8 Azs 137/2019

Plný text

8 Azs 137/2019-48
pokračování
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. Ch., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2017, čj. MV 13415-6/SO-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2019, čj. 30 A 128/2017-60,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 6. 1. 2017, č. j. OAM-70781-57/DP-2012, nebyla k žádosti žalobce (dále „stěžovatel“) prodloužena doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle ustanovení § 44a odst. 3, ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b), a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 5. 2017. Stěžovatel totiž přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu, jelikož byla zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel blanketní odvolání. Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku podané odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Následná žaloba byla Krajským soudem v Brně rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítnuta.

[2] Krajský soud v rozsudku k námitce, že stěžovatel vykonával činnost jednatele pro společnosti X, s konkrétními odkazy na právní předpisy vysvětlil, že jednateli náleží obchodní vedení společnosti, je statutárním orgánem společnosti a činí právní úkony právnické osoby ve všech věcech, zajišťuje řádné vedení evidence a účetnictví, vede seznam společníků a na žádost je informuje o věcech společnosti. Obchodní vedení společnosti spočívá především v jednání s obchodními partnery, vytváření obchodních strategií a plánů, zajišťování řádného vedení účetnictví, atd. Realizace obchodního vedení společnosti tedy podle krajského soudu bezesporu vyžaduje, aby jednatel jménem společnosti činil právní úkony vůči třetím osobám. Stěžovatel při výslechu uvedl, že ve funkci jednatele sháněl pracovníky. Nepodepisoval smlouvy, neměl vizitky, neúčastnil se valných hromad, nevěděl, kdo zastupuje společnost, nevěděl nic o hospodaření společnosti, nevěděl, jaká práva a povinnost z výkonu funkce vyplývají, u jaké banky má společnost účet a neměl k němu přístup. Při výslechu dne 17. 10. 2016 sám výslovně uvedl, že funkci jednatele nevykonával a formální výkon jednatelství byla jeho životní chyba. Krajský soud se tak ztotožnil se správními orgány, které dospěly k závěru, že stěžovatel fakticky neplnil účel pobytu po většinu doby povoleného pobytu na území České republiky.

[3] Krajský soud souhlasil se stěžovatelem, že žalovaná měla ve svém rozhodnutí zhodnotit i dobu, která uplynula mezi vydáním prvostupňového správního rozhodnutí a žalobou napadeného rozhodnutí. Dle soudu však i případné započtení doby, po kterou trvalo odvolací řízení, by na posouzení věci nic nezměnilo. Žádost stěžovatele byla podána 12. 11. 2012, rozhodnutí o žádosti nabylo právní moci 29. 5. 2017. Ode dne 1. 5. 2015 zahájil stěžovatel výkon samostatně výdělečné činnosti (s účinností od 1. 1. 2011 se posuzuje společně s výkonem činnosti výkonný manažer - účast v právnické osobě a do jediného účelu, kterým je nadále podnikání s rozlišením toliko formy podnikání). Ke dni nabytí právní moci žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatel účel pobytu plnil toliko přibližně po dobu 2 let z celkového období přibližně 6 let a 5 měsíců, tedy po převážnou dobu svého pobytu na území České republiky účel povoleného pobytu neplnil.

[4] Krajský soud uvedl, že dle rozsudku NSS ze dne 3. 3. 2016, čj. 7 Azs 322/2015-43, nelze zohlednit, že stěžovatel pobýval na území České republiky již od roku 1998. Hodnocení délky plnění účelu pobytu je nutno vztahovat k době platnosti posledního vydaného (nebo prodlouženého) povolení k pobytu.

