Ústavní soud

IV. ÚS 1646/22

III. ÚS 484/23

Pokud obecný soud neposoudí, zda je v nejlepším zájmu nezletilého vedlejšího účastníka jeho umístění do ústavní péče, nezjišťuje jeho názor na řízení a nevěnuje pozornost jeho vhodnému poučení, poruší právo nezletilého i jeho rodičů na soudní ochranu ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na výchovu dětí a právem dítěte na účast na řízení i právo dítěte, aby v každé věci, která se jej týká, byl předním hlediskem jeho nejlepší zájem.

II. ÚS 563/23

III. ÚS 3065/22

II. ÚS 917/23

I. ÚS 268/23

III. ÚS 1031/22

III. ÚS 941/23

III. ÚS 1019/23

III. ÚS 988/23

II. ÚS 13/23

I. ÚS 875/23

I. ÚS 944/23

II. ÚS 833/23

I. ÚS 2329/22

III. ÚS 3322/22

II. ÚS 986/23

I. ÚS 938/23

III. ÚS 714/23

II. ÚS 802/23

II. ÚS 1043/23

II. ÚS 740/23

II. ÚS 523/23

III. ÚS 939/23

II. ÚS 686/23

II. ÚS 628/23

III. ÚS 942/23

I. ÚS 2860/22

II. ÚS 225/23

IV. ÚS 467/23

III. ÚS 1848/22

II. ÚS 615/23

II. ÚS 194/23

II. ÚS 836/23

III. ÚS 741/23

III. ÚS 592/23

III. ÚS 870/23

II. ÚS 767/23

III. ÚS 973/23

II. ÚS 763/23

I. ÚS 932/23

III. ÚS 2953/22

II. ÚS 632/23

I. ÚS 355/23

II. ÚS 940/23

II. ÚS 713/23

II. ÚS 2533/20

Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o obcích), nepředstavuje zákonnou realizaci sociálního práva v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny. Listina právo bydlet výslovně nezahrnuje, je však možné jej dovodit jako spadající pod čl. 30 odst. 2 Listiny, dle kterého každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Právo bydlet či právo na přiměřené (sociální) bydlení však nemůže být před soudy uplatněno přímo, což je dáno tím, že jsou sociální práva justiciabilní v mezích čl. 41 odst. 1 Listiny, a je tedy možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů. Zakotvení práva na přiměřenou životní úroveň v mezinárodních smlouvách o lidských právech, zejména čl. 11 Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vytváří pouze rámec pro výklad vnitrostátního práva – pakliže by příslušná zákonná úprava existovala – nelze však pominout, že se Česká republika jako smluvní stát Paktu zavázala podniknout odpovídající kroky, aby zajistila uskutečnění práva každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň včetně přiměřeného bydlení.

III. ÚS 360/23

III. ÚS 755/23

I. ÚS 640/23