Ústavní soud

IV. ÚS 2091/09

I. ÚS 3173/09

IV. ÚS 1614/09

II. ÚS 192/10

IV. ÚS 206/10

II. ÚS 273/10

Pl. ÚS 6/07

Ústavně zakotvená pravomoc ministerstva k vydávání podzákonných právních předpisů dle čl. 79 odst. 3 Ústavy není ex constitutione zvláštním způsobem omezena - co do rozsahu a obsahu - za situace, kdy je ministerstvo řízeno ministrem, který je členem vlády prozatímně pověřené výkonem jejích funkcí dle čl. 62 písm. d) Ústavy. Pro posouzení každého individuálního případu (normativního aktu) se však vždy důsledně uplatní obecné požadavky na delegovanou normotvorbu, která se musí pohybovat toliko v restriktivně interpretovaných mezích obsahu, rozsahu a zejména účelu zmocňovací normy. Ministerstvo zdravotnictví přitom při vydání vyhlášky č. 618/2006 Sb., nepřekročilo zmocnění dle čl. 79 odst. 3 Ústavy ani § 17 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, přičemž nebylo shledáno, že by předmětná vyhláška působila retroaktivně.

II. ÚS 3166/09

IV. ÚS 153/10

II. ÚS 2100/08

Při odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření anebo zastavení řízení soudem prvního stupně není usnesení ani odvolání doručováno žalovanému. Pokud ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu umožňuje, aby za takové situace soud druhého stupně alespoň částečně k odvolání navrhovatele návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl a žalovaný se o řízení dozví až z usnesení soudu druhého stupně, je to v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

IV. ÚS 2833/09

II. ÚS 3141/09

II. ÚS 2998/09

IV. ÚS 180/10

I. ÚS 183/10

I. ÚS 1305/09

Ochrana práva na přiměřenou délku řízení, které garantuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. kompenzace jeho porušení může být dosažena prostředky, které jsou vlastní trestnímu právu, jsou-li jeho normy vykládány ústavně konformně. Je povinností všech obecných soudů, vykonávajících trestní jurisdikci, využít všech vhodných prostředků, které jim trestní právo poskytuje k tomu, aby promítly nalezené porušení práva na spravedlivý proces obviněného (v jeho časové dimenzi) do úvah o ještě proporcionálním omezení práva na osobní svobodu.

I. ÚS 3215/09

IV. ÚS 2425/09

III. ÚS 2295/09

IV. ÚS 2410/09

IV. ÚS 3255/09

IV. ÚS 1657/09

IV. ÚS 2285/09

III. ÚS 2897/09

II. ÚS 3148/09

II. ÚS 3219/09

II. ÚS 87/10

III. ÚS 3261/09

III. ÚS 165/07

III. ÚS 172/10

III. ÚS 3177/09

II. ÚS 40/09

III. ÚS 3360/09

IV. ÚS 3185/09

II. ÚS 3029/09

II. ÚS 3183/09

III. ÚS 2421/09

III. ÚS 1596/09

III. ÚS 3164/09

II. ÚS 302/10

III. ÚS 2463/09

III. ÚS 2618/09

II. ÚS 188/10

II. ÚS 3239/09

II. ÚS 136/10

III. ÚS 159/10

II. ÚS 3249/09

IV. ÚS 233/10

III. ÚS 160/10

III. ÚS 173/10