Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek3× citováno

Spisová značka

10 As 261/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 1. 12. 2022Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MRÁKOTA OndřejECLI:CZ:NSS:2022:10.As.261.2021.34
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 1. 12. 2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: O. R., zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Krásným, Milíčova 1386/8, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, čj. MSK 39600/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, čj. 25 A 122/2020-37,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] V projednávané věci se NSS jako již mnohokrát zabývá použitelností příkazových bloků jako podkladů pro záznam bodů v registru řidičů.

[2] Magistrát města Frýdku-Místku rozhodnutím ze dne 4. 3. 2020 zamítl námitky žalobce proti provedenému záznamu v registru řidičů a potvrdil záznam 12 bodů.

[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 5. 2020 zamítl.

[4] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.

II. Kasační stížnost

[5] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti setrval na námitce nezákonnosti bloku č. C 1815954, ve kterém podle jeho názoru chybí přesné stanovení času přestupku. Blok obsahuje pouze časový údaj v hodinách a minutách (10:40), ale již zde není uveden údaj o dni, měsíci a roku, kdy k přestupkovému jednání mělo dojít. Skutek tedy není dostatečně konkrétně vymezen.

[6] Dále stěžovatel namítl nesprávnost závěru krajského soudu, který dovodil, že jakmile se rozhodnutí stane pravomocným, může sloužit jako podklad pro záznam bodů, a to bez ohledu na jeho zákonnost. Závěry krajského soudu nemohou s ohledem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014-55, obstát. Rozšířený senát totiž vyslovil, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Podle názoru stěžovatele tedy musí být i v případě záznamu bodů respektována zásada „nulla poena sine lege“. Nelze dovozovat, že „právní moc vše zhojí“.

[7] Druhý příkazový blok č. C 0537942 je pak vnitřně rozporný, neboť právní kvalifikace skutku neodpovídá jeho popisu. Podle popisu skutku stěžovatel porušil povinnost uvedenou v § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Toto ustanovení však žádnou povinnost nestanoví, neboť pouze vysvětluje, co znamená světelný signál červené barvy. Jednání stěžovatele přitom bylo kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu. Krajský soud uvedl, že pro zápis bodů je rozhodující popis skutku, jímž byla naplněna skutková podstata přestupku. V příkazovém bloku uvedený text „nezastavil na křižovatce na červenou“ pak představuje dostatečný popis. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, neboť citovaný text nelze bez dalšího spojovat s naplněním skutkové podstaty přestupku. Je totiž nutné užívat zákonné pojmy. Jestliže tedy měl policista na mysli, že se stěžovatel dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu, měl uvést, že stěžovatel nezastavil vozidlo na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo. Pokud policista navíc odkázal na ustanovení, které měl stěžovatel porušit, s nímž ovšem skutková podstata daného přestupku ani nepočítá, jedná se o vnitřně rozporné rozhodnutí. Není možné, aby výrok o vině zněl, že stěžovatel porušil povinnost uvedenou v § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu za současné kvalifikace téhož jednání jako přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu. Tento přestupek totiž striktně počítá s porušením povinností, které jsou uvedeny v § 4 písm. b) a c) zákona o silničním provozu.

[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Úvodem NSS poznamenává, že příkazní (blokové) řízení je řízením zjednodušeným, v němž do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty. Příkazní (pokutový) blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a zakládá jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti příkazního (pokutového) bloku proto vyplývají zejména z povahy příkazního (blokového) řízení. Příkazní (pokutový) blok je ovšem specifickým druhem rozhodnutí. NSS již uvedl, že „[n]e vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce […]. Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení“ (rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20).

[12] NSS dále uvádí, že při zohlednění specifik příkazního (blokového) řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v příkazním (blokovém) řízení uložena, jak vyžaduje příslušná právní úprava. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti příkazního (pokutového) bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na příkazním (pokutovém) bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen (viz rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2019, čj. 10 As 28/2018-45).

[13] Co se týče příkazového bloku č. C 1815954 ze dne 12. 8. 2017, NSS se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že jen naprostá nemožnost zjistit, kdy byl přestupek spáchán, by byla nedostatkem základních náležitostí příkazového bloku, protože by nebylo možné dostatečně přestupkové jednání individualizovat. V případě daného příkazového bloku se však o takovou nemožnost nejedná, protože je datován samotný příkazový blok. Krajský soud správně zdůraznil, že specifikem příkazu na místě je to, že k jeho vydání dochází přímo na místě, kde k přestupkovému jednání došlo, bezprostředně po jeho spáchání a za přítomnosti přestupce. Je tedy nepochybné, že přestupkové jednání je z téhož dne, kdy policista vydal příkazový blok. Tomuto závěru krajského soudu (ani jeho odkazu na rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 As 20/2019-42, a ze dne 25. 2. 2021, čj. 9 As 12/2021-56) nelze nic vytknout.

