Ústavní soud

III. ÚS 2423/10

III. ÚS 2270/10

III. ÚS 2311/10

I. ÚS 475/10

I. ÚS 1442/10

IV. ÚS 2407/10

IV. ÚS 29/09

III. ÚS 2761/10

IV. ÚS 2167/10

IV. ÚS 2438/10

IV. ÚS 2575/10

IV. ÚS 1650/10

III. ÚS 2465/10

II. ÚS 2600/10

I. ÚS 2561/10

I. ÚS 2585/10

I. ÚS 2157/10

III. ÚS 2499/10

IV. ÚS 2479/10

I. ÚS 660/10

II. ÚS 2273/10

III. ÚS 1896/10

III. ÚS 2414/10

I. ÚS 2354/10

III. ÚS 2087/10

III. ÚS 704/10

III. ÚS 1628/10

II. ÚS 1113/10

III. ÚS 2119/10

II. ÚS 1446/10

I. ÚS 1948/10

III. ÚS 1629/10

I. ÚS 869/10

Pokud výklad Nejvyššího soudu omezí přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu pouze na důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, a vyloučí dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 1 písm. a), jedná se z ústavněprávního hlediska o nepřípustné zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu, jenž je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1850/10

I. ÚS 3356/09

II. ÚS 2482/10

II. ÚS 2154/10

II. ÚS 2264/10

III. ÚS 1839/10

II. ÚS 1733/10

III. ÚS 1882/10

III. ÚS 1853/10

I. ÚS 2047/10

I. ÚS 1569/10

II. ÚS 794/10

II. ÚS 2684/08

III. ÚS 1924/10

III. ÚS 2051/10

II. ÚS 913/10

I. ÚS 589/10