Česká republika a Slovenská republika vznikly k 1. 1. 1993 rozdělením společného československého státu, který byl charakterizován jednotným systémem důchodového pojištění. Skutečnost, že Česká republika uzavřela se Slovenskou republikou smlouvu o provádění sociálního zabezpečení (Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, publikována pod č. 228/1993 Sb., dále jen smlouva), nemůže být na újmu českému občanovi ve výši jeho důchodových nároků, byť byl zaměstnán ke dni rozdělení ČSFR na Slovensku. Krácení důchodových nároků vlastním občanům, kterým vyšší důchodový nárok vznikl nezávisle na uvedené smlouvě podle vnitrostátních předpisů, představuje diskriminaci vůči ostatním občanům ČR a je v rozporu s čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesení3. 3. 2009

I. ÚS 367/09

Usnesení3. 3. 2009

I. ÚS 3040/08

IV. ÚS 385/09

III. ÚS 329/09

II. ÚS 289/09

I. ÚS 270/09

II. ÚS 3210/08

II. ÚS 169/09

Obecné soudy jsou povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Jestliže tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí a poruší stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Usnesení3. 3. 2009

I. ÚS 2604/08

Nález2. 3. 2009

IV. ÚS 2525/07

Obecné soudy jsou při rozhodování o zvýšení regulovaného nájemného oprávněny rozhodovat ke dni podání žaloby, příp. k okamžiku, který žalobce v žalobě vymezil jako počátek rozhodného období, na které se zvýšení nájemného má vztahovat. Při určení počátku tohoto rozhodného období musí vycházet z principu proporcionality, tj. ze zvážení ochrany dobré víry, dobrých mravů a legitimního očekávání. Takto stanovený počátek nesmí zahrnovat dobu před 31. prosincem 2001, tedy dnem, ke kterému byla Ústavním soudem zrušena vyhláška č. 176/1993 Sb.

⚠ Překonáno podle údaje ÚS (Pl. ÚS-st. 27/09)

Nález2. 3. 2009

IV. ÚS 816/07

Obecné soudy ve správním soudnictví jsou povinny ex offo přihlédnout k prekluzi práva na dodatečné vyměření daně podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Nepřihlédnutí k této skutečnosti může založit porušení základního práva daňového subjektu, vůči kterému dodatečné vyměření směřuje, na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 3081/08

IV. ÚS 3120/08

IV. ÚS 6/09

IV. ÚS 758/06

IV. ÚS 2808/08

I. ÚS 228/09

IV. ÚS 2934/08

IV. ÚS 716/06

IV. ÚS 3022/08

I. ÚS 3119/08

I. ÚS 379/09

IV. ÚS 2256/08

III. ÚS 2820/08

III. ÚS 3194/08

III. ÚS 188/09

III. ÚS 2734/08

III. ÚS 1689/08

I. ÚS 1169/07

K prekluzi subjektivního veřejného práva státu na vyměření daně podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (daňový řád), dochází marným uplynutím tam uvedené lhůty; následkem je zánik samotného subjektivního práva, přičemž k tomuto následku se přihlíží z úřední povinnosti. Odmítnutí Nejvyššího správního soudu zabývat se námitkou stěžovatelky vytýkající uplynutí prekluzívní lhůty k vyměření daně představuje odepření spravedlnosti, a tím i porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 94/09

III. ÚS 3054/08

III. ÚS 2830/08

II. ÚS 1802/08

III. ÚS 2844/08

III. ÚS 38/09