Pokud soudy neprovedou důkazy navržené stěžovateli a svůj postup nezdůvodní, přičemž z hlediska prokázání oprávněnosti žalobního návrhu jde o důkazy zásadní, a tento přístup výrazně umenšuje k újmě jedné ze stran sporu možnost osvědčit své právo, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesení13. 10. 2009

II. ÚS 1868/09

Usnesení13. 10. 2009

IV. ÚS 2340/09

II. ÚS 2608/09

I. ÚS 2601/09

II. ÚS 2467/09

II. ÚS 2469/09

I. ÚS 2433/09

I. ÚS 2594/09

I. ÚS 2614/09

IV. ÚS 2289/09

I. ÚS 2166/09

II. ÚS 2579/09

IV. ÚS 380/09

V demokratickém právním státě jsou všechny orgány veřejné moci povinny respektovat základní práva a svobody a úkolem soudů je poskytovat jim ochranu. Při ochraně základních práv a svobod je třeba trvat na uplatnění zásady přímosti a bezprostřednosti. Shledá-li již sám obecný soud porušení základního práva či svobody, je povinen učinit všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nedocházelo a již existující porušení odčinit prostředky, kterými disponuje v rámci své pravomoci. V trestním řízení tak jsou soudy povinny respektovat požadavek spravedlivé rovnováhy mezi omezením práva na osobní svobodu na straně jedné a veřejným zájmem na stíhání a potrestání stěžovatele na straně druhé.

III. ÚS 2210/09

II. ÚS 2518/09

IV. ÚS 2116/07

IV. ÚS 2385/09

IV. ÚS 2497/09

IV. ÚS 2018/08