Ústavní soud

IV. ÚS 751/09

IV. ÚS 2170/07

II. ÚS 1105/09

II. ÚS 1654/09

II. ÚS 1724/08

II. ÚS 531/09

II. ÚS 1457/09

II. ÚS 1132/09

II. ÚS 1622/09

II. ÚS 794/08

II. ÚS 30/09

II. ÚS 1863/09

II. ÚS 1495/09

IV. ÚS 128/08

II. ÚS 2445/08

Pokud obecný soud zamítne návrh na povolení obnovy řízení, aniž by se řádně vypořádal s novými skutečnostmi (důkazy) ve prospěch stěžovatele, poruší jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Takovým způsobilým důkazním prostředkem je též znalecký posudek zpracovaný na základě požadavku obhajoby, pokud obsahuje nové dosud nezkoumané skutečnosti.

II. ÚS 122/08

Obecné soudy nesmí nárok pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, nýbrž musejí za respektování závěrů vyslovených Ústavním soudem ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-St. 27/09 posoudit jednotlivé individuálně uplatněné nároky z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy nebo námitky. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 792/09

Obecné soudy se musejí ve svých rozhodnutích vypořádat s otázkou, proč na řešený případ aplikovaly určité kogentní ustanovení zákona. Otázka, které znění kogentního ustanovení zákona dopadá na souzený případ, má zásadní význam z hlediska pravidel spravedlivého procesu, neboť účastníkům řízení musí být z rozhodnutí zřejmé, jaké hmotněprávní ustanovení bylo soudy aplikováno. Je nepřijatelné, aby soud prvního stupně aplikoval jiné ustanovení, než odvolací soud, aniž je odvolacím soudem vyloženo, proč k této změně přistoupil.

IV. ÚS 1704/09

II. ÚS 1822/09

IV. ÚS 1899/09

II. ÚS 1891/09

II. ÚS 1454/09

II. ÚS 1108/09

III. ÚS 1913/09

II. ÚS 1720/09

II. ÚS 464/09

II. ÚS 56/05

II. ÚS 1543/09

II. ÚS 164/09

II. ÚS 1559/09

II. ÚS 1233/09

IV. ÚS 1570/09

IV. ÚS 1544/09

IV. ÚS 1496/09

III. ÚS 760/09

III. ÚS 1565/09

II. ÚS 1392/09

III. ÚS 2069/08

II. ÚS 1363/09

I. ÚS 1851/09

Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy, v případě že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1834/09

I. ÚS 1410/09

IV. ÚS 3185/08

IV. ÚS 1519/09

II. ÚS 1540/08

Jestliže povinný uhradil dlužnou částku na základě pravomocných rozsudků (exekučních titulů) před tím, než mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, pak je nepochybné, že povinný splnil svůj dluh dobrovolně, tedy mimo rámec probíhajícího exekučního řízení. Z tohoto důvodu pak nelze povinnému uložit náhradu odměny soudního exekutora, který reálně nic nevymohl. Ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce, že je třeba ocenit to, že povinný dlužník splní sám svoji povinnost, byť v poslední moment.

Pl. ÚS 1/09

Návrh na obnovu řízení podle § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, slouží k tomu, aby mohlo být znovu rozhodnuto o původním návrhu z hlediska právního názoru, který vyjádřil mezinárodní soud, nikoliv aby došlo k podání nového návrhu. V případě vyhovění návrhu na obnovu řízení rovněž nedochází k novému komplexnímu přezkoumání návrhu. Ústavní soud tak v obnoveném řízení vychází ve smyslu § 119b odst. 3 tohoto zákona z právního názoru mezinárodního soudu.

II. ÚS 1518/09

IV. ÚS 3093/08

Skutečnost, že obviněný uhradil daň až na základě kontroly provedené správcem daně, jíž bylo jeho úmyslné zkrácení daně odhaleno, nevylučuje možnost posouzení takovéhoto jednání jako dobrovolného napravení škodlivého následku, tedy jako účinnou lítost podle § 66 písm. a) trestního zákona, v jejímž důsledku zanikla trestnost trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 trestního zákona.

IV. ÚS 1136/09

IV. ÚS 968/09