Usnesení ze dne 11. 2. 2025
Plný text
8 Azs 189/2024-72
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Kateřiny Kopečkové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, čj. OAM 76657-29/ZM-2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, čj. 21 A 13/2024 50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud se v tomto usnesení zabýval v prvé řadě tím, zda jsou kasační námitky žalobce přípustné a následně tím, zda je ve zbývajícím rozsahu kasační stížnost žalobce přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
I. Vymezení věci
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 3. 2024 podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobce
o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. K zamítnutí žádosti vedlo žalovaného zjištění, že žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[4] Podle městského soudu ke dni vydání rozhodnutí žalovaného dosud neuběhla trestním soudem stanovená zkušební doba, během níž bylo podmíněně upuštěno od výkonu žalobcova trestu zákazu řízení motorových vozidel. Proto nebylo možné na žalobce nahlížet jako na osobu, jejíž trestná činnost byla zahlazena. Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že se žalovaný nedostatečně zabýval případnými dopady rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. Nebylo vadou, pokud žalovaný neprovedl výslechy svědků, kterými žalobce hodlal prokázat své soukromé a rodinné vazby v ČR. Žalovaný tvrzení žalobce nezpochybnil a při svém rozhodování z nich vycházel. Rovněž městský soud ze shodných důvodů jako žalovaný shledal nadbytečným provádět důkazy ke vztahu žalobce s družkou.
[5] Podle městského soudu žalovaný příhodně zdůraznil, že jediným důsledkem napadeného rozhodnutí je pouze neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR; žalobce však není nucen vycestovat do země původu.
[6] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že by odepření jednoho typu pobytového oprávnění žalobci vedlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Nepřisvědčil námitce, že z důvodu plnění branné povinnosti nelze obecně vycestovat do země původu. Pokud by žalobce nemohl vycestovat do vlasti kvůli bezpečnostní situaci, má nad rámec žádosti o udělení víza za účelem strpění pobytu na území ČR možnost požádat o mezinárodní ochranu; neprodloužením platnosti zaměstnanecké karty tak nedojde k porušení zásady non-refoulement.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[8] Stěžovatel namítá, že rozhodnutí žalovaného se opírá o nedostatečně zjištěný skutkový stav a městský soud pochybil, pokud rozhodnutí žalovaného nezrušil. Závěr městského soudu o správnosti a úplnosti posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí o neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty do práv stěžovatele a jeho rodinných příslušníků ve smyslu čl. 8 Úmluvy je nesprávný a neopírá se o dostatek skutkových důvodů.
[9] Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem v tom, že měl žalovanému sdělit vše podstatné i ohledně možného zásahu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. S odkazem na judikaturu NSS namítá, že zásada materiální pravdy se uplatní i v řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Řada skutečností významných pro posouzení intenzity zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života mohla být objasněna dokazováním. Stálost a trvalost osobních vazeb jsou skutečnostmi, které je obtížné prokázat jinak než navrhovanými důkazy.
[10] Stěžovatel dále namítá nesprávnost závěru městského soudu, že další pobyt jeho družky se nijak neodvíjí od jeho pobytového oprávnění. Rozhodnutí žalovaného se jeho družky dotýká, neboť stěžovatel ztratil postavení nositele oprávnění ke sloučení rodiny.
[11] Žalovaný a městský soud nedostatečně zohlednili, že stěžovatel nemůže vést se svou družkou život v zemi původu, jelikož tam probíhá válečný konflikt. Pokud městský soud stěžovateli vytkl, že nevysvětlil, jaké nebezpečí by mu hrozilo v souvislosti s probíhajícím ozbrojeným konfliktem v zemi původu, tak stěžovatel poukazuje na to, že probíhající válečný konflikt na území Ukrajiny je obecně známou skutečností. Z toho vychází i judikatura NSS.
[12] Stěžovatel dále namítá, že městský soud spolu se žalovaným nedostatečně vymezili veřejný zájem na neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Vycházeli pouze z existence odsouzení stěžovatele, aniž by přihlédli k dalším individuálním okolnostem.
[13] Podle stěžovatele nemohou intenzitu a závažnost zásahu do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života a téhož práva jeho rodinných příslušníků zmírnit ani jiná pobytová oprávnění.
[14] Stěžovatel má za to, že kasační stížnost je přijatelná, neboť nezákonnost napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného mají zcela zásadní dopad do jeho hmotněprávního postavení. Stěžovatel proto z uvedených důvodů navrhuje rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
[15] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že trvá na správnosti a zákonnosti svého rozhodnutí, a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
III.A. Přípustnost
[16] NSS se předně zabýval přípustností uplatněných kasačních námitek.
[17] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná také tehdy, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[18] Stěžovatel musí podle § 104 odst. 4 s. ř. s. v kasační stížnosti mj. reagovat na argumentaci městského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné.
[19] V žalobě stěžovatel namítal, že nesplňuje podmínku trestní zachovalosti, a proto se obává, že mu nebude uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území ČR. Dále namítal, že s ohledem na odlišný rozsah práv plynoucích z dlouhodobého víza za účelem strpění a zaměstnanecké karty přijde o oprávnění k výkonu zaměstnání. Rovněž namítal, že doba jeho dalšího pobytu v ČR se nebude započítávat do doby pěti let nepřetržitého pobytu na území ČR pro účely možného udělení trvalého pobytu. Městský soud k těmto námitkám uvedl, že podmínka trestní zachovalosti se nevztahuje na vízum za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Podle městského soudu ani ztráta možnosti požádat o trvalý pobyt, ani několikaletá délka pobytu stěžovatele na území ČR nemůže bez dalšího založit nepřiměřenost zamítnutí žádosti z důvodu předchozí trestné činnosti, tedy velmi závažného jednání. Podle městského soudu není zřejmé, jak by odepření jednoho typu (či více typů) pobytového titulu mohlo samo o sobě porušit čl. 8 Úmluvy.
[20] Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území ČR nezajistí ani výkon zaměstnání, ani se nezapočítává do doby nepřetržitého pobytu v ČR pro účely udělení trvalého pobytu, tak pouze opakuje svou již v žalobě uplatněnou argumentaci. Takto zopakovaná argumentace však nepředstavuje kvalifikovanou polemiku s výše shrnutými závěry městského soudu, neboť z ní nelze dovodit, v čem městský soud pochybil. Jde tudíž o argumentaci nepřípustnou (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77,
č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36, bod 13).
[21] Stěžovatel dále v kasační stížnosti popisuje, co obnáší podání žádosti o vydání nové zaměstnanecké karty v zemi původu, a namítá, že vízum za účelem strpění nezajistí ani účast cizince na veřejném zdravotním a důchodovém pojištění. Stěžovatel však tuto argumentaci neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl. NSS se proto touto argumentací, poprvé uplatněnou až v kasační stížnosti, jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nezabýval (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2017, čj. 9 As 136/2017-47, bod 14, či ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 Azs 464/2018 24, body 23 a 24).
[22] Aby kasační argumentace byla projednatelná, musí být rovněž dostatečně konkrétní (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2023, čj. 8 As 163/2021-59, či usnesení NSS ze dne 25. 8. 2023, čj. 8 As 5/2022-44).
[23] Uvedený požadavek nesplňují obecné odkazy stěžovatele na „řadu skutečností významných pro posouzení intenzity zásahu do základního práva stěžovatele a jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života“, které nebyly zjištěny a objasněny „v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti“. Stejně tak v obecné výtce, že „žalovaný a městský soud bez náležité opory ve správním spisu bagatelizovali intenzitu zásahu do základního práva stěžovatele a jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života a nereflektovaly všechny faktické a právní důsledky negativního rozhodnutí na vedení soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků“. NSS nepřísluší za stěžovatele domýšlet, jaké další důsledky, než konkrétně popsané měl městský soud zohlednit. Totéž platí pro argumentaci poukazující „na řadu individuálních okolností, které naznačovaly, že trestná činnost stěžovatele byla zcela ojedinělým excesem v jinak řádném vedení života, které mohly být zohledněny ve prospěch stěžovatele“. Takto koncipované námitky nemohou bez dalšího vést ke kvalifikovanému zpochybnění závěrů městského soudu, potažmo nosných skutkových důvodů rozhodnutí žalovaného. Nejde tudíž o přípustné námitky ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
[24] Pokud stěžovatel poukazuje na pochybení městského soudu spočívající v tom, že pro nedostatek skutkových důvodů rozhodnutí žalovaného nezrušil, tak konkrétně rozvedenou polemikou stěžovatele se závěry městského soudu se NSS zabýval níže v rámci posouzení přijatelnosti dílčích námitek.
III.B. Přijatelnost
[25] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou.
[26] NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Zásadní pochybení musí spočívat v tom, že krajský (městský) soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování bude docházet i v budoucnu, nebo pokud krajský (městský) soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[27] Stěžovatel přijatelnost kasační stížnosti opírá o tvrzení zásadního pochybení městského soudu. To spatřuje v tom, že městský soud rozhodnutí žalovaného nezrušil, ačkoli závěry týkající se posouzení přiměřenosti dopadu neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty do práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy stěžovatele a jeho družky se neopírají o dostatek důvodů.
[28] K vadám zakládajícím nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, NSS pro stručnost odkazuje na rozsudky ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, či ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 73, č. 787/2006 Sb. NSS.
[29] Nedostatečné zjištění skutkového stavu stěžovatel přičítá žalovanému. Nesouhlasí s městským soudem v tom, že je předně na žadateli o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty sdělit podstatné skutečnosti k dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. K povinnosti správního orgánu zabývat se přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života cizince ve smyslu čl. 8 Úmluvy NSS v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, čj. 10 Azs 310/2019-32, č. 3990/2020 Sb. NSS. V jeho bodech 12 a 13, dovodil, že správní orgán se s touto otázkou vypořádat musí, ovšem v řízeních, kde mu tuto povinnost zákon o pobytu cizinců nestanoví, pouze ke konkrétní námitce. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2022, čj. 7 Azs 405/2021-34, není případný, neboť na rozdíl od nyní posuzované věci, správní orgány v dané věci otázku zásahu do soukromého a rodinného života cizince vůbec neposoudily. NSS dále odkazuje na závěry svého rozsudku ze dne 31. 7. 2023, čj. 2 Azs 162/2023-15, bodu 10, dle něhož „[p]ožadavek na posouzení přiměřenosti zásahu nicméně vyvstává pouze za předpokladu, že cizinec v průběhu správního řízení formuluje konkrétní námitku a dostatečně konkrétně tvrdí a popíše hrozící zásah (tím může být např. ztráta kontaktu s příbuznými nebo jinými blízkými osobami, ztráta domova, zpřetrhání jiných vazeb k území a další). Správní orgán zohlední také skutečnosti, které jsou mu známy z úřední činnosti.“ Žalovaný ani městský soud vazby stěžovatele na české prostředí a jeho vztah s družkou nezpochybnili. Žalovaný zároveň ověřil v cizineckém informačním systému pobytový status družky coby držitelky povolení k dočasné ochraně na území ČR ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Tomu odpovídá i závěr městského soudu, že pobyt družky není závislý na pobytovém oprávnění stěžovatele.
[30] Ani v otázce posouzení, jak by stěžovatelem navržené důkazy přispěly ke zjištění skutkového stavu, se městský soud nedopustil pochybení. Jejich neprovedení shodně se žalovaným zdůvodnil (rozsudek NSS ze dne 2. 12. 2009, čj. 1 Afs 77/2009-114, či ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS). Navrhované výslechy by podle městského soudu byly potřebné v případě, že by žalovaný zpochybnil tvrzení stěžovatele o soukromých a rodinných vazbách. Tak tomu ale podle městského soudu nebylo. S právě uvedeným není v rozporu ani odkaz stěžovatele na obecné závěry vyslovené NSS v rozsudku ze dne 26. 4. 2024, čj. 10 Azs 60/2024-54, bodě 12, který parafrázuje závěry již citovaného rozsudku NSS čj. 5 Afs 147/2004-89, podle něhož lze nevyhovění návrhu na provedení důkazu odůvodnit pouze tím, že tvrzená skutečnost,
k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, že důkaz není způsobilý vyvrátit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost nebo že je nadbytečný.
