Ústavní soud

IV. ÚS 3066/10

IV. ÚS 2967/10

IV. ÚS 3079/10

IV. ÚS 3337/09

IV. ÚS 2852/10

III. ÚS 3044/10

I. ÚS 315/08

III. ÚS 803/10

III. ÚS 763/09

IV. ÚS 2881/10

IV. ÚS 822/10

IV. ÚS 2559/10

I. ÚS 2939/10

II. ÚS 3154/10

III. ÚS 3015/10

III. ÚS 1938/10

III. ÚS 2274/10

III. ÚS 2983/10

II. ÚS 1825/10

Pl. ÚS 45/10

II. ÚS 2821/10

III. ÚS 2871/10

III. ÚS 1517/10

II. ÚS 405/09

Při posuzování návrhu na popření otcovství jsou obecné soudy povinny zkoumat nejen skutkové otázky biologického otcovství, ale také zvážit, zda zájem otce, jemuž svědčí zákonná domněnka otcovství, na popření otcovství převáží v konkrétní věci nad zájmy dítěte a matky. Uplynutí zákonné lhůty pro popření otcovství pak per se nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby, jíž se právní otec domáhá popření svého otcovství. V těchto případech musí obecné soudy přímo aplikovat čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, a projednat tak návrh na popření otcovství, byť by tento byl podán po této lhůtě.

I. ÚS 2630/10

III. ÚS 2778/10

Pl. ÚS 14/08

IV. ÚS 1176/07

IV. ÚS 3207/07

Přehodnocení interpretace právních předpisů ze strany správních orgánů nebo soudů za situace, kdy nedojde k jejich změně, není vyloučeno, představuje však závažný zásah do právní jistoty, který je nutno posuzovat z hlediska individuální situace a může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty. Nedodržení těchto předpokladů představuje projev svévole a je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny a s čl. 1 odst. 1 Ústavy.

I. ÚS 2213/10

IV. ÚS 2795/10

II. ÚS 1648/10

I exekuční řízení je ovládáno zásadou rovnosti účastníků, jež se projevuje mj. povinností obecného soudu vytvořit účastníkům řízení prostor pro účinné vznesení námitek. Změní-li odvolací soud zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně a sám nařídí exekuci na majetek povinného, aniž by mu umožnil před soudem skutkově a právně argumentovat, poruší tím právo povinného na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2429/10

IV. ÚS 2557/10

IV. ÚS 3005/10

II. ÚS 2587/10

IV. ÚS 3108/10

II. ÚS 745/10

II. ÚS 2118/10

I. ÚS 2155/10

III. ÚS 2944/10

III. ÚS 3112/10

II. ÚS 1599/10

II. ÚS 2098/10

III. ÚS 2859/10

II. ÚS 1684/10

IV. ÚS 2940/10

I. ÚS 1783/10

Dospěje-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a nepostoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu ve smyslu § 17 odst. 1 s. ř. s. (ať už vědomým nerespektováním § 17 odst. 1 s. ř. s., či přehlédnutím své dosavadní judikatury) a sám ve věci rozhodne, uplatňuje státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatěžuje řízení vadou nesprávně obsazeného soudu. To pak v rovině ústavněprávní představuje porušení základního práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny.

II. ÚS 2336/10

II. ÚS 1776/10