[14] Krajský soud rovněž dospěl ke správným závěrům ve vztahu k příkazovému bloku č. C 0537942 ze dne 12. 8. 2017, a to konkrétně k odkazu v tomto bloku na „§ 70 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb.“. NSS se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že z hlediska způsobilosti bloku jako podkladu pro zápis bodů je údaj o tom, jaké ustanovení zákona bylo konkrétním jednáním porušeno, nadbytečný. Rozhodující je „popis jednání, jímž byla naplněna skutková podstata přestupku“. Rovněž podle názoru NSS je nepochybné, že vymezení „nezastavil na červenou na křižovatce“ je jasným a nezaměnitelným popisem přestupkového jednání. Pokud policista v pokutovém bloku odkázal na § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, jedná se jen o upřesnění popsaného skutku. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem „Stůj!“ povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“.

[15] NSS přitom nijak nezpochybňuje stěžovatelem odkazované usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014-55, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy.

[16] NSS však k tomu uvádí, že skutečnost, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, neznamená, že tento záznam, resp. „vybodování“, by mělo být novým přestupkem (správním deliktem). Naopak z bodu [40] usnesení rozšířeného senátu čj. 6 As 114/2014-55 je zjevné, že dosažení 12 bodů, tedy tzv. „vybodování“, není dalším přestupkem či podle staré právní úpravy jiným správním deliktem: „K první uvedené rovině zásady non bis in idem rozšířený senát uvádí, že záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Ostatně i podle rozsudku ESLP ve věci Malige proti Francii je záznam bodů podobný vedlejšímu trestu.“ Jestliže tedy rozšířený senát dospěl k závěru, že dosažení 12 bodů a následné odebrání řidičského průkazu není „druhým trestem uloženým v jiném řízení“, nelze dospět ani k závěru, že by samotné dosažení 12 bodů mohlo být samo o sobě přestupkem či jiným správním deliktem. Rozšířený senát dále konstatoval, že záznam o počtu bodů není ani řízením o přestupku. Jedná se totiž o specifickou formu správního trestání (srov. k tomu také rozsudky NSS ze dne 8. 2. 2017, čj. 9 As 16/2015-51, nebo ze dne 13. 12. 2016, čj. 6 As 163/2016-39).

[17] NSS k této otázce dále zdůrazňuje, že ustálená judikatura důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích [v podobě příkazního (dříve blokového) či standardního řízení o přestupku] oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou odlišné. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44, a mnoho dalších).

[18] Obecně je pravda, že nelze v praktickém životě vyloučit jinak jistě nežádoucí situaci, v níž „bude proveden zápis bodů na základě rozhodnutí, které je sice pravomocné, ale (snad) nezákonné“. To plyne z právě popsané odlišnosti předmětů řízení o jednotlivých přestupcích a řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. Krajský soud v této souvislosti přiléhavě poukázal na rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 As 67/2013-16, a ze dne 25. 2. 2021, čj. 9 As 12/2021-56. NSS může na rozsudek napadený kasační stížností dále jen odkázat.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[20] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2022

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Usnesení ze dne 28. 7. 2021

Plný text

pokračování 10 As 261/2021 - 27

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: O. R., zast. Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, čj. MSK 39600/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, čj. 25 A 122/2020-37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

takto:

I. Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.

II. Žalobci se ukládá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Magistrát města Frýdku-Místku dne 4. 3. 2020 rozhodl o námitkách žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 5. 2020 zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž požádal také o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že se živí jako automechanik a do práce dojíždí osobním automobilem. Místo výkonu práce je od jeho bydliště vzdáleno cca 60 km. Cesta veřejnou dopravou by byla komplikovaná. Jeho manželka je na rodičovské dovolené, a v současné době je tedy stěžovatelova rodina odkázána výhradně na jeho příjem. Ztráta řidičského oprávnění by pro něj znamenala riziko ztráty zaměstnání, neboť není v jeho silách dojíždět do práce veřejnou dopravou. Stěžovatel nemá také finanční prostředky k tomu, aby si platil řidiče. Tím by jeho rodina byla existenčně ohrožena. Stěžovatel se domnívá, že újma, která by mu nepřiznáním odkladného účinku byla způsobena, by byla ve výrazném nepoměru k újmě, která by případně hrozila jiným osobám (v dané věci jiným účastníkům silničního provozu). Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není podle stěžovatele v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podotkl, že důvody tohoto návrhu jsou totožné s důvody, pro které krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek.

[3] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.

[4] Krajský soud usnesením ze dne 16. 6. 2020 přiznal žalobě odkladný účinek. V usnesení uvedl, že stěžovatel dostatečně tvrdil a osvědčil potenciální vznik újmy v důsledku právních účinků rozhodnutí žalovaného. Argumentace v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě byla obdobná, jako je nyní v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Z předložené pracovní smlouvy podle krajského soudu vyplynulo, že stěžovatel by měl skutečně problémy s dojížděním do práce, neboť veřejná doprava do těchto obcí je komplikovaná. Z předloženého rodného listu dcery a oznámení o přiznání rodičovského příspěvku vyplývá podle názoru krajského soudu tvrzení o závažnosti hrozící újmy.

[5] V případě žádosti o odkladný účinek ve vztahu k rozhodnutí, v jehož důsledku ztrácí stěžovatel způsobilost řídit motorová vozidla, je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Tato sankce v sobě zahrnuje kromě funkce represivní (která je jí vlastní) též silnou funkci obrannou, a to zejména právě ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu (srov. usnesení NSS ze dne 25. 9. 2008, čj. 2 As 60/2008-103, č. 1763/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 10. 4. 2013, čj. 6 As 29/2013-80).

[6] Újmu hrozící stěžovateli nevyhodnotil NSS jako závažnou. NSS připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Proto, aniž by NSS předjímal rozhodnutí ve věci samé, vzal v úvahu povahu stěžovatelova jednání. Stěžovatel se dopustil přestupků v období let 2016 až 2020 a jeho jednání bylo poměrně závažné (překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně/více než 20 km/h, držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla a nezastavení vozidla na signál, který přikazuje řidiči zastavit vozidlo). Potenciální újma hrozící ostatním účastníkům silničního provozu tak není malá.

[7] Odkladný účinek je výjimečným institutem a je tak přiznáván v menšině případů. Újmu hrozící stěžovateli nelze poměřovat mechanicky vůči újmě hrozící jiným osobám, resp. veřejnému zájmu na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (viz usnesení NSS ze dne 21. 05. 2014, čj. 6 Afs 73/2014-56). Aby byl odkladný účinek přiznán, nesmí být újma hrozící stěžovateli vůči jeho poměrům bagatelní.

[8] K výše uvedenému srov. též usnesení NSS ze dne 7. 1. 2021, čj. 1 As 473/2020-32, v němž byl řešen případ srovnatelný s nyní projednávaným.

[9] NSS si je vědom toho, že stěžovateli mohlo vzniknout očekávání, že návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který je obdobný jako návrh v řízení před krajským soudem, bude vyhověno. Jak bylo ale uvedeno, v dané věci je nutné brát ohled především na ostatní účastníky silničního provozu. Stěžovatel se podle své řidičské historie nejeví jako osoba, která by byla ohleduplným a vzorným řidičem. V dané věci je také třeba vzít v úvahu, že stěžovatelova věc byla projednána již ve správním řízení a dále byla věc projednána a rozhodnuta krajským soudem. Je pravda, že krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. To však bez dalšího neznamená, že by odkladný účinek měl být přiznán i v řízení o kasační stížnosti.

[10] K argumentaci stěžovatele NSS dodává, že chápe stěžovatelovy případné nesnáze s cestováním do zaměstnání. Tyto nesnáze nemohou být ovšem důvodem pro přiznání odkladného účinku s ohledem na újmu, která hrozí jiným osobám. Není také vyloučeno, že si stěžovatel může najít práci v blízkosti svého bydliště, aby svou rodinu existenčně zajistil. Nelze vycházet z toho, že peníze by si byl stěžovatel schopen vydělat pouze v současném zaměstnání.

[11] Celková újma tak s ohledem na stěžovatelovy poměry nepřevažuje nad zájmem ostatních účastníků silničního provozu a veřejným zájmem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Z těchto důvodů NSS stěžovateli nevyhověl a kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.

[12] Tímto rozhodnutím NSS žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.

[13] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu usnesení ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. NSS proto výrokem II vyzval stěžovatele ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Soudní poplatek lze zaplatit: a) vylepením kolků na tomto tiskopisu, nebo b) bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej NSS. Kolkové známky neznehodnocujte.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. července 2021

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

ke sp. zn.: 10 As 261/2021

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek:

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací