Pokud Nejvyšší soud odmítne dovolání z důvodu, který ve skutečnosti nebyl naplněn, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Když odvolací soud rozhoduje na základě několika právních důvodů a každý z nich samostatně stačí k zamítnutí žaloby, je dovolatel povinen napadnout v dovolání všechny. Jinak je dovolání nepřípustné. Dovolatel však není povinen napadat hypotetické úvahy, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nestojí.

Usnesení2025-05-07

II. ÚS 3503/24

Usnesení2025-05-06

II. ÚS 880/25

III. ÚS 1260/25

II. ÚS 1179/25

II. ÚS 656/25

I. ÚS 3156/24

III. ÚS 1274/25

II. ÚS 1069/25

I. ÚS 1139/25

II. ÚS 272/25

I. ÚS 968/25

I. ÚS 669/25

I. ÚS 291/25

I. ÚS 1082/25

III. ÚS 1242/25

I. ÚS 883/25

I. ÚS 604/25

I. ÚS 911/25

I. ÚS 840/25

III. ÚS 1166/25

II. ÚS 901/25

IV. ÚS 1167/25

I. ÚS 3479/24

I. ÚS 389/25

IV. ÚS 1020/25

II. ÚS 973/25

II. ÚS 987/25

IV. ÚS 739/25

I. ÚS 3/25

II. ÚS 1151/25

IV. ÚS 991/25

III. ÚS 708/25

III. ÚS 510/25

Právní úprava obsažená v § 444 občanského zákoníku slouží k ochraně dobré víry třetích osob, které jednají v domněnce, že existuje zastoupení za situace, kdy na této domněnce má účast zastoupený. Taková účast nemusí být jen aktivní, ale může být i pasivní, respektive druhý odstavec § 444 občanského zákoníku dokonce na pasivitě zmocnitele po zániku zmocnění staví; to jsou znaky společné oběma odstavcům. Ústavně konformní výklad této právní úpravy zdánlivého zmocnění musí tato východiska respektovat a nesmí být nepřiměřeně zužující.

I. ÚS 1523/24

II. ÚS 1173/25

IV. ÚS 2621/24

I. ÚS 89/25

I. ÚS 785/25

II. ÚS 1122/25

IV. ÚS 663/25

← PředchozíStrana 102 z 1979Další →