Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Ústavní stížnost III. ÚS 446/2026: Odmítnuto (usnesení ze dne 28. 5. 2026).

Spisová značka

Ars 6/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 16. 12. 2025Senát: Volební senátZpravodaj: MALÍK RadanECLI:CZ:NSS:2025:Ars.6.2025.40
Další údaje
Předmět řízení: Referendum

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 16. 12. 2025

Plný text

pokračování Ars 6/2025 - 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a I. P. v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda ve městě B. D., zast. Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem [adresa] a, Karlovy Vary, a účastníka řízení: město B. D., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 8, o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2025, č. j. 57 A 39/2025-43,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Navrhovatel předložil dne 1. 7. 2025 účastníku řízení, městu B. D., návrh na konání místního referenda podpořený podpisy 39,5 % oprávněných osob. Kromě potvrzení opravy navrženého termínu konání referenda (datum 4. a 5. října 2025 ručně přepsáno na 3. a 4. října 2025) účastník řízení neměl k návrhu výhrady a předložil jej zastupitelstvu města B. D. k projednání. Zastupitelstvo na zasedání konaném dne 11. 8. 2025 o vyhlášení místního referenda nerozhodlo, jelikož pro vyhlášení hlasovali jen tři členové ze sedmi, čtyři členové se zdrželi hlasování. Dle navrhovatele však obec nemá jinou možnost než rozhodnout o konání referenda, je-li předložená otázka přípustná. Obrátil se proto na krajský soud s návrhem na vyhlášení místního referenda dle § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

[2] Krajský soud nyní napadeným usnesením vyhlásil místní referendum ve městě B. D. o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města B. D. činilo v rámci samostatné působnosti veškeré kroky k tomu, aby územní plán města B. D. v celém katastrálním území [k.ú.] neumožňoval, s výjimkou staveb veřejné dopravní infrastruktury, výstavbu žádných jiných nových staveb, a to včetně jakýchkoli staveb, které by byly zřizovány na základech původních, dnes již zaniklých, staveb?“. Dále krajský soud rozhodl, že referendum se bude konat současně s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve dnech 3. a 4. října 2025 a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[3] Krajský soud se ztotožnil s navrhovatelem, že zastupitelstvo města naložilo s návrhem na konání místního referenda způsobem, který neodpovídá zákonu. Dle vyjádření účastníka řízení však referendum nebylo vyhlášeno proto, že nelze o navržené otázce referendum konat (z různých důvodů), což odpovídá postupu zastupitelstva obce dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“). Krajský soud se proto zabýval přípustností navržené otázky ve smyslu § 6 a § 7 zákona o místním referendu a shledal, že navržená otázka je přípustná – o změně územního plánu, která zabrání realizaci stavebních záměrů nebo způsobu využití území, rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti.

II. Kasační stížnost a vyjádření navrhovatele

[4] Účastník řízení, město B. D. (dále jen „stěžovatel“), napadl usnesení krajského soudu kasační stížností založenou na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil.

[5] Stěžovatel trval na tom, že navržená otázka je nepřípustná, konkrétně z důvodů dle § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu. Krajský soud uvedené přehlédl a náležitě nezhodnotil. Dle stěžovatele široce pojatý zákaz jakýchkoliv jiných než dopravních staveb nepřijatelně zasahuje do postavení obce, občanů i třetích subjektů (vlastníků majících v území Ryžovna obydlí). Navrženou otázku bylo možné formulovat šetrněji.

[6] K nepřiměřenému zásahu do práv občanů obce a třetích osob (vlastníků) stěžovatel dodal, že navržená otázka je vlastně vyhlášením stavební uzávěry, jde o natolik intenzivní opatření, kdy nebude možné realizovat jakoukoliv stavbu ani významné rekonstrukce objektů. Stěžovatel uznal právo občanů vyjadřovat se o nejrůznějších otázkách místního významu, avšak většina občanů nemůže zasáhnout v neprospěch jiných, dotčených, občanů obce. Dle stěžovatele měli i obyvatelé biblické Sodomy a Gomory větší naději na úspěch. Je nutné dbát práva menšin. Lze si též představit řadu situací, kdy bude nutno v území realizovat stavební opatření, např. v případě ujíždění svahů (lokalita vykazuje významná erozní rizika), což územní plán nebude umožňovat. Není ústavně přijatelné, aby výsledkem referenda byla vlastníkům zakázána péče o stávající majetek či jeho rozmnožení.

