Ústavní soud

I. ÚS 3376/23

III. ÚS 3011/23

IV. ÚS 3225/23

IV. ÚS 78/24

III. ÚS 99/24

III. ÚS 2290/23

I. ÚS 3238/23

I. ÚS 1416/23

I. ÚS 2988/23

IV. ÚS 1764/23

I. ÚS 3284/23

I. ÚS 3184/23

I. ÚS 3038/23

I. ÚS 2959/23

I. ÚS 3335/23

II. ÚS 2431/23

III. ÚS 15/24

III. ÚS 9/24

III. ÚS 17/24

III. ÚS 1294/23

II. ÚS 2980/23

II. ÚS 3438/23

II. ÚS 736/23

IV. ÚS 114/24

II. ÚS 776/23

IV. ÚS 3290/23

I. ÚS 3440/23

I. ÚS 3319/23

I. ÚS 3266/23

II. ÚS 1025/23

II. ÚS 3078/23

III. ÚS 1128/23

II. ÚS 3452/23

II. ÚS 3380/23

I. ÚS 3445/23

II. ÚS 746/23

III. ÚS 410/23

Závěr, že smlouva uzavřená se členem statutárního orgánu obchodní korporace může být smluvně podřízena režimu zákoníku práce pouze s limity, které vyplývají z kogentních norem práva obchodního a občanského, respektuje autonomii vůle smluvních stran (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) i zásadu pacta sunt servanda (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

I. ÚS 3342/23

IV. ÚS 2209/23

IV. ÚS 635/23

I. ÚS 2086/23

Obecné soudy jsou povinny rozhodnutí o nákladech řízení řádně a konzistentně odůvodnit, zvláště pokud šlo o složitou a dlouho trvající věc. Pokud je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a vykazuje prvky svévole, porušuje soud právo účastníka řízení na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3470/23

IV. ÚS 1463/23

II. ÚS 2970/23

I. ÚS 3118/23

II. ÚS 3092/23

Pl. ÚS 30/23

Mimořádnými okolnostmi, za kterých může být vyhlášen stav legislativní nouze, mohou být jen takové okolnosti, které se vymykají obvyklému běhu věcí, a z tohoto důvodu jsou i neočekávané, resp. obtížně předvídatelné. Ohrožení či hrozba musí být reálné a bezprostřední. Za hrozbu značné hospodářské škody lze považovat i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, tj. takové, s nímž se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky (např. využitím rezerv, rozpočtovými škrty či přesuny). Neexistuje základní právo na trvalý růst důchodů v důsledku růstu cen (inflace). Podstatou základního práva podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je záruka důstojného života ve stáří, což mimo jiné znamená spravedlivý a přiměřený důchod, nikoliv jeho automatické zvyšování. To je výsledkem konkrétní politiky a předmětem úpravy zákonodárcem. Z pohledu Ústavního soudu je však podstatné, aby v důsledku uskutečňování této politiky nedošlo k podkročení esenciální podstaty tohoto základního práva. Zatímco pravá retroaktivita je obecně nepřípustná, nepravá retroaktivita je nepřípustná pouze výjimečně, a to zasahuje-li zásadně do legitimního očekávání občanů a důvěry v právo. Určení měsíce, od něhož se odvozuje následně stanovené mimořádné zvýšení důchodů, ještě nepředstavuje vznik právního nároku na jeho výplatu; ten totiž vzniká teprve splatností konkrétní dávky. Jestliže zákonodárce ještě před vznikem tohoto právního nároku zákonem snížil výši této jinak obecně předpokládané mimořádné valorizace, nejednal nepřípustně retroaktivně.

I. ÚS 2971/23

II. ÚS 2928/23

I. ÚS 1406/23