Ústavní soud

I. ÚS 2773/10

I. ÚS 2953/10

I. ÚS 3190/10

I. ÚS 3177/10

IV. ÚS 2963/10

I. ÚS 118/08

I. ÚS 2868/10

I. ÚS 1881/08

I. ÚS 3257/10

I. ÚS 2134/09

K porušení práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) dochází tehdy, pokud obecné soudy rozhodují o námitkách proti exekučnímu příkazu, aniž by zohlednily skutečnost, že dlužník splnil sám - tj. dobrovolně - svoji povinnost sice po nařízení exekuce, ale bez přímé účinnosti exekutora; to vše navíc v době, kdy k dané problematice existuje již relevantní judikatura Ústavního soudu, která je ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná pro všechny orgány a osoby.

I. ÚS 2700/10

IV. ÚS 2893/10

III. ÚS 2984/09

Pokud obecný soud použije ustanovení § 150 občanského soudního řádu a přizná účastníku náklady řízení, aniž by před tím zjistil, zda šlo o náklady účelně vynaložené, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na druhé straně však platí, že pokud by realizací procesního oprávnění účastníka řízení nedošlo k pro něj příznivějšímu rozhodnutí, pak by vyhovění ústavní stížnosti a zrušení takového rozhodnutí obecného soudu bylo jen nepřípustným formalismem, který je Ústavnímu soudu zapovězen.

II. ÚS 3130/10

III. ÚS 2801/10

IV. ÚS 1450/10

I. ÚS 2505/10

I. ÚS 3009/10

I. ÚS 3107/10

IV. ÚS 2920/10

IV. ÚS 1997/10

IV. ÚS 2165/10

IV. ÚS 2781/10

I. ÚS 291/10

I. ÚS 3051/10

I. ÚS 2225/10

IV. ÚS 2738/10

Zvažuje-li obecný soud při rozhodování o nákladech řízení aplikaci moderačního práva, je povinen vytvořit účastníkům řízení prostor pro účinné uplatnění námitek a argumentů. Tuto povinnost je třeba dodržet zejména v odvolacím řízení, kdy účastník řízení po přijetí rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení již nemá k dispozici procesní nástroj pro uplatnění svých námitek.

I. ÚS 2429/09

III. ÚS 2705/10

I. ÚS 2339/10

III. ÚS 379/10

IV. ÚS 1743/10

Nerespektování precedenčního charakteru rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., stejně tak jako vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu, představuje rozpor s ústavním postulátem vyloučení svévole (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), obecně pojatým principem rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy), jakož i kautelami vyplývajícími ze zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny).

IV. ÚS 2808/10

IV. ÚS 3276/10

IV. ÚS 2192/10

III. ÚS 2960/10

IV. ÚS 2290/10

I. ÚS 1916/10

IV. ÚS 518/10

Pohyb písemností uvnitř soudu musí být s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv. Pokud soud bez řádně zjištěných skutečností odmítne návrh účastníka na vydání předběžného opatření s poukazem na § 75b odst. 2 o. s. ř., zasáhne tím do práva účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2841/10

II. ÚS 2794/10

I. ÚS 2312/10

IV. ÚS 1885/10

IV. ÚS 1834/10

Obecné soudy jsou povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit a vypořádat se s uplatněnými námitkami účastníků řízení. Nedodržení této povinnosti má zpravidla za následek porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 2235/10

III. ÚS 2680/10

IV. ÚS 3105/10

IV. ÚS 2962/10

I. ÚS 3174/10

IV. ÚS 162/10