[7] Navržená otázka je dle stěžovatele nepřípustná též z hlediska ústavně zaručeného práva obce na samosprávu. Obci, která musí plnit povinnosti ve prospěch svých občanů, bude zapovězena stavba protipovodňových opatření, zajištění opatření v zájmu energetické bezpečnosti občanů, protierozních a klimatických opatření nebo investice a obnova existující infrastruktury, např. připravované odbahnění vodního díla Myslivny a rekonstrukce jeho hráze. Znemožnění jakéhokoliv rozvoje, ale i opravy stávající infrastruktury, zasahuje do práva na samosprávu.

[8] Stěžovatel namítl rozpor s veřejnou kogentní úpravou, kdy absolutní zákaz všech staveb obchází proces územního plánování a nelze jej provést v souladu se zákonem. Navržená otázka je též nejednoznačná, občanům nemusí být jasné, co přesně se zakazuje. Použité výrazy zahrnují i drobné stavby jako kaplička nebo oplocení, což si ne každý občan může uvědomovat.

[9] Stěžovatel namítl, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s namítanou protiústavností otázky a námitkou, že otázka odporuje zákonné úpravě procesu územního plánování. Ohradil se proti výtce krajského soudu, že jeho argumentace ve vyjádření k návrhu byla obecná – tak jako je pro přípravný výbor dovozeno dobrodiní, že otázka nemusí být zcela precizní, obdobné platí i ve prospěch menších obcí. Najímání advokátů na každé podání by znamenalo eliminaci samosprávy. Stěžovatel uvedl jednoznačně, jaké právem chráněné zájmy budou dotčeny, a krajský soud k tomu nepřihlédl.

[10] Stěžovatel závěrem poukázal na čl. 6 Ústavy, dle kterého rozhodování většiny dbá ochrany menšin, a položil si otázku, zda by v případě celostátního referenda bylo přípustné hlasovat o plošném zákazu jakékoliv výstavby s výjimkou dopravních staveb. Zopakoval, že otázku šlo formulovat přiměřeněji a šetřit práva dotčených subjektů, proto nemůže obstát.

[11] Navrhovatel ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Nesouhlasil se stěžovatelem, že navržená otázka je nepřípustná a nesrozumitelná. Výsledek referenda nevytváří žádný přímý zákaz pro vlastníky ani nestanoví konkrétní regulaci a samotné referendum nemůže být v rozporu s právními předpisy. Stěžovatel směšuje obecné politické zadání pro podobu územního plánu, o kterém může rozhodnout občanská komunita v referendu, a zvláštní správní postupy podle veřejnoprávních předpisů jako pořizování územního plánu a územní a stavební řízení. Důvody podle § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu tedy nejsou naplněny. Navrhovatel nesouhlasil ani s námitkami zásahu do vlastnických práv a „tyranie většiny“. Referendum je pouze závazným politickým podnětem pro zastupitelstvo. Argumentace stěžovatele má navíc jen zamlžit fakt, že připravovaný územní plán nadále počítá s rozsáhlou výstavbou v lokalitě, která nenávratně zasáhne do její cenné přírodní podoby. Navržené otázce voliči jistě rozumí, vyjadřuje jednoznačný cíl. Navrhovatel uzavřel, že krajský soud se přípustností otázky dle § 6 a § 7 zákona o místním referendu podrobně zabýval, stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení jen obecně.

[12] Stěžovatel ve své replice akcentoval obavy některých občanů, kteří se na něj obrátili v souvislosti s výsledky referenda. Dále setrval na předchozí kasační argumentaci stran nezákonnosti navržené otázky, s jejímž zněním znovu polemizoval. Nesouhlasil ani s argumentací navrhovatele, že v dané lokalitě má dojít k rozsáhlé výstavbě. Také odkázal na nemožnost stavebních opatření a Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ze dne 17. 10. 2005, 10. 10. 2006 a 8. 1. 2008, dle kterých byly pozemky určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, přičemž zdůraznil, že nemožnost zastavění těchto pozemků bude v souladu se smluvními závazky znamenat, že bude nucen převést pozemky zpět na stát.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[13] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[14] Kasační stížnost není důvodná.

