Ústavní soud

I. ÚS 1152/12

IV. ÚS 3692/11

II. ÚS 3451/12

I. ÚS 704/12

Vlastník pozemku zatíženého stavbou, o níž tvrdí, že je tzv. neoprávněná, nemůže k ochraně svého vlastnického práva použít žalobu na vyklizení pozemku, neboť uložení povinnosti vyklidit pozemek nepřichází v případě stavby jakožto nemovité věci v úvahu. Ochrany vlastnického práva se lze domáhat v takovém případě žalobou na odstranění stavby. Pokud obecné soudy poskytnou ochranu vlastnického práva v podobě rozhodnutí o žalobě na vyklizení, dopustí se porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 3432/10

I. ÚS 3007/12

II. ÚS 3420/10

I. ÚS 3756/11

Jestliže obecný soud při rozhodování o vzniku veřejného věcného břemene pro technické zařízení nezohlední námitku vlastníka nemovitosti zatíženého takovým břemenem týkající se překročení zákonné limitní výměry, tím nadřadí legitimní zájem provozovatele technického zařízení ústavnímu požadavku ochrany práv vlastníka nemovitosti zatíženého veřejným věcným břemenem v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 3395/10

K porušení základních práv obviněného v procesu dokazování před obecnými soudy dochází zejména v situaci extrémně vadného hodnocení provedených důkazů. Obecné soudy přitom nedostojí požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, vyplývající z principu presumpce neviny, zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny, pokud důkazní situaci a okolnosti, které vyšly najevo, hodnotí od počátku způsobem, který vyznívá zcela v neprospěch obviněného. K porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny dochází také tehdy, pokud se obecným soudům v odsuzujícím rozsudku nepodaří přesvědčivě vyvrátit obhajobu obviněného a svůj závěr o jeho vině nepřesvědčivě a rozporně odůvodní. V trestním řízení je též nezbytné dodržet požadavek vyplývající z čl. 40 odst. 6 Listiny, dle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle pozdějšího trestního zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější.

IV. ÚS 2628/12

I. ÚS 2069/12

II. ÚS 1056/11

II. ÚS 2371/11

Ačkoliv je ústavní stížnost zásadně přípustná jen proti konečnému rozhodnutí, může být v některých případech dána její přípustnost i proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, které za konečné rozhodnutí považovat nelze. Bude se však jednat toliko o případy, kdy k tvrzenému porušení základního práva došlo právě v důsledku tohoto rozhodnutí, resp. části řízení vedoucí k jeho vydání, přičemž odstranění tohoto porušení nebude možné dosáhnout jinak, než právě jeho zrušením. Zrušení kasačního rozhodnutí tedy musí být nezbytné pro ochranu základních práv účastníka řízení. Neurčitost a nepředvídatelnost § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. února 2012, se negativně promítají do práva účastníků dovolacího řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, kteří se nemohou být jisti, zda jejich dovolání je nebo není přípustné, přičemž tuto skutečnost se dozvědí až ze samotného rozhodnutí – často až s odstupem několika let.

II. ÚS 3325/11

I. ÚS 2531/12

I. ÚS 1906/12

II. ÚS 2268/11

IV. ÚS 2007/12

I. ÚS 3244/12

I. ÚS 2632/12

I. ÚS 3181/12

IV. ÚS 1857/12

II. ÚS 168/12

III. ÚS 1261/12

III. ÚS 3122/12

III. ÚS 2338/11

III. ÚS 1404/12

III. ÚS 2962/12

III. ÚS 3012/12

II. ÚS 2185/12

Zaměstnanec správního úřadu nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3250/12

III. ÚS 2387/12

III. ÚS 3325/12

III. ÚS 3087/12

III. ÚS 3025/12

I. ÚS 2233/12

II. ÚS 1904/12

II. ÚS 3317/12

II. ÚS 1751/12

III. ÚS 3324/12

III. ÚS 573/12

III. ÚS 2937/12

II. ÚS 3148/12

II. ÚS 2526/12

III. ÚS 3072/12

III. ÚS 2950/12

II. ÚS 1102/12

III. ÚS 2811/12

III. ÚS 2849/12

III. ÚS 1649/12