[5] Námitku zásahu do rodinného života měl krajský soud rovněž za nedůvodnou. Stěžovatel nemá kromě bratra na území České republiky žádné rodinné příslušníky. Jeho manželka a syn žijí na Ukrajině. Ke svému domovskému státu neztratil vazby, proto je tímto zásah do rodinného života stěžovatele vyloučen. Krajský soud měl napadené rozhodnutí za přiměřené i z hlediska možného dopadu do soukromého života stěžovatele vzhledem k tomu, že po převážnou dobu svého pobytu stěžovatel účel pobytu vůbec neplnil.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že v průběhu správního řízení bylo řádně tvrzeno a prokázáno, že funkci jednatele vykonával. Stěžovatel vyhledával zakázky jménem a pro společnost X a měl přehled o ostatních jednatelích a jejich činnosti. Občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích ani jiné právní předpisy neobsahují definici obchodního vedení a jeho rozsah. Je na jednatelích a společnících, jakým způsobem si zorganizují obchodní vedení společnosti, vedení účetní evidence a jednání za společnost. Při větším množství jednatelů je logické, že svoji činnost vzájemně koordinují a např. jeden z nich má na starosti prvotní jednání s obchodními partnery, jak to činil stěžovatel.

[7] Stěžovatel dále namítal, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s námitkou, dle které nebylo rozhodováno na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Žalovaná měla zjišťovat aktuální skutkový stav ke dni vydání svého rozhodnutí, pokud tak neučinila, zatížila své rozhodnutí vadou.

[8] Krajský soud se dle stěžovatele náležitě nevypořádal i s námitkou, dle které měla být zohledněna jeho celková doba pobytu na území České republiky. Ze spisových materiálů vyplývá, že stěžovatel pobýval na území České republiky od roku 1998. Vzhledem k této době je pak jeho „provinění“ bagatelní a nepřiměřené.

[9] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by zásah do jeho rodinného života byl vyloučen. Výkonem podnikatelské činnosti v České republice totiž získával finanční prostředky nutné pro zajišťování vlastní obživy a své rodiny, konkrétně manželky a nezletilého syna, kteří žijí na Ukrajině a kteří jsou na finanční pomoc zcela odkázáni. Existuje důvodná obava, že s ohledem na nedostatek pracovních příležitostí v zemi původu reálně hrozí, že by stěžovatel na Ukrajině nenašel práci, a nemohl by tak sebe a svou rodinu uživit. S ohledem na značnou délku řízení odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Azs 322/2015.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel musí zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43).

[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že až na drobné formulační změny je kasační stížnost téměř totožná s podanou žalobou. Stěžovatel v podstatě vůbec nereflektoval vypořádání jeho námitek, které mu poskytl krajský soud. Kasační stížnost však není nepřípustná jako celek, jelikož stěžovatel formálně vznesl i dvě námitky nepřezkoumatelnosti.

[12] Námitka chybného právního posouzení výkonu funkce jednatele ve společnosti X (bod [6] tohoto rozsudku), stejně jako námitka nepřiměřeného zásahu do rodinného života (bod [9]), je nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s., jelikož, jak již bylo uvedeno, stěžovatel v kasační stížnosti nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu. Krajský soud dané námitky podrobně vypořádal a Nejvyšší správní soud neví, jakou argumentaci proti nim stěžovatel konkrétně uplatňuje. Na tom nemůže nic změnit ani citace rozsudku NSS sp. zn. 7 Azs 322/2015, kterou stěžovatel připojil (nad rámec toho, co uvedl v žalobě) k námitce nepřiměřeného zásahu do rodinného života. Citovaná část pojednává o tom, že odvolací orgán musí rozhodovat na základě aktuálního skutkového stavu, nemusí však znovu ověřovat skutkový stav zjištěný prvostupňovým správním orgánem, pokud rozhoduje v zákonných lhůtách a nevyvstane pochybnost o tom, že zjištěný skutkový stav je aktuální. Tato citovaná část se žádným způsobem nedotýká argumentace, kterou krajský soud námitku stěžovatele vypořádal. Krajský soud uvedl, že zásah je přiměřený vzhledem k tomu, že stěžovatel má manželku a syna na Ukrajině a v České republice má pouze bratra. Nijak nepojednával o délce odvolacího řízení.

[13] Vypořádání námitky, dle které mělo být rozhodnuto na základě aktuálního skutkového stavu a námitky celkové doby pobytu na území České republiky (bod [7] a [8]), stěžovatel označil za nedostatečné a náležitě nevypořádané. Takto vznesené námitky postačí k tomu, aby se jimi Nejvyšší správní soud zabýval. Vznesené námitky nepřezkoumatelnosti byly uplatněny velice obecně, jelikož jsou koncipovány ve zkratce pouze uvedením „krajský soud se dostatečně nevypořádal s námitkou“ a následuje zopakování námitky, která již téměř doslova byla uvedena v žalobě. Kvalita kasační námitky předurčuje kvalitu jejího vypořádání, proto se k nim Nejvyšší správní soud obdobně obecně vyjádří.

