9 As 119/2020

Plný text

9 As 119/2020 - 51
pokračování

[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. J., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. OD 417/192/67.1/19090/St, KULK 39771/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2020, č. j. 59 A 55/2019  56,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. MUCL/17296/2018/OS/DŠ, č. j. MUCL/18899/2019. Tím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a potvrzen záznam 12 bodů ke dni 13. 8. 2018 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení krajskému soudu.

[4] Žalovaný dle názoru stěžovatele zcela ignoroval jím předložená rozhodnutí jiných správních orgánů, např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, a další. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného postupu správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní projednávaném případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný nerozhodoval o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006  132, vyplývá, že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný, musí ho řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné, aby krajský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má poté vliv na zákonnost jeho rozsudku.

[5] Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný byl povinen na základě výše uvedené správní praxe se zabývat nejen oznámeními od věcně příslušných oddělení policie, ale musel je vždy porovnat s předmětným rozhodnutím. Následně obsáhle opakuje argumentaci předloženou již v žalobě vztahující se k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 13. 8. 2018, 13. 7. 2018, 18. 5. 2018,

23. 1. 2018, 20. 9. 2017, 20. 10. 2015, 18. 5. 2015 a jejich vadám. Krajský soud se dle jeho názoru mýlí, pokud uzavřel, že podklady byly způsobilé pro záznam bodů v bodovém hodnocení.

[6] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a svým rozhodnutím a poukazuje na to, že námitky v kasační stížnosti jsou totožné jako námitky uvedené v žalobě a odvolání.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[8] Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[9] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přezkoumává především rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016  38, bod [12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012  351, bod 140.). Zároveň platí, že kvalita kasační stížnosti předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem, který není povinen ani oprávněn za stěžovatele domýšlet další argumenty a vyhledávat na jejím místě možné vady napadeného soudního rozhodnutí, neníli k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,

č. j. 4 As 3/2008  78).

[10] Stěžovatel v nyní projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnil již v žalobě (námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části žalobních námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal krajský soud a k jeho hodnocení stěžovatel nenabízí odlišnou argumentaci, pouze obecně konstatuje, že soud chybně převzal závěry žalovaného.

[11] Krajský soud se však vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se zabývala problematikou blokového (dle nové právní terminologie příkazového) řízení a požadavky kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává v postupu správních orgánů pochybení.

[12] Typově podobné případy s obdobnou kasační argumentací, kterou vznáší jménem stěžovatele jeho zástupce, již kasační soud řešil v minulosti u jiných stěžovatelů zastoupených stejným zástupcem opakovaně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021  56; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 343/2019  39; ze dne 20. 12. 2019, č. j. 3 As 202/2019  48, nebo ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020  44), přičemž v projednávaném případě neshledal důvod se od tam vyřčených závěrů odchýlit.

[13] První námitka stěžovatele se z velké části skládá z již v žalobě uplatněné argumentace, tedy polemiky s rozhodnutím žalovaného a jeho procesním postupem ohledně stěžovatelova legitimního očekávání. K tomu je zaprvé nutné uvést, že krajský soud se v napadeném rozsudku s touto námitkou vypořádal (odst. 21. napadeného rozsudku), přičemž stěžovatel nepřináší v kasační stížnosti konkrétní polemiku s těmito závěry. Nad rámec tohoto pak lze uvést, že prvostupňový orgán a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. Legitimní očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu. Stěžovatel však v řízení netvrdil a ani nedoložil, že by prvostupňový orgán a žalovaný rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021  56, odst. [17]). Uvedená námitka proto není důvodná.

[14] Zadruhé je pak nutné vyzdvihnout, že prvostupňový orgán si vyžádal kopie jednotlivých pokutových bloků (srov. č. l. 22, 24, 27 a 29 až 32 správního spisu, příp. bod 12. napadeného rozsudku), jak stěžovatel po celé správní a následné soudní řízení požadoval, a v prvostupňovém rozhodnutí se věnoval srovnání údajů na těchto blocích s příslušnými oznámeními. Na základě takového přezkumu je následně konstatováno, že pokutové bloky splňují zákonné požadavky a jsou způsobilými podklady pro zápis. Jak je zřejmé z odvolacího rozhodnutí, obsahu pokutových bloků se věnoval i žalovaný, který je taktéž shledal jako způsobilý podklad pro zápis. Následně se pak jejich obsahu věnoval podrobně i krajský soud (srov. odst. 24. až 33. napadeného rozsudku). Z toho vyplývá, že stěžovatelův požadavek na přezkum kvality provedení jednotlivých bloků byl správními orgány a krajským soudem vyslyšen a jeho námitka se zcela míjí se stavem a průběhem řízení. Námitka tak není důvodná.

[15] V návaznosti na to pak nejsou důvodné ani námitky týkající se vad jednotlivých bloků. Nejvyšší správní soud, shodně s krajským soudem (srov. odst. 17. napadeného rozsudku), uvádí, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení pouze posouzení toho, zda záznamy bodů byly provedeny v souladu se zákonem, tj. např. zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá spáchanému přestupku, či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v příkazním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013  16).

