Ústavní soud

II. ÚS 1245/08

II. ÚS 2197/08

III. ÚS 1887/08

III. ÚS 1943/08

III. ÚS 836/08

II. ÚS 1578/08

II. ÚS 1696/07

III. ÚS 2586/07

III. ÚS 1579/08

III. ÚS 386/08

III. ÚS 361/08

III. ÚS 1730/08

II. ÚS 2353/08

II. ÚS 2311/08

IV. ÚS 1779/08

IV. ÚS 1472/08

II. ÚS 2011/08

IV. ÚS 2157/08

III. ÚS 1549/08

II. ÚS 1931/08

III. ÚS 2234/08

III. ÚS 1450/08

IV. ÚS 2058/08

I. ÚS 1167/08

II. ÚS 2250/08

III. ÚS 1255/08

IV. ÚS 1134/08

IV. ÚS 29/08

IV. ÚS 2114/08

IV. ÚS 2493/07

IV. ÚS 1960/08

IV. ÚS 1344/08

III. ÚS 1759/08

III. ÚS 2293/08

III. ÚS 1745/08

II. ÚS 2138/08

IV. ÚS 2310/08

IV. ÚS 1064/07

Pl. ÚS 5/06

Pl. ÚS 11/08

Posudek vydaný zařízením závodní peče o způsobilosti k práci určitého zaměstnance není aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech, ale jde o odborné stanovisko lékaře, který zákonem předvídaným a vyžadovaným způsobem poskytuje součinnost zaměstnavateli. Proti takovémuto posudku není přípustná správní žaloba podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Tím ale není dotčeno právo dotčeného zaměstnance na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), poněvadž se jí může domáhat žalobou na neplatnost úkonu zaměstnavatele opírajícího se o posudek o zdravotní způsobilosti v občanskoprávním soudním řízení. Koncepce ochrany zdraví obsažená v čl. 31 Listiny sice na jedné straně vychází ze svobody každého člověka v jednání, kterým ovlivňuje své zdraví, na straně druhé je ovšem tato svoboda limitována situacemi, které se dotýkají práv druhých. V těchto případech, jež přesahují právní sféru individua, stát vycházeje z principu proporcionality chrání zdraví populace i proti vůli dotčených osob. S ohledem na jeho odpovědnost na zajištění práv plynoucích z tohoto článku je na něm, jaké nástroje přitom zvolí. Právo na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny je veřejným subjektivním právem jednotlivce ukládající neklást neodůvodněné překážky veřejnoprávní povahy výběru a výkonu právem dovolených činností, pro které tento vykazuje potřebné předpoklady. Je v tomto směru východiskem pro navazující právní úpravu školství, zaměstnanosti, antidiskriminačních opatření. Nelze jej vykládat jako subjektivní právo jednotlivce na určité zaměstnání u určitého zaměstnavatele, ani na zaměstnání určitého typu nebo druhu, jemuž by odpovídala povinnost příslušného státního orgánu takové zaměstnání opatřit, případně i s použitím státní moci.

II. ÚS 1963/08

I. ÚS 910/07

Obecné soudy jsou povinny prokázat vinu obžalovaného mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Pokud tak neučiní, porušují zásadu presumpce neviny garantovanou čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím i právo na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 87/08

II. ÚS 2201/08

III. ÚS 1645/08

II. ÚS 2199/08

II. ÚS 1768/08

II. ÚS 1836/08

I. ÚS 1422/08

I. ÚS 1617/08