § 120 s. ř. s.).
[5] Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupkyně stěžovatele dne 12. září 2023. Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak podle § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. připadl na čtvrtek 12. října 2023. Na výzvu k doplnění kasační stížnosti v uvedené lhůtě ani později stěžovatel žádným způsobem nereagoval. Kasační stížnost tudíž nesplňuje náležitosti stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 téhož zákona.
[6] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s., kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně. Podle odst. 3 téhož ustanovení, nemá li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[7] Podle § 37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. června 2003 č. j. 2 Ads 29/2003 40). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu městského soudu v řízení o žalobě či proti napadenému rozsudku. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se městský soud podle stěžovatele dopustil.
[9] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění vad kasační stížnosti a současně jej poučil o následcích nerespektování této výzvy, vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Nebyly tak splněny podmínky stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.
[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel podrobně odůvodnil a na jejím základě, po zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. října 2023 č. j. 6 Azs 251/2023 36 odkladný účinek přiznal. Účinky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pomíjí právní mocí usnesení o odmítnutí kasační stížnosti bez dalšího.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže ta byla odmítnuta.
[12] Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), byl li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Podle odst. 5 téhož ustanovení, v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.
[13] V projednávané věci jsou naplněny zákonné podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku podle právě citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tento mu bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Gabriely Kopuleté, advokátky. O návrhu stěžovatele o přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud rozhodl a poplatek za tento návrh ve výši 1 000 Kč se tedy nevrací.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
JUDr. T. L., LL.M.
předseda senátu