III.a Přezkoumatelnost napadeného usnesení

[15] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného usnesení. Nepřisvědčil navrhovateli, že námitka stěžovatele zůstala v obecné rovině. Stěžovatel namítá, že krajský soud dostatečně nevypořádal jeho námitku protiústavnosti a nezákonnosti navržené otázky. Stěžovatel před krajským soudem poukazoval na řadu chráněných zájmů. Námitka však není důvodná.

[16] Ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu může v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení způsobit i chybějící vypořádání zásadních námitek žalovaného správního orgánu (zde příslušné obce), přestože obecně je soud povinen reagovat zejména na námitky žalobce (zde navrhovatele; viz rozsudky NSS ze dne 2. 8. 2012, č. j. 4 Ans 1/2012-61, ze dne 19. 12. 2019, č. j. 8 As 320/2018-32, odst. [17], nebo ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 As 150/2023-81, odst. [37]).

[17] Povinnost řádného odůvodnění ovšem neznamená povinnost podrobně odpovědět na každý dílčí argument účastníka řízení, postačí proti námitkám účastníka řízení postavit vlastní argumentační celek, v jehož konkurenci námitky neobstojí (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 222/18, bod 13., obdobně rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, odst. [16], nebo ze dne 30. 3. 2023, č. j. 9 As 123/2022-55, odst. [12]). Ke zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je třeba přistupovat zdrženlivě, a ve věcech referenda by usnesení krajských soudů měla být rušena pro nevypořádání argumentace účastníků dokonce pouze výjimečně (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29], a rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2016, č. j. Ars 4/2015-45, č. 3414/2016 Sb. NSS, odst. [45]).

[18] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení je přezkoumatelné, tj. srozumitelné i dostatečně odůvodněné ve smyslu citované judikatury. Krajský soud přesvědčivě odůvodnil, z jakých důvodů shledal navrženou otázku přípustnou a proč přistoupil k vyhlášení referenda. Vypořádal se též s argumentací stěžovatele, který namítal protiústavní zásah do práv vlastníků stavebních parcel v dotčené lokalitě a poukazoval na řadu chráněných zájmů (bezpečnost státní hranice, správu lesů, vodní hospodářství a ochranu před povodněmi, ochranu památkové zóny UNESCO, hornickou činnost a ochranu Evropsky významné lokality a ptačí oblasti v rámci soustavy Natura 2000), se kterými by plošný zákaz nových staveb mohl být v rozporu.

[19] Krajský soud ke stěžovatelově argumentaci uvedl, že místní referendum nijak přímo nezasahuje do práv majitelů pozemků, když jeho výsledek zavazuje toliko orgány obce (viz bod 63. napadeného rozsudku). Ostatní stěžovatelova tvrzení zůstala dle krajského soudu v obecné rovině, stěžovatel neuvedl, jaké úkoly ve zmíněných oblastech v samostatné působnosti plní (viz bod 65. napadeného rozsudku). Stěžovatel se proti této výtce krajského soudu ohradil, avšak dle kasačního soudu lze po stěžovateli spravedlivě požadovat konkrétní uvedení toho, jaké úkoly ve zmíněných oblastech v samostatné působnosti jako obec plní. Stěžovatel by si měl být takových úkolů i jako menší obec vědom bez toho, aby si „najímal advokáty“, jak uvádí v kasační stížnosti.

[20] S ohledem na výše uvedená východiska shledal Nejvyšší správní soud vypořádání stěžovatelovy argumentace ze strany krajského soudu zcela dostatečným.

III.b Jednoznačnost navržené otázky a přípustnost konání referenda

[21] Stěžovatel namítá, že navržená otázka je nesrozumitelná (nejednoznačná) a konání referenda je nepřípustné z důvodů podle § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu, jelikož nepřiměřeně zasahuje do práv vlastníků dotčených nemovitostí, do práva stěžovatele na samosprávu a je v rozporu se zákonnou úpravou územního plánování. Námitky nejsou důvodné.

[22] Podle § 6 zákona o místním referendu [v] místním referendu se rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města.

[23] Podle § 7 písm. d) zákona o místním referendu nelze místní referendum konat, jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy.

[24] Podle § 7 písm. e) zákona o místním referendu nelze místní referendum konat v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení.

[25] Podle § 8 odst. 3 zákona o místním referendu [o]tázka navržená pro místní referendum musí být jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem "ano" nebo slovem "ne".

[26] Nejvyšší správní soud předně podobně jako krajský soud v bodech 48. a 49. napadeného rozsudku připomíná, že správní soudy přistupují k přezkumu věcí týkajících se místního referenda zdrženlivě a v pochybnostech upřednostňují právo na konání místního referenda. Respektují totiž, že se jedná o politické rozhodnutí, které je postaveno naroveň rozhodnutí zastupitelského orgánu a v konkrétním případě zpravidla vyžaduje provedení dalších kroků k tomu kompetentními orgány obce. Proto i předloženou otázku je třeba poměřovat pohledem běžného hlasujícího občana, případná nejednoznačnost otázky musí být zřejmá již při prvním čtení (viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2012, č. j. Ars 2/2012–43, obdobně novější ze dne 3. 9. 2025, č. j. Ars 2/2025-63, odst. [17] až [19]).

[27] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem shledal navrženou otázku jednoznačnou a referendum, jehož vyhlášení se navrhovatel domáhal, přípustným ve smyslu § 6 a § 7 zákona o místním referendu.

[28] Z navržené otázky je zřejmé, že občané mají vyslovit souhlas nebo nesouhlas s tím, zda má zastupitelstvo obce činit kroky k tomu, aby územní plán obce zamezil určitému budoucímu využití území Ryžovna, konkrétně možnosti realizace nových staveb na tomto území. Z případného zákazu realizace staveb jsou zcela jednoznačně vyňaty stavby veřejné dopravní infrastruktury. Nejvyšší správní soud souhlasí s navrhovatelem, že takto formulovaná otázka je zcela srozumitelná. Běžnému hlasujícímu voliči musí být zřejmé, že v případě kladné odpovědi na navrženou otázku souhlasí se zákazem jakékoliv stavební činnosti na území Ryžovna vyjma realizace dopravních staveb. Z navržené otázky naopak neplyne, že by směřovala k nemožnosti udržovat a opravovat stávající stavby, jak se obává stěžovatel.

[29] Co se týče přípustnosti otázky, na kterou stěžovatel znovu poukazuje v replice, krajský soud správně posoudil, že znemožnění využití části území obce k realizaci stavebních záměrů s výjimkou staveb dopravní infrastruktury lze dosáhnout v rámci procesu územního plánování – přijetím územního plánu, resp. jeho změnou – a v rámci tohoto procesu vykonává určitou působnost zastupitelstvo obce. Konkrétně dle § 80 odst. 2 písm. c) a § 81 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), územní plán vymezuje způsob využití ploch, jednotlivé zastavitelné plochy jakožto plochy určené k zastavění a celkové zastavitelné území (k definici zastavitelné plochy viz § 12 písm. i) téhož zákona). Obdobně dle staré právní úpravy územní plán stanovil mj. zastavitelné plochy (§ 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, [dále jen „starý stavební zákon“]). Vymezení zastavitelnosti či nezastavitelnosti některého území v obci je tedy běžnou úlohou územního plánu. O pořízení a vydání územního plánu přitom rozhoduje právě zastupitelstvo obce, též schvaluje zadání územního plánu (viz § 27 odst. 1 písm. a), b) a d) a § 82 odst. 1 nového stavebního zákona).

