Ústavní soud

II. ÚS 229/25

I. ÚS 33/25

III. ÚS 2839/24

II. ÚS 3463/24

III. ÚS 909/25

I. ÚS 956/25

Soud, který podle § 206 odst. 3 trestního řádu bez řádného odůvodnění nezákonně vyloučí účastenství konkrétní osoby v trestním řízení, porušuje právo dané osoby na soudní ochranu a na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 912/25

II. ÚS 1197/25

III. ÚS 944/25

III. ÚS 701/25

III. ÚS 1257/25

II. ÚS 1268/25

I. ÚS 832/25

I. ÚS 1117/25

IV. ÚS 1049/25

I. ÚS 3386/24

I. ÚS 557/25

IV. ÚS 1163/25

I. ÚS 185/25

III. ÚS 1100/25

IV. ÚS 1176/25

II. ÚS 1243/25

IV. ÚS 1091/25

II. ÚS 823/25

II. ÚS 2535/24

I. ÚS 3378/24

Nemožnost účastníka řízení efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může představovat porušení práva na rovnost účastníků v řízení ve spojení s právy na tlumočníka a na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 37 odst. 3 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Byť lze rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. širokého styku s druhým rodičem, opatrovnické soudy mají povinnost zvážit rovněž možnost svěření dítěte do asymetrické střídavé péče, která může pro rodiče představovat významnou symbolickou hodnotu.

II. ÚS 1150/25

I. ÚS 612/25

Ústavně konformnímu výkladu § 314g trestního řádu odpovídá, že odpor proti trestnímu příkazu může obviněný nebo jeho obhájce účinně podat i před tím, než je obviněnému trestní příkaz formálně doručen.

IV. ÚS 3367/24

III. ÚS 281/25

II. ÚS 268/25

IV. ÚS 1062/25

I. ÚS 1141/25

IV. ÚS 142/25

I. ÚS 1255/25

III. ÚS 1235/25

III. ÚS 1223/25

III. ÚS 750/25

I. ÚS 1269/25

IV. ÚS 3416/24

II. ÚS 1237/25

I. ÚS 1182/25

II. ÚS 1087/25

II. ÚS 3503/24

IV. ÚS 335/25

IV. ÚS 3023/24

Pokud Nejvyšší soud odmítne dovolání z důvodu, který ve skutečnosti nebyl naplněn, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Když odvolací soud rozhoduje na základě několika právních důvodů a každý z nich samostatně stačí k zamítnutí žaloby, je dovolatel povinen napadnout v dovolání všechny. Jinak je dovolání nepřípustné. Dovolatel však není povinen napadat hypotetické úvahy, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nestojí.

I. ÚS 515/25

Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci soudy musejí dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím konkrétním jednáním nebo jinými specifickými okolnostmi. Rovněž musejí zohlednit povahu trestné činnosti, pro kterou je osoba stíhána. V opačném případě postupují v rozporu s čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1169/25

II. ÚS 980/25

IV. ÚS 251/25

Pokud obecný soud neposoudí věc obdobně jako již právně i skutkově obdobný rozhodnutý případ, porušuje tím ústavně zaručený princip předvídatelnosti soudního rozhodování a právní jistoty vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a z § 13 občanského zákoníku, a tím i právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Opakované podávání žalob ve stejných věcech v případě, že žalobce ignoruje nepříznivou konstantní judikaturu, nelze považovat za řádný výkon práva, a proto je nutné nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady na jeho obranu.