[31] Protože partnerský vztah, tak jak jej stěžovatel popsal ve svém vyjádření ze dne 23. 11. 2023 (stěžovatel s družkou žije více jak rok a společně plánují sňatek a založení rodiny), žalovaný nijak nezpochybnil a možnost jeho dalšího trvání posuzoval, není případný odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, čj. 1 Azs 181/2018‐29, bod 19, podle něhož měl správní orgán postupovat tak, „aby byly důvodné pochybnosti o skutečnosti, která byla pro rozhodnutí o žádosti klíčová, v průběhu řízení odstraněny, a byl zjištěn stav věci tak, aby umožnil zákonné rozhodnutí ve věci. Ani případné nesplnění povinnosti součinnosti účastníka řízení označit důkazy na podporu svých tvrzení dle § 52 správního řádu totiž nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit podstatný skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ V tamní věci se správní orgán nezabýval cizincem konkrétně namítanými skutkovými okolnostmi. Stejně tak NSS v rozsudku ze dne 6. 1. 2022, čj. 1 Azs 314/2021-47, bodě 23, shledal potřebným vyslechnout jak žadatele (žadatele o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území ČR) tak jeho matku a sestru, neboť šlo o prokázání existence soužití ve společné domácnosti bezprostředně před odchodem žadatele z Ruska. Právě k této skutkové situaci NSS vyslovil stěžovatelem citovaný závěr, že „soužití rodiny ve společné domácnosti je obecně obtížné prokázat.“ K potřebnosti účastnického výslechu a výslechu členů rodiny NSS dále odkazuje na své rozsudky ze dne 11. 5. 2020, čj. 3 Azs 93/2018-34, body 17 až 19, či ze dne 20. 12. 2022, čj. 4 Azs 269/2022-25, bod 22).
[32] K namítanému dotčení družky na jejích právech tím, že v budoucnu hodlala změnit svůj pobytový status díky stěžovateli coby nositeli oprávnění ke sloučení rodiny, NSS předně odkazuje na pobytový status družky, který byl ke dni vydání rozhodnutí žalovaného na stěžovateli nezávislý. Městský soud ani žalovaný nepochybili, pokud z tohoto skutkového stavu vycházeli. K argumentaci, že stěžovatel spolu s družkou ztratili možnost žádat o pobyt za účelem společného soužití rodiny na území ČR, NSS odkazuje na svou judikaturu k čl. 8 Úmluvy, který nezaručuje právo na udělení konkrétního typu povolení k pobytu (rozsudky NSS ze dne 17. 8. 2020, čj. 1 Azs 260/2020-27, bod 27, ze dne 24. 9. 2015, čj. 6 Azs 163/2015-47, bod 24, ze dne 17. 8. 2022, čj. 10 Azs 348/2020-33, body 13 a 14 a judikatura tam citovaná).
[33] Závěry městského soudu a žalovaného nejsou v rozporu ani se závěry rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2023, čj. 2 Azs 162/2023-15. Citovaný rozsudek se týkal povinnosti zohlednit v soudním řízení propuknutí válečného konfliktu na Ukrajině, k němuž došlo až po vydání rozhodnutí žalovaného (body 13 a 14 tohoto rozsudku NSS). V případě stěžovatele žalovaný správně uvedl, že obecně by neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu mělo vyústit ve vycestování, ale s ohledem na současnou situaci na Ukrajině odkázal na možná pobytová oprávnění v ČR, která může stěžovatel využít.
[34] Dílčí závěr městského soudu, že branná povinnost je sama o sobě legitimním požadavkem každého státu kladeným na jeho občany, vyslovený k branné povinnosti stěžovatele, vychází z judikatury NSS, která se obecně týká případů, kdy se cizinec – branec – odmítne zúčastnit bojových operací odporujících mezinárodnímu právu a kdy by výkon vojenské služby zahrnoval páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo činů, které odporují zásadám a cílům OSN (rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49, či ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, a ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, body 48 a 49). Tento dílčí závěr se však v případě stěžovatele míjí s tím, že NSS konstantně zohledňuje bezpečnostní situaci na Ukrajině. Tato situace představuje v současné době překážku vycestování státních příslušníků Ukrajiny na Ukrajinu, a to dokonce i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění; tím spíše to platí pro držitele pobytových oprávnění na území ČR. Státní příslušníci Ukrajiny se s ohledem na probíhající válečný konflikt na Ukrajinu nenavrací (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2022, čj. 3 Azs 238/2022-41, bod 46, ze dne 7. 9. 2023, čj. 9 Azs 126/2023-35, body 18 a 19, či ze dne 9. 5. 2024, čj. 2 Azs 316/2023-47, č. 4606/2024 Sb. NSS, bod 27). Městský soud však zároveň nedovodil, že by byl stěžovatel coby branec nucen vycestovat do vlasti. Nejde tedy o takové pochybení městského soudu, které by zakládalo přijatelnost námitky nepřípadnosti odkazu na plnění branné povinnosti cizinců v zemi původu.
[35] Městský soud nepochybil ani tím, že nevzal v úvahu další okolnosti stěžovatelem spáchaného trestného činu (rozsudky NSS ze dne 27. 1. 2012, čj. 8 As 34/2011-85, body 15 a 16, či ze dne 22. 11. 2017, čj. 6 Azs 348/2017-26, bod 9, nebo ze dne 31. 3. 2022, čj. 10 Azs 183/2020-33, bod 13). NSS neshledal důvod zvažovat, zda se od této judikatury odchylovat v situaci, kdy je zřejmé, že stěžovatel nemusí vycestovat, i když o zaměstnaneckou kartu přijde, a kdy může se svou družkou i nadále žít v ČR.
[36] NSS tedy v rozhodnutí městského soudu takové zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neshledal. Závěry rozsudku městského soudu nevybočují z judikatury NSS v otázkách týkajících se nosných skutkových důvodů významných pro posouzení dopadu neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty do práv stěžovatele coby státního příslušníka Ukrajiny ve smyslu čl. 8 Úmluvy.
[37] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl.
[38] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. února 2025
Petr Mikeš
předseda senátu
Usnesení ze dne 5. 9. 2024
Plný text
8 Azs 189/2024-46
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, čj. OAM-76657-29/ZM-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, čj. 21 A 13/2024-50,
takto:
I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 21. 3. 2024 zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty z důvodu pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku.
[2] V něm uvedl, že na území České republiky pobývá 7 let. Je zde trvale usídlen a asimilován. Má zde sociální, ekonomické a rodinné zázemí. Z důvodu válečného konfliktu se nemůže vrátit do země původu. Nutit jej k navrácení by bylo v rozporu se zásadou non-refoulement. V důsledku napadeného rozhodnutí však pozbyl oprávnění k výkonu zaměstnání na území ČR. Nepřiznáním odkladného účinku proto bude stěžovateli a jeho družce, se kterou sdílí společnou domácnost a po stabilizaci svého pobytového statusu plánují sňatek a rodinu, způsobena nenahraditelná újma spočívající v narušení soukromého a rodinného života. Kromě družky stěžovatele pobývají na území ČR oba jeho bratři, kteří se také nemohou do země původu vrátit.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že mu nyní svědčí dlouhodobé vízum za účelem strpění, a to do 31. 3. 2025. Nelze však předvídat délku řízení o kasační stížnosti, ani to, zda bude platnost tohoto víza prodloužena. Na vízum za účelem strpění navíc není právní nárok a je vyloučeno ze soudního přezkumu. Navíc s ním není spojeno oprávnění k výkonu zaměstnání na území ČR, jako tomu bylo v případě zaměstnanecké karty. Udělené dlouhodobé vízum tak stěžovateli neposkytuje obdobný rozsah práv.
[4] Podle stěžovatele Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobném případě vyslovil, že pokud cizinec pobývá na území ČR oprávněně, avšak na základě nejistého pobytového statusu, nemůže to být důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Pokud by byl kasační stížnosti stěžovatele přiznán odkladný účinek, došlo by navíc k obnovení fikce pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, která mu svědčila po dobu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty.
[5] Závěrem návrhu stěžovatel dodal, že po celou dobu pobytu na území ČR dodržoval právní předpisy s jedinou výjimkou, která byla důvodem neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Stěžovatel byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Příslušný trestní soud však v důsledku chování stěžovatele podmíněně upustil od výkonu části trestu zákazu činnosti a stanovil mu zkušební dobu, ve které se osvědčil. Jednalo se proto pouze o ojedinělý exces v jinak řádném vedení života.
[6] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je dle stěžovatele způsobilé odvrátit výše popsanou hrozící nepřiměřenou újmu. Zároveň se nijak nemůže dotknout práv třetích osob. V neposlední řadě nemůže ani protichůdný veřejný zájem převážit nad zájmem na ochraně jeho práv.
[7] Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu. Uvedla, že výkon napadeného rozhodnutí pro stěžovatele nemůže znamenat újmu, jelikož je držitelem dlouhodobého víza za účelem strpění, pročež není nucen vycestovat do země původu.
[8] Podle § 107 odst. s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je tedy pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[10] Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda stěžovateli skutečně hrozí jím tvrzená újma. Z návrhu na přiznání odkladného účinku vyplývá, že takovou újmu primárně spatřuje v nutnosti vycestovat z České republiky do země původu, jelikož právě s tím spojuje zásah do svého soukromého a rodinného života či porušení zásady non-refoulemet. Ve druhé řadě poukazuje i na ztíženou možnost získání zaměstnání.
[11] Soud dospěl k závěru, že stěžovateli tvrzená újma spočívající v nutnosti vycestování z území ČR nehrozí. Jak stěžovatel uvedl a jak dokládá výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR, tak aktuálně disponuje dlouhodobým vízem za účelem strpění, na jehož základě není nucen z České republiky vycestovat. Za takových okolností rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty pro stěžovatele žádnou bezprostřední újmu neznamená, protože má ke dni vydání tohoto usnesení jiné pobytové oprávnění (usnesení NSS ze dne 13. 6. 2024, čj. 8 Azs 99/2024-56, bod 9, v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, jehož závěry se však uplatní i v souzené věci).
[12] Stěžovatel v této souvislosti odkázal na usnesení NSS ze dne 28. 2. 2024, čj. 5 Azs 12/2024 46, dle kterého nemůže být skutečnost, že cizinci svědčí fikce pobytu, důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Tento závěr však soud vyslovil s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem tehdy řešené věci. Jednalo se o cizince, kterému na základě podané žádosti svědčila fikce povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Předtím mu však byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu. Pokud by tedy byla žádost o povolení k přechodnému pobytu zamítnuta před rozhodnutím NSS ve věci samé, existovalo by reálné nebezpečí, že by byl cizinec nucen opustit území ČR. Jinými slovy, nebylo jasné, kdy skončí řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. To však není případ stěžovatele, který v České republice nyní pobývá na základě časově jasně vymezeného pobytového oprávnění a jedná se proto o odlišnou situaci.
[13] Ve druhé řadě soud dodává, že za újmu stěžovatele odůvodňující přiznání odkladného účinku nelze považovat ani to, že mu jeho aktuálně udělené pobytové oprávnění neposkytuje obdobný rozsah práv, jako zaměstnanecká karta. Stěžovatel totiž kromě takto obecného tvrzení případnou hrozící újmu v důsledku menšího rozsahu práv nijak nespecifikuje a je to právě on, kdo v řízení o odkladném účinku kasační stížnosti nese břemeno tvrzení (usnesení NSS ze dne 9. 12. 2016, čj. 6 Afs 264/2016-28).
[14] Není proto splněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, jelikož tvrzená újma je pouze hypotetická (srov. bod [9] výše). Na uvedeném závěru nic nemění ani tvrzení stěžovatele, že dlouhodobé vízum za účelem strpění mu bylo udělenou s platností do 31. 3. 2025 a nelze předvídat, zda bude prodlouženo. V první řadě totiž platí, že usnesení o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté. Proto lze v případě posunu ve skutkových okolnostech o návrhu rozhodnout i opětovně. Pokud by tedy řízení o kasační stížnosti neskončilo do uvedeného data a stěžovateli nebylo vízum prodlouženo, může o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti požádat opakovaně. Nejvyšší správní soud však předpokládá, že s ohledem na obvyklou délku kasačního řízení ve věcech pobytu cizinců bude rozhodnutí věci samé vydáno před uplynutím platnosti uvedeného víza.
[15] Soud proto po posouzení povahy napadeného rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozhodnutí, pro něj samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu. Protože nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud naplněním zbylých dvou podmínek. Návrh stěžovatele proto zamítl podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.
[16] Zároveň platí, že již přiznaný odkladný účinek lze i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Současně jde o rozhodnutí dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[17] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, čj. 9 As 270/2023-21, KLUB 213]. Poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona).
[18] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080518924. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
K výroku II.:
Nebude-li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně 5. září 2024
Petr Mikeš
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