[14] Stěžovatel v žalobě namítal, že nebylo rozhodnuto na základě aktuálního skutkového stavu. S tímto krajský soud souhlasil, avšak uvedl, že i kdyby žalovaná zohlednila i dobu, po kterou běželo odvolací řízení (celkově zhruba 5 měsíců), nemohlo by to změnit závěr o tom, že stěžovatel po převážnou dobu pobytu neplnil účel pobytu (2 roky z přibližně 6 let a 5 měsíců). Toto vypořádání shledává kasační soud zcela konkrétní a dostatečné.

[15] Ohledně námitky celkové doby pobytu již od roku 1998 stěžovatel v žalobě pouze tvrdil, že i tato doba měla být zhodnocena. Vzhledem k závažnosti provinění pak napadené rozhodnutí nebylo přiměřené. Krajský soud uvedl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze přihlédnout k celkové době pobytu. Toto vypořádání je opět dostatečné. Stěžovatel vznesl námitku, na kterou mu bylo jednoznačně a jasně odpovězeno. V kasační stížnosti kromě namítané nepřezkoumatelnosti nijak nerozporuje závěry plynoucí z daného rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. května 2021

Petr Mikeš
předseda senátu

Plný text

8 Azs 137/2019-37
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: V. Ch., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2017, čj. MV13415-6/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2019, čj. 30 A 128/2017-60, o návrhu na přiznání odkladného účinku,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .

II. Žalobci se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí ministerstva vnitra, které zamítlo žádost stěžovatele a neprodloužilo mu dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a odst. 3, ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b), v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon pobytu cizinců“). Stěžovatel přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území České republiky.

[2] Spolu s kasační stížností byl soudu podán návrh na přiznání odkladného účinku. Návrh byl odůvodněn tak, že stěžovatel v České republice pracuje a zabezpečuje tak nejen svou obživu, ale také obživu jeho manželky a nezletilého syna žijící na Ukrajině. V případě návratu zpět se obává, že by nenašel práci a nemohl by tak plnit vyživovací povinnost vůči rodině. V České republice žije již 21 let a byl by také nucen zpřetrhat veškeré zde vytvořené vazby. Poukázal na nestabilní vojensko-politickou situaci v zemi původu. Získání nového povolení k pobytu je s ohledem na situaci na zastupitelském úřadě problematické. Nepřiznání odkladného účinku by mohlo být zásahem nevratným a následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by pro něj mohlo postrádat smysl. Stěžovatel argumentuje také ústavním právem na spravedlivý proces, neboť by jinak neměl možnost vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu se svou advokátkou a udělovat jí konkrétní pokyny pro výkon zastoupení, což by pro něj znamenalo značnou újmu. Uvedl také, že v předcházejícím řízení krajský soud přiznal jeho žalobě odkladný účinek.

[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.

[4] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle § 73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku dle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nejsou splněny.

[6] V prvé řadě stěžovatel spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám v tom, že bez odkladného účinku kasační stížnosti by byl povinen vycestovat z České republiky, kde získává prostředky na obživu svou a své rodiny na Ukrajině. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že se stěžovatel živí prováděním pomocných stavebních prací na základě živnostenského oprávnění. Netvrdí, že by byl v České republice dlouhodoběji zavázán k povinnostem vyplývajícím ze závazkových vztahů, a které by byly zpřetrhány v důsledku nepřiznání odkladného účinku. Soud tedy s ohledem na nedostatečná tvrzení a návrhy důkazů i s ohledem na běžnou praxi vycházel z toho, že jde primárně o krátkodobé jednorázové zakázky, které stěžovatel případně nebude mít na územní ČR možnost získávat, ale i kdyby zda zůstal, nemá žádnou jistotu, že by je získával. Nejedná se ani o takovou činnost, kterou by v zemi svého původu nemohl z objektivních důvodů vykonávat. Trh práce bude na Ukrajině pravděpodobně jiný než v České republice. Stěžovatel však setrval u zcela obecného tvrzení o nedostatku pracovních příležitostí na Ukrajině, aniž by k tomu předložil jakýkoliv důkaz. Soud nemůže vycházet ze zcela nepodloženého tvrzení. To, že by situace na pracovním trhu Ukrajiny byla mimořádně špatná, nevyplývá ani z veřejně dostupných zdrojů. Například portál www.businessinfo.cz, provozovaný Českou agentura na podporu obchodu/CzechTrade uvádí, že míra nezaměstnanosti na Ukrajině v roce 2018 činila přibližně 9% (https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/ukrajina-zakladni-charakteristika-teritoria-19093.html). To je sice horší situace než v ČR, ale rozhodně nikoliv situace katastrofální, která by žadateli znemožňovala práci na Ukrajině získat.

[7] Stěžovatel dále tvrdil, že zde má sociální zázemí a veškeré vazby. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že se jedná o tvrzení zcela obecná a ničím nedoložená. Je přirozené, že pokud na území některého státu cizinec žije řadu let, nežije „ve vzduchoprázdnu“ a aspoň nějaké základní společenské a příp. rodinné vazby si utvoří vždy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2016, čj. 10 Azs 249/2016-32). Stěžovatel navíc uvedl, že manželku a nezletilého syna má na Ukrajině. Z těchto skutečností tedy nelze shledat, že by byl nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti zasažen stěžovatelův soukromý a rodinný život v České republice. Je naopak totiž zřejmé, že rodinný život zde stěžovatel nevede, a bude jej moci vést až na Ukrajině. Obecný poukaz stěžovatele na nestabilní vojensko-politickou situaci nevypovídá nic o tom, že by mu v případě návratu mělo hrozit nebezpečí vážné újmy. Tím spíš, když zde žije jeho rodina.

[8] Pokud jde o stěžovatelovu argumentaci týkající se zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, čj. 8 Azs 135/2019-38. Stěžovatelem uvedené závěry byly pozdější judikaturou korigovány a obecně platí, že samotné právo stěžovatele účastnit se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem pro přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2018, čj. 8 Azs 262/2018-24, ze dne 6. 1. 2016, čj. 2 Azs 271/2015-32, případně ze dne 25. 9. 2018, čj. 6 Azs 302/2018-24). V usnesení ze dne 5. 10. 2017, čj. 2 Azs 273/2017-19, Nejvyšší správní soud navíc konstatoval, že pro zajištění práva na spravedlivý proces není ani ve věcech přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění vyžadována osobní přítomnost stěžovatele-cizince v průběhu řízení, pokud není nutno, aby něco učinil osobně, a je-li zajištěno jeho zastoupení v řízení a přiměřeně efektivní a rychlá komunikace s jeho zástupcem na dálku. K tomu nyní pouze dodává, že tím spíše se nejedná o důvod pro přiznání odkladného účinku v řízení, které se týká neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

[9] Ohledně obtížného získání případného nového dlouhodobého pobytu v České republice Nejvyšší správní soud uvádí, že tato argumentace nyní není relevantní. Stěžovatelova námitka by mohla mít svůj význam při věcném posouzení věci, nikoli však v řízení o odkladném účinku. Zde soud totiž nepřezkoumává případné negativní důsledky, které by na stěžovatele mohly dopadnout v případě zamítnutí samotné kasační stížnosti. Naopak pokud by byl v soudním řízení úspěšný, nebude mít žádný důvod znovu žádat o pobytové oprávnění, protože nebude ukončeno řízení o jeho žádosti, která skončila nyní přezkoumávaným rozhodnutím. Stěžovatel předjímá výsledek meritorního přezkumu, což však pro řízení o odkladném účinku není podstatné.

[10] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě neshledal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Z těchto důvodů soud stěžovateli nevyhověl a odkladný účinek jeho kasační stížnosti nepřiznal.

[11] Pro úplnost soud dodává, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.

[12] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a sice podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

[13] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080513719. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 17. července 2019

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek: