Ústavní soud

III. ÚS 1389/11

III. ÚS 1012/11

IV. ÚS 1004/11

III. ÚS 999/11

IV. ÚS 2683/10

III. ÚS 2190/10

I. ÚS 1602/11

II. ÚS 1414/11

IV. ÚS 1601/11

IV. ÚS 738/11

IV. ÚS 359/11

IV. ÚS 2907/10

IV. ÚS 2277/10

II. ÚS 397/11

I. ÚS 1271/11

I. ÚS 1509/11

II. ÚS 41/11

II. ÚS 1558/11

II. ÚS 964/11

Pl. ÚS 9/11

II. ÚS 586/11

II. ÚS 545/11

II. ÚS 1616/11

II. ÚS 2905/10

III. ÚS 205/11

Zásada rovnosti účastníků řízení a rovnosti zbraní se uplatní i ve fázi rozhodování o nařízení předběžného opatření. Má-li být předběžným opatřením uložena určitá povinnost, musí mít všichni účastníci řízení reálnou možnost uplatnit před soudem své námitky i tvrzení vztahující se k návrhu na nařízení předběžného opatření, aby je soud mohl promítnout do svého rozhodnutí o nutnosti nařídit předběžné opatření.

III. ÚS 1216/11

II. ÚS 1546/11

II. ÚS 1543/11

II. ÚS 1295/11

II. ÚS 596/11

IV. ÚS 1425/11

II. ÚS 2780/10

Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby spojil věci, které spolu po všech stránkách souvisejí, je takový postup jak z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 občanského soudního řádu), tak z důvodu minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýš žádoucí. Nerespektování těchto principů představuje porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 22/11

II. ÚS 526/11

II. ÚS 1226/11

IV. ÚS 766/11

III. ÚS 413/11

IV. ÚS 953/11

IV. ÚS 630/11

IV. ÚS 449/11

IV. ÚS 1228/11

IV. ÚS 1311/11

II. ÚS 3647/10

Pouhý fakt, že osoba ve výkonu vazby realizovala své právo vést korespondenci s jinými osobami, které je zaručené jak na úrovni ústavního pořádku v rámci práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tak na úrovní podústavního práva (§ 13 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby), není, aniž by dále byla zdůvodněna závažnost obsahu korespondence, důvodem pro další trvání vazby a nepřijetí písemného slibu.

IV. ÚS 3719/10

Podmínka vyčerpání řádných opravných prostředků (např. stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání) obsažená v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Současně však citované ustanovení umožňuje soudu zohlednit specifika konkrétního případu a nesplnění této podmínky prominout. Absolutní a bezvýhradné trvání na vyčerpání tohoto opravného prostředku bez ohledu na konkrétní okolnosti daného případu může znamenat porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 777/11

III. ÚS 1177/11

II. ÚS 1150/11

II. ÚS 3213/10

Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. V jiném než určeném složení může příslušný senát stanovený rozvrhem práce rozhodovat pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců či přísedících důvodná; v opačném případě soud postupuje v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva svobod.

III. ÚS 439/11

IV. ÚS 1867/09