[30] Nejvyšší správní soud souhlasí též se závěrem krajského soudu, že zastupitelstvo obce rozhoduje o změně územního plánu v samostatné působnosti. Nový stavební zákon nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, a v takovém případě jde podle § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), o samostatnou působnost. Závěr, že referendum se může konat o záležitostech územního plánování, jelikož spadají do samostatné působnosti obce, ostatně potvrzovala judikatura již dříve (např. rozsudek NSS ze dne 1. 9. 2021, č. j. Ars 6/2020-85, odst. [31], nebo ze dne 4. 5. 2022, č. j. Ars 5/2021-40, odst. [29]). Starý stavební zákon sice výslovně v § 6 odst. 5 stanovil, že zastupitelstvo obce rozhoduje o pořízení územního plánu, schvaluje jeho zadání a vydává územní plán v samostatné působnosti, nový stavební zákon však s ohledem na obecné pravidlo v zákoně o obcích a na absenci výslovného určení, o jakou působnost jde, na uvedeném nic nezměnil.

[31] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovateli, že by navržená otázka byla v rozporu s právní úpravou územního plánování. Krajský soud v bodě 63. napadeného rozsudku zároveň příhodně připomněl, že orgány obce prosazují názor občanů vyslovený v referendu těmi prostředky, které jim právní řád dává k dispozici (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2013, č. j. Ars 2/2013-59, č. 2919/2013 Sb. NSS, odst. [33] s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09). Je tedy na stěžovateli, resp. jeho zastupitelstvu, aby v případě kladné odpovědi občanů na navrženou otázku plnilo jimi projevenou vůli v tom rozsahu, ve kterém mu v tom nebrání právní předpisy.

[32] K argumentaci stěžovatele zásahem navržené otázky, resp. potenciální kladné odpovědi na ni, do práv dotčených vlastníků i samotné obce Nejvyšší správní soud připomíná, že místní referendum představuje formu přímé demokracie a je alternativou rozhodování o otázkách samostatné působnosti obce zastupitelským orgánem. Jedná se o výkon ústavně zaručeného práva na samosprávu dle čl. 8 Ústavy a současně o základní právo občanů podílet se na správě veřejných věcí zakotvené v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. již citované rozsudky č. j. Ars 4/2015-45, odst. [28], nebo č. j. Ars 2/2025-63, odst. [17]). Výsledek každého referenda je jen předpokládaným důsledkem výkonu těchto základních práv občanů obce, která je třeba respektovat. V rozsudku ze dne 30. 9. 2021, č. j. Ars 1/2021-39, odst. [28], Nejvyšší správní soud podotknul, že není nic překvapivého, natož nepřípustného, pokud je rozhodovací autonomie orgánů místní samosprávy omezována vůlí občanů projevenou v místním referendu; smyslem fungování orgánů místní samosprávy by mělo být právě naplňování požadavků vůle občanů.

[33] Současně proto, že rozhodnutí občanů učiněné v referendu je výrazem jejich svobodné vůle, je spojeno i s odpovědností za jeho následky (viz rozsudek č. j. Ars 2/2025-63, odst. [28]). Ty samozřejmě mohou být pro některé občany méně vyhovující, ale tak je tomu v případě skoro každého politického rozhodování. V tom ještě nelze spatřovat omezování práva obce na samosprávu nebo zásah do práv konkrétních občanů. Na tomto závěru nemůže nic změnit rovněž stěžovatelem v replice uvedená obava z nemožnosti provést stavební opatření, či další soukromoprávní závazky obce (viz citovaný rozsudek č. j. Ars 2/2025-63, odst. [29], jakož i tam citovaný nález Ústavního soudu). Ani těmto kasačním námitkám proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.

IV. Závěr a náklady řízení

[34] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

[35] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 93 odst. 4 s. ř. s., který se užije i v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci místního referenda a dle kterého v řízení ve věcech ochrany místního referenda nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2017, č. j. Ars 1/2017-44, č. 3587/2017 Sb. NSS, odst. [60], obdobně ze dne 24. 4. 2024, č. j. Ars 7/2023 - 35, odst. [31]).

