Ústavní soud

Pl. ÚS 15/09

Lhůta šesti měsíců plynoucí ode dne, kdy se manžel dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, a v níž se manžel může dle § 57 odst. 1 zákona o rodině domáhat u soudu popření otcovství, je v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž s čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 1913/10

III. ÚS 931/10

I. ÚS 1283/10

Soudy jsou povinny o náhradě nákladů řízení rozhodnout i bez návrhu. Pokud obecný soud nepřizná procesně úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení a toto své rozhodnutí neodůvodní, resp. jej odůvodní tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože tento nárok v řízení nebyl uplatněn, postupuje v rozporu s kogentním ustanovením zákona a porušuje právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3376/09

I. ÚS 1547/10

I. ÚS 1872/10

II. ÚS 3292/09

Zásadu "pacta sunt servanda" je třeba považovat za přirozenoprávní normu, od které je odvozeno veškeré právo. Neexistuje-li zákonný důvod pro omezení zásady autonomie vůle a zásady "pacta sunt servanda", musejí obecné soudy vykládat zákonná ustanovení primárně ve prospěch těchto zásad, jinak se dopouštějí porušení principů stanovených čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Pl. ÚS 8/08

Z myslitelných výkladů zákona je třeba použít pouze takový, který respektuje ústavní principy (je-li takovýto výklad možný), a ke zrušení ustanovení zákona pro neústavnost přistoupit teprve, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost. Ustanovení § 68 odst. 3 a 4 zákona o ochraně přírody a krajiny lze v tomto smyslu interpretovat a aplikovat ústavně konformně, aniž by bylo v rozporu s principem právní jistoty, principem ochrany důvěry občanů v právo a s principem předvídatelnosti důsledků právních předpisů či nadměrně omezovalo vlastnické právo, a to bez přiznání nároku na poskytnutí odpovídající náhrady.

Pl. ÚS 36/08

Za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1993 Sb. nelze považovat normotvornou činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci. Výjimečné právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku protiprávní nečinnosti zákonodárce je třeba vyvozovat přímo z ústavního pořádku.

II. ÚS 2616/09

II. ÚS 1239/10

IV. ÚS 866/10

IV. ÚS 1741/10

II. ÚS 1857/10

IV. ÚS 1132/10

IV. ÚS 1063/10

IV. ÚS 1606/10

I. ÚS 1833/10

IV. ÚS 1468/10

IV. ÚS 1766/10

III. ÚS 3262/09

IV. ÚS 961/10

I. ÚS 1568/10

I. ÚS 1830/10

IV. ÚS 3084/09

I. ÚS 2893/09

Otázka náhrady nákladů řízení dosahuje ústavněprávní dimenze zejména tam, kde postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu, např. z důvodu nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu. Proto ani výrok založený na věcně nesprávném odůvodnění nemůže dostát požadavkům spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod. Úkolem obecného soudu není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti, jež mají podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů či jejich části.

Pl. ÚS 9/07

Ustanovení § 29 zákona o půdě nelze samo o sobě považovat za protiústavní. Protiústavní je však legislativní libovůle spočívající v dlouhodobém nepřijetí přislíbeného zákonného řešení církevních restitucí. Tento stav je v rozporu nejen s principy demokratického právního státu, ale představuje také zásah do majetkových práv chráněných čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a rovněž zásah do svobody náboženského vyznání, do práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru a práva církví a náboženských společností spravovat své záležitosti dle čl. 15 a 16 Listiny.

III. ÚS 1671/10

I. ÚS 728/10

Stanovená výše úroků z prodlení musí být v souladu s dobrými mravy, se zásadami poctivého obchodního styku a se zásadou přiměřenosti; za nepřiměřenou je třeba považovat takovou výši úroků z prodlení, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání. V případě, že se obecné soudy odmítnou zabývat přiměřeností výše úroků z prodlení, poruší nejen právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale také jeho základní právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 1778/10

III. ÚS 1775/10

III. ÚS 944/10

III. ÚS 1709/10

I. ÚS 1593/10

I. ÚS 1803/10

I. ÚS 699/10

K porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod dojde tehdy, pokud se obecný soud dopustí libovolné aplikace podústavního práva, tj. v konkrétním případě nesprávně aplikuje předpisy upravující výpočet výše náhrady nákladů řízení, resp. předpisy upravující interterporální hranice pro aplikaci norem stanovující tento výpočet.

Pl. ÚS 14/10

Insolvenční věřitel musí mít v rámci insolvenčního řízení možnost popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek ostatních věřitelů, resp. musí mít možnost brojit proti rozhodnutí insolvenčního správce o tom, že přihlášenou pohledávku jiného věřitele uznává. Právní úprava, která toto neumožňuje, porušuje právo věřitelů na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. ÚS 1168/10

IV. ÚS 1300/10

III. ÚS 1559/10

III. ÚS 1153/10

III. ÚS 1264/10

IV. ÚS 503/10

III. ÚS 3009/09

III. ÚS 1432/10

III. ÚS 1586/10

III. ÚS 887/10

IV. ÚS 1689/10

III. ÚS 1208/10