Ústavní soud

II. ÚS 3388/11

Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup závisí na volné úvaze soudu; obecně tedy splňuje podmínky aplikace § 136 o. s. ř. Pokud obecné soudy tento výklad nerespektují a nepřiznají účastníkovi, kterému se podařilo prokázat základ nároku, náhradu nákladů řízení s tím, že mu přiznaly jen část požadované částky, porušují právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 3803/11

III. ÚS 1595/12

I. ÚS 126/12

I. ÚS 2384/11

I. ÚS 2754/11

I. ÚS 1582/12

III. ÚS 190/12

II. ÚS 1571/12

III. ÚS 677/12

II. ÚS 1682/12

I. ÚS 1620/12

I. ÚS 1304/12

I. ÚS 1608/12

I. ÚS 1534/12

IV. ÚS 1473/12

I. ÚS 1497/12

I. ÚS 1496/12

III. ÚS 1522/12

III. ÚS 1589/12

I. ÚS 1315/12

I. ÚS 1386/12

I. ÚS 769/12

III. ÚS 668/12

II. ÚS 2147/11

I. ÚS 737/12

I. ÚS 1198/12

I. ÚS 409/12

II. ÚS 3011/11

K porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) dochází za situace, kdy obecný soud nepřihlédne ke specifickým okolnostem daného případu, které mohou mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky prostřednictvím tzv. formulářové žaloby.

II. ÚS 2975/11

Pl. ÚS 17/11

Princip právní jistoty nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy; ta podléhá mj. sociálně ekonomickým změnám, jimiž mohou být i nároky kladené na stabilitu státního rozpočtu. Zejména v případě, že zákonodárce poskytuje adresátům právní úpravy „pouhé“ beneficium, nemohou dotčené subjekty bez dalšího spoléhat na to, že postupem času zákonodárce jeho výši či existenci nepřehodnotí.

I. ÚS 491/12

II. ÚS 171/12

Veřejnost má právo být informována o okolnostech, které se týkají osoby veřejně činné, byť se primárně jedná o případ manžela veřejně činné osoby. Samotný fakt existence vážné dopravní nehody, jejímž účastníkem byl manžel osoby veřejně činné má v sobě totiž potenciál ovlivnit jednání a chování takové osoby ve výkonu její funkce. To platí tím spíše, jde-li o veřejnou funkci v oblasti sdělovacích prostředků. Ústavní soud si je vědom toho, že zejména bulvární média mnohdy zneužívají svobody slova a práva na informace, avšak obrana proti takovému zneužívání nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník i tiskový zákon mají dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova a práva na informaci (čl. 17 odst. 1 Listiny), jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy.

Pl. ÚS 23/09

Krácení platu soudců v době dočasné pracovní neschopnosti samo o sobě nelze považovat za zásah do materiálního aspektu soudcovské nezávislosti ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy.

II. ÚS 248/11

II. ÚS 1898/10

IV. ÚS 433/12

IV. ÚS 1349/12

IV. ÚS 1627/12

IV. ÚS 1700/11

II. ÚS 969/12

I. ÚS 1639/12

IV. ÚS 1183/12

IV. ÚS 1205/12

IV. ÚS 1041/12

IV. ÚS 371/12

IV. ÚS 125/12

IV. ÚS 1518/12

IV. ÚS 1603/12

IV. ÚS 2301/11