[16] Hodnocením těchto náležitostí, jak bylo uvedeno výše, se zabývalo jak prvostupňové rozhodnutí, tak odvolací rozhodnutí a i napadený rozsudek krajského soudu. Kasační stížnost nepřináší jakoukoliv konkrétní polemiku s těmito závěry, přičemž Nejvyšší správní soud shledává závěry učiněné v citovaných rozhodnutích dostatečně a srozumitelně odůvodněnými. Z tohoto důvodu na ně také odkazuje (zejména odst. 24. až 33. napadeného rozsudku). Ani tyto námitky tak nejsou důvodné.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2021

JUDr. Radan Malík
předseda senátu

Plný text

9 As 119/2020 - 43
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. J., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. OD 417/19-2/67.1/19090/St, KULK 39771/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2020, č. j. 59 A 55/2019 – 56, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 20. 2. 2019,
sp. zn. MUCL/17296/2018/OS/DŠ, č. j. MUCL/18899/2019, jímž byly zamítnuty stěžovatelovy námitky proti záznamu v registru řidičů a potvrzen záznam 12 bodů.

[2] Současně stěžovatel požádal, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

[3] Návrh odůvodňuje tím, že mu hrozí nenapravitelná újma spočívající v nemožnosti vykonávat práci řidiče autobusu a mikrobusu na základě dohody o provedení práce ze dne 8. 1. 2020, jejíž kopii přikládá. Dále uvádí, že nebude moci dopravovat svoji manželku k lékařům. Manželka přitom nemůže využívat městskou hromadnou dopravu, neboť trpí ortopedickými obtížemi, což stěžovatel dokládá lékařskou zprávou ortopedické ambulance ze dne 16. 4. 2019 a rozhodnutím Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 25. 5. 2000 ve věci průkazky ZTP. Za újmu považuje i újmu finanční, vzniklou v souvislosti s případnými úkony spojenými s navrácením řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů (přezkoušení v autoškole, dopravně-psychologické vyšetření).

[4] Přestupky, na základě kterých dosáhl 12 bodů, nepovažuje za nijak závažné a ve svém případě tedy nespatřuje ohrožení ostatních účastníků silničního provozu (viz usnesení NSS ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 - 103, č. 1763/2009 Sb. NSS). Nedomnívá se proto, že by přiznání odkladného účinku ohrožovalo závažným způsobem veřejný zájem nebo že by mělo vliv na práva třetích stran.

[5] Závěrem podotýká, že krajský soud přiznal odkladný účinek jeho žalobě.

[6] Žalovaný k návrhu uvedl pouze to, že přiznání odkladného účinku nedoporučuje.

[7] Kasační stížnost nemá podle § 107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod § 73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.

[9] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014  58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[10] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Vznik takto chápané újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu.

[11] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.

[12] Ve vztahu k prvnímu a druhému předpokladu stěžovatel dostatečně konkrétním a individualizovaným způsobem tvrdil, jaká újma mu může vzniknout výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí. Poukázal zejména na ztrátu zaměstnání řidiče autobusu a mikrobusu, pro které je z povahy věci profesní průkaz řidiče nezbytnou podmínkou. Tvrzení o výkonu práce na základě dohody o provedení práce doložil. Dále zmínil, že dopravuje manželku k lékaři. Z doložených podkladů soud sice nemá za osvědčené, že stěžovatelova manželka trpí natolik závažnými zdravotními obtížemi, že by nemohla cestovat městskou hromadnou dopravou (rozhodnutí ve věci průkazky ZTP je 20 let staré a ani lékařská zpráva nevypovídá o aktuálním zdravotním stavu, byť je z doby podstatně bližší – dubna 2019) nebo že by se k lékaři nemohla dopravit jiným způsobem (např. že by sama nemohla řídit), nicméně je nepochybné, že trpí ortopedickými potížemi a doprava osobním automobilem řízeným jejím manželem je pro ni minimálně komfortnější a vhodnější.

[13] Nejvyšší správní soud v rámci své rozhodovací praxe dospěl již dříve k názoru, že „[p]ři posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 73 odst. 2 s. ř. s.) týkající se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku v takových případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba“ (srovnej usnesení NSS ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013  80). Za výjimečné situace lze zpravidla dle dosavadní judikatury považovat, když např. stěžovatel potřeboval vozidlo využívat při hledání zaměstnání a pro dopravu těžce nemocné osoby v příbuzenském vztahu pobírající příspěvek na mobilitu (srovnej usnesení NSS ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33), nebo když byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila mu bezprostředně ztráta zaměstnání (např. usnesení NSS ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43, usnesení NSS ze dne 21. 2. 2013, č. j. 4 As 8/2013 - 19).

[14] Stěžovatel se v takovéto výjimečné situaci nachází zejména s ohledem na to, že mu bezprostředně hrozí ztráta zaměstnání řidiče. Relevanci má též to, že dopravuje svoji manželku k lékaři, byť s ohledem na výše uvedené soud nehodnotí tuto okolnost jako stěžejní.

[15] Pro přiznání odkladného účinku naopak nejsou podstatné stěžovatelovy obavy z finanční náročnosti úkonů spojených s navrácením řidičského oprávnění, jelikož netvrdil ani nedoložil závažnost újmy s tím spojené.

[16] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněn i třetí předpoklad, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Nejvyšší správní soud takový rozpor s veřejným zájmem spatřoval např. v situaci, kdy řidič řídil bez řidičského oprávnění (viz usnesení ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 As 9/2016  31). V projednávaném případě však k takto závažnému narušení pravidel silničního provozu nedošlo, stěžovatel byl potrestán zápisy bodů postupně za více přestupků. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.

[17] Protože všechny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

[18] Závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude rozhodnutí ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. června 2020

JUDr. Radan Malík
předseda senátu