Poučení:
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2025

Vojtěch Šimíček
předseda senátu

Usnesení ze dne 29. 9. 2025

Plný text

pokračování Ars 6/2025 - 29

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a I. P. v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda ve městě B. D., zast. Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem [adresa] a, Karlovy Vary, a účastníka řízení: město B. D., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 8, o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2025, č. j. 57 A 39/2025-43, o návrhu účastníka řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud napadeným usnesením vyhlásil místní referendum ve městě B. D. o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města B. D. činilo v rámci samostatné působnosti veškeré kroky k tomu, aby územní plán města B. D. v celém katastrálním území [k.ú.] neumožňoval, s výjimkou staveb veřejné dopravní infrastruktury, výstavbu žádných jiných nových staveb, a to včetně jakýchkoli staveb, které by byly zřizovány na základech původních, dnes již zaniklých, staveb?“. Dále krajský soud rozhodl, že referendum se bude konat současně s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve dnech 3. a 4. října 2025.

[2] Toto usnesení krajského soudu napadl účastník řízení, město B. D. (dále jen „stěžovatel“), kasační stížností. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

[3] Důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel spatřuje v tom, že přiznání odkladného účinku se nedotkne práv navrhovatele v takovém rozsahu, v jakém se konání referenda a schválení navržené otázky může dotknout práv obce, občanů a vlastníků. Jejich právní jistota a důvěra v právní řád jsou nepochybně hodnotou zasluhující ochranu. Po negativním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu referendum bude moci být uspořádáno. Aby mělo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu smysl, měl by mít kasační soud možnost posoudit přípustnost navržené otázky předtím, než o ní občané rozhodnou. Pokud by na daném území nebylo možné realizovat jakékoliv jiné stavby než veřejnou dopravní infrastrukturu, dotčené subjekty by mohly pociťovat nenahraditelnou újmu.

[4] Navrhovatel ve svém vyjádření navrhl, aby soud odkladný účinek nepřiznal. Ze samotného referenda nenastává žádná bezprostřední nenahraditelná újma, potenciální dopady výsledku referenda jsou až zprostředkované a podmíněné budoucími kroky stěžovatele. Stěžovatel ostatně konkrétní bezprostřední a závažnou újmu, jež by mu hrozila, ani blíže netvrdí a neosvědčuje. Není tedy splněna již první podmínka § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále dle navrhovatele jasně převažuje veřejný zájem na nerušeném výkonu politických práv občanů a na stabilitě vyhlášeného termínu referenda, které koresponduje s termínem voleb do Poslanecké sněmovny. Odklad referenda by znamenal zásah do důvěry občanů i organizační a finanční újmu na straně stěžovatele, který by musel referendum konat samostatně. Své závěry navrhovatel podpořil judikaturou Nejvyššího správního soudu nejen ve věcech referenda.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah.

[6] Kasační stížnost nemá podle § 107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, odst. [24]).

[7] Nejvyšší správní soud tedy při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti zjišťuje splnění zákonných předpokladů podle § 73 odst. 2 s. ř. s., tedy (1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a (2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom tíží stěžovatele (viz např. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, obdobně novější ze dne 14. 2. 2022, č. j. 8 As 386/2021-44, odst. [6]). Je to tedy stěžovatel, kdo musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.

[8] Nejvyšší správní soud přitom připomíná, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ze své podstaty rozhodnutím předběžné povahy. Předmětem rozhodování je naplnění výše uvedených zákonných podmínek. Naopak přiznáním nebo nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není možné jakkoliv předjímat rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS, obdobně novější ze dne 28. 7. 2021, č. j. 10 As 261/2021-25, odst. [6]). Důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto nemůže představovat subjektivní přesvědčení stěžovatele o nezákonnosti napadeného usnesení. V právním státě je třeba respektovat pravomocné vykonatelné rozhodnutí krajského soudu bez ohledu na vnitřní přesvědčení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 25. 9. 2014, č. j. Ars 4/2014-68, odst. [15]).

[9] Nejvyšší správní soud si je zároveň dlouhodobě vědom skutečnosti, že žádná z možných variant rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku není ve věcech místního referenda ideální. I když zákon nestanoví pro rozhodnutí o kasační stížnosti ve věcech místního referenda žádnou lhůtu, Nejvyšší správní soud projednává tyto kasační stížnosti přednostně tak, aby – je-li to možné – rozhodl ještě před konáním místního referenda meritorně. Jinak řečeno, aby ještě před konáním místního referenda bylo s konečnou platností postaveno najisto, zda místní referendum bylo, či naopak nebylo vyhlášeno v souladu se zákonem, čehož se mj. dovolává i stěžovatel v nyní projednávané věci. Nynější řízení však bylo zahájeno až 18. 9. 2025 podáním kasační stížnosti a krajský soud referendum vyhlásil na 3. a 4. 10. 2025. K dnešnímu dni tedy i s ohledem na potřebné procesní úkony není možné, aby Nejvyšší správní soud mohl kvalifikovaně rozhodnout přímo o kasační stížnosti, a nelze vyloučit, že to nebude možné ani do doby konání místního referenda. V takovém případě nabývá smysl rozhodnutí o (ne)přiznání odkladného účinku na významu s tím, že i poté trvají závažné důvody pro přednostní projednání a rozhodování věci ve smyslu § 56 odst. 1 s. ř. s. (srov. již citované usnesení č. j. Ars 4/2014-68, odst. [11], usnesení NSS ze dne 3. 1. 2023, č. j. Ars 7/2022-149, odst. [6], nebo ze dne 5. 2. 2025, č. j. Ars 1/2025-44, odst. [3]).

[10] Současně v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu není výjimkou, že nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti a věcně o ní rozhodl až po konání místního referenda (viz již citované usnesení č. j. Ars 4/2014-68 a rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. Ars 4/2014-99, nebo usnesení č. j. Ars 7/2022-149 a usnesení ze dne 25. 1. 2023, č. j. Ars 7/2022-161). Odkladný účinek je svou povahou výjimečným institutem a jak již bylo řečeno, v právním státě je třeba respektovat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí krajského soudu.

[11] Ohledně vlastního posouzení splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud ve shodě s navrhovatelem uvádí, že není splněna již první podmínka, podle níž by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. V projednávané věci stěžovatel odůvodnil hrozící újmu v zásadě toliko případným úspěchem referenda, čímž ovšem předjímá jeho výsledek. Pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil na argumentaci stěžovatele, musel by vždy, když krajský soud vyhlásí místní referendum, příslušná obec napadne rozhodnutí krajského soudu kasační stížností a požádá o přiznání odkladného účinku, tomuto návrhu vyhovět. To by však bylo v rozporu s povahou odkladného účinku jakožto výjimečného institutu (obdobně viz usnesení NSS ze dne 5. 2. 2025, č. j. Ars 1/2025-44, odst. [8]).

[12] Argumentuje-li stěžovatel právní jistotou a důvěrou dotčených subjektů v právní řád, Nejvyšší správní soud zvažuje varianty přiznání a nepřiznání odkladného účinku ve vztahu k újmě hrozící i jiným osobám. V daném případě dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by mělo za důsledek větší újmu pro navrhovatele. Jestliže by Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, fakticky by tak, s ohledem na krátkou dobu zbývající do stanoveného termínu místního referenda vyhlášeného krajským soudem, znemožnil jeho konání. Zmařil by tak zájem navrhovatele na samotném konání referenda, pro který svědčí pravomocné usnesení krajského soudu a který je navíc chráněn čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ars 1/2012-26, č. 2718/2012 Sb. NSS, odst. [12] a [14], ze dne 18. 6. 2013, č. j. Ars 2/2013-59, č. 2919/2013 Sb. NSS, odst. [28], nebo usnesení č. j. Ars 4/2014-68, odst. [17]). Tato práva tak v daném případě i s ohledem na výše uvedené okolnosti převáží nad obecně formulovanou ochranou právní jistoty a důvěrou blíže neurčených subjektů v právní řád. Námitka stěžovatele, že referendum se může konat až po negativním rozhodnutí tohoto soudu, na tom nic nemění. Termín konání referenda je totiž významnou skutečností, která významně ovlivňuje účast oprávněných osob. I spor o termín konání referenda proto ostatně podléhá soudní ochraně (rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2014, č. j. Ars 3/2014-41).

[13] V projednávané věci tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s. naplněny nejsou. Proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení:
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2025

Vojtěch